Stanovisko STUŽ k věcnému záměru zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, předloženému ke sdělení připomínek dopisem náměstka ministra životního prostředí JUDr. Pavla Dvořáka č.j. 400/3917/97, 410/1903/97 ze dne 26.11. 1997

Předložený návrh věcného záměru nového zákona o posuzování vlivů na životní prostředí realisticky hodnotí současný stav v užívání tohoto mimořádně účinného nástroje prevence možného poškození životního prostředí v ČR.

Více než pět let zkušeností z aplikace dosavadní právní úpravy dané zákonem ČNR č. 244/1992 Sb. a vyhláškou MŽP ČR č. 499/1992 Sb. přineslo nesporně řadu pozitivních efektů v ekologickém chápání i jednání orgánů státu, podnikatelských subjektů, obcí a veřejnosti. Ukázalo však zákonitě i na řadu nedostatků stávající procedury posuzování vlivů na životní prostředí.

Zásadní přepracování koncepce právní úpravy v této sféře je nezbytné nejen s ohledem na získanou zkušenost, ale rovněž i vzhledem k nezbytnosti dosažení kompatibility s právními úpravami Evropské unie a s příslušnou úmluvou EHK OSN o vlivech na životní prostředí přesahujících hranice států.

Je třeba ocenit, že předkládaný návrh se účinně vyrovnává s většinou citlivých momentů dosavadní právní úpravy.

Specifikaci předmětu posuzování záměrů neuvedených v zákoně by bylo vhodné rozšířit v tom smyslu, že příslušný úřad tak stanoví na návrh:

a)  navrhovatele záměru

b)  z podnětu jiné osoby

c)  z vlastního podnětu

V případě variantnosti záměru zůstává otevřenou otázkou možnost přímo uložit zpracování více variant v případech, kde je to prokazatelně účelné, jak z hlediska samotné podstaty záměru, tak z hlediska zmírnění možných rizik realizace záměru pro životní prostředí. Současný zákon je chápán tak, že je třeba porovnat vlivy navrhovaného záměru se stavem, kdy záměr nebude realizován - nově navrhovaná právní úprava nepočítá ani s obligatorností této tzv. nulové varianty.

Vzhledem k tomu, že veřejné projednávání posudku zajišťuje po stránce organizační a technické oznamovatel, mělo by být specifikováno, že o jeho konání musí být informovány právnické a fyzické osoby, které se písemně vyjádřily ke zprávě. Občanské sdružení, které podle předloženého návrhu ztratilo postavení účastníka řízení o povolení stavby by se jinak snadno o tomto veřejném projednání nemuselo vůbec dozvědět.

Pozitivně je třeba hodnotit i propracování posuzování koncepcí, jež se již výrazně blíží nedávno přijaté směrnici Evropské unie.

Pouze údaje o doposud realizovaných posouzeních koncepcí, uváděné v závěrečném „Odůvodnění ...“, např. v sektoru dopravy (8) jednoznačně neodpovídají skutečnosti (žádná koncepce rozvoje dopravy  ve smyslu  § 14  zákona č. 244/1992 Sb. projednávaná na úrovni  vlády zatím posouzena nebyla, posouzení byly podrobeny pouze izolované úseky dálnic, tzn.  standardní stavby ve  smyslu § 2 stávajícího zákona).

Velmi důrazně je třeba trvat na zachování posuzování koncepcí typu územních plánů velkých územních celků (předkládaný návrh s tím počítá), bylo by však účelné uvážit i možnost posuzování rozvojových koncepcí na regionální úrovni (např. na úrovni budoucích VÚSC). Znovu je třeba přehodnotit posuzování vlivu koncepcí typu právních norem nebo dotačních titulů (v duchu evropského standardu). Problematickou se zdá být možnost předřazení koncepce před záměrem pouze v případě, že záměr bude realizován za finanční spoluúčasti státu (řada záměrů domácích privátních firem nebo zahraničních subjektů může být neméně závažná, z hlediska ekologické odpovědnosti státu není důvod je „zvýhodňovat“).

Notoricky známé problémy s odbornou a etickou úrovní některých oprávněných osob vedou k pochybnostem nad nezbytností jejich ještě dvouletého přežívání po nabytí účinnosti nového zákona - není důvod k obavám že by MŽP ČR nedokázalo během jednoho roku odpovědně autorizovat potřebný počet zpracovatelů posudku (včetně jejich odpovídající profesní skladby).

I při akceptování pojetí procedury posuzování jako expertního procesu (nikoliv jako správního řízení) nelze v předkládaném návrhu nalézt jakýkoliv náznak možnosti odvolání se kteréhokoliv z účastníků procedury proti závěru posuzování (úroveň úředníků státní správy nemusí být jen z principu vyšší než úroveň některých již zmíněných stávajících oprávněných osob).

Přínosem navrhované právní úpravy je nepochybně i nově zaváděný institut přerušení posuzování.

K věcným náležitostem navrhované právní úpravy bude možno podrobněji se vyjádřit až po zpracování návrhu paragrafovaného znění nového zákona a jeho příloh, resp. návrhů prováděcích vyhlášek.

 

Pavel Šremer, prom. biol

předseda

 

Ing. Igor Míchal, CSc.     Ing. arch Martin  Říha

      místopředsedové

 

Zpracovali: Miroslav Martiš,  Eliška Nováková, Tomáš Tichý