Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

„V termoskách ftaláty vadí, ale že se louhují přímo do krve pacientů, to je legální,“ říká Miroslav Šuta ze Společnosti pro trvale udržitelný život.

* Lidové noviny: Myslíte si, že se u nás v oblasti ochrany proti nebezpečným chemickým látkám dělá dost?

Miroslav Šuta: To je velmi relativní. Dělá se více než třeba kolem roku 2000, v době, kdy jsem se o to téma začal zajímat. Tehdy mi ještě i hlavní hygienik posílal arogantní a výsměšné dopisy, když jsem ho upozorňoval na výskyt třeba zrovna ftalátů v dětských hračkách. Dnes už je to zakázáno a jak Státní zdravotní ústav, tak Česká obchodní inspekce jsou v kontrolách mnohem aktivnější. Nicméně některé státy, jako třeba Švédsko nebo Dánsko, mají ten systém daleko propracovanější.

* LN: Propracovanější v čem?

Miroslav Šuta: U nás se občas hádají dvě až tři instituce, kdo je vlastně kompetentní rozhodnout. Protože ve věci chemických látek nemáme jeden subjekt, který by byl zodpovědný. Třeba Švédsko má speciální inspektorát pro chemické látky a ten je brán jako jednoznačná autorita v zemi. Tady je za něco zodpovědná Česká obchodní inspekce, za něco hygienická služba a v některých případech i inspekce pro životní prostředí. A třeba zrovna nedávný problém azbestu v termoskách byl toho dokladem. Oslovili jsme všechny tři instituce a všechny tvrdily, že to nemají v kompetenci. S tím souvisí i další problém: každá z těch institucí má nějaké peníze na testování a nákup zboží. A každý si to nějak plánuje bez toho, aby to bylo navzájem provázané. Aniž by věděli navzájem, co dělají ti druzí. Těch peněz je navíc relativně málo. Otestování jednoho výrobku stojí řádově tisíce korun. A když chcete udělat průzkum určitého sortimentu, musíte těch výrobků koupit třeba dvacet.

* LN: Existují skutečně nějaké relevantní studie, nakolik mohou ftaláty a podobné chemické látky skutečně poškodit lidské zdraví?

Miroslav Šuta: To je také zásadní problém. Dobře prozkoumané zdravotní a ekologické riziko je dejme tomu u dvou, tří set látek. Ale komerčně dostupných na evropském trhu jich je zhruba 70 tisíc. Tím, jak se postupně prozkoumávají, dostávají se na černou listinu EU, tzv. OSPAR list. Tam jsou látky, jejichž vlastnosti jsou považovány za nebezpečné. Měly by se prioritně prozkoumat, a případně buď regulovat, nebo zakázat. Na listině jsou třeba zpomalovače hoření nebo právě ftaláty. Jenže třeba o ftalátech se debatuje asi 15 let a zatím jsou zakázány jen v hračkách a výrobcích pro děti. Ale běžně se například dávají do medicínských pomůcek. Takže když dostanete intravenózní výživu nebo transfúzi do žíly, tak velmi pravděpodobně ta trubička a ten vak budou vyrobeny z PVC, měkčeného ftaláty. Za to je zodpovědné ministerstvo zdravotnictví a Státní ústav pro kontrolu léčiv. Když se v termoskách našly ftaláty, tak je zakázali, aby se nelouhovaly do čaje. Ale když se vám ty samé ftaláty louhují přímo do krve, tak je to legální. To je příklad té nedůslednosti.

trk

You have no rights to post comments

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License