Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Pesticid DDT, který je ve většině světa zakázaný už několik desetiletí, je nadále přítomný v nezmenšeném množství v těle tučňáků v Antarktidě. Důvodem je zřejmě nahromaděné DDT v tajících ledovcích, napsala dnes agentura Reuters.

 Tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae), který je známý svou kolébavou chůzí a hnízděním na kamenech, dlouhodobě vykazuje přítomnost DDT ve svých tukových tkáních, i když množství chemikálie není tak vysoké, aby mohlo těmto ptákům ublížit, uvádí Heidi Geiszová z Virginského oceánologického ústavu. Vědci ale byli překvapeni zjištěním, že množství pesticidu v tuku tučňáků neklesá, přestože DDT bylo zakázáno používat v USA i v dalších zemích od 70. let minulého století.

 Poprvé bylo DDT u tučňáků zaznamenáno v roce 1964, kdy se chemikálie ještě všeobecně používala. Množství v tukových tkáních stouplo v 70. letech a od té doby je na stabilní úrovni, říká Geiszová. Podle zjištění publikovaného v časopise Environmental Science & Technology uvádí Geiszová spolu s kolegy, že polutanty (znečišťující látky), jako je DDT, se akumulují a koncentrují v ekosystému Antarktidy.

 "DDT, stejně jako spousta dalších organických znečišťujících látek, putuje díky odpařovacímu procesu atmosférou k polárním oblastem a v chladnějším prostředí se sráží," vysvětluje Geiszová, jak se pesticidy ukládají v antarktických ledovcích.

 Tučňáci se živí malými korýši, kteří žijí v rozpuštěné vodě z ledovců, a tím se DDT přenáší přímo do jejich těla. Chemikálie sice není dostatek na to, aby jim jakkoli ublížila, ale vyskytuje se v měřitelném množství v tělech uhynulých tučňáků a v opuštěných vejcích.

 Dichlordifenyltrichlorethan (DDT) byl původně vyvinut jako silný prostředek pro hubení řady škodlivého hmyzu v zemědělství, ale především k likvidaci komárů a moskytů v tropických zemích. Jeho insekticidní účinky objevil švýcarský chemik Paul Hermann Müller v roce 1939. Od druhé světové války byl DDT používán v masovém měřítku.

 V roce 1962 vydala bioložka a spisovatelka Rachel Carsonová knihu Silent Spring (Mlčící jaro). V ní uvedla, že přítomnost DDT v živočišných tkáních a potravních řetězcích byla zjištěna i v lokalitách daleko vzdálených od míst jeho nasazení a že se hromadí v tkáních živočichů. Jedním z nejviditelnějších důsledků byl dopad na dravé ptáky, kteří se živí hlodavci, v nichž bylo DDT z chemicky ošetřených rostlin - důsledkem byla nízká plodnost, degenerovaná mláďata a postupné vymírání druhu.

 Výsledkem masového ohlasu knihy byl postupný zákaz výroby a používání DDT ve většině zemí světa. USA zakázaly DDT v roce 1972; v bývalém Československu bylo používání DDT zakázáno v roce 1974.

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License