HvizdalkaPoprvé jsem slyšel Ing. Kláru Salzmann Jančurovou přednášet o jejích aktivitách v participativním krajinném plánování na veletrhu Nadace ABF Greenery v Praze Letňanech, na semináři připravovaném Mgr. Martinou Páskovou z MŽP „Když se lidem nelení, tak se topí v zeleni“ 18. 3. 2011. Prezentovala tam projekt Park sv. Jiří v Plzni. Podobně, jako prezentace historické polní cesty ve Mšeně od Jitky Trevisan, nás STUŽáky to vystoupení zaujalo natolik, že jsme ji pozvali do panelu na besídku STUŽ  „Česká krajina v budoucnosti“, která za spoluúčasti CENELC proběhla v Praze na Novotného lávce 5. 4. 2011. Ing. Klára Salzmann Jančurová, PhD tam kromě svého příspěvku o participativním krajinném plánování pozvala členy STUŽ do Spáleného Poříčí, kde probíhá jeden z jejích projektů pozemkových a krajinných úprav s účastí odborníků i veřejnosti, a to na 30. dubna 2011, tedy „na čarodejnice“, abychom si to mohli prohlédnout nejen na snímcích z dataprojektoru, ale viděli vše v trojrozměrné podobě a v měřítku 1:1 na vlastní oči.

Přestože předpověď počasí věštila přeháňky, místy bouřky a dokonce i krupobití, nedali jsme se odradit, zejména když ráno jsme se probouzeli do krásného slunečného dne. Téma bylo tak lákavé, že jsem se za ním vypravil až z Hradce Králové vlastním autem. A to jsem ještě netušil, že nás čeká daleko bohatší „nadílka“, než krajinné plánování. Protože nikdo z východočeské pobočky STUŽ mou nabídku na svezení do 200 km vzdáleného Spáleného Poříčí autem při odjezdu z Hradce Králové už v 6.30 nevyužil, přibral jsem v Praze kolem 8. hodiny ranní Romana Hakena z Centra pro komunitní práci a Pavla Šremera a dál jsme pokračovali ve třech. Čas nám dovolil cestou se zastavit v Dobřívi u historického vodního hamru a přesto dorazit včas v 10.00 před zámek ve Spáleném Poříčí, kde byl sraz účastníků. Ten rozptýlil naše obavy, že se nás nesejde dost na tu péči, kterou věnovali přípravě hostitelé. Sešlo se nás ke 20, manželé Jana a Jirka Dlouzí přijeli z Rokycan od vlaku na kole. Už při vjezdu do města nás vítali čápi na komínu bývalého pivovaru, dnes hasičské zbrojnice, klapáním zobáku a krásným kroužením kolem.

Kromě nich a „krajinářek“ ze Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu nás uvítal v zastoupení starosty Ing. Pavla Čížka i místostarosta Ing. Jindřich Jindřich, další zastupitelé i občané Spáleného Poříčí a hlavně místní kronikář Ing. Miroslav Tupý, který se ujal první části celého poznávacího výletu výkladem k historii i současnosti města Spálené Poříčí.

Město samo má dnes cca 1620 obyvatel, ale spolu s dalšími 10 sídly - bývalými samostatnými obcemi narostlo dle údajů z roku 2010 o dalších 1100 obyvatel na celkový počet 2720. Je zaznamenáno písemně již v roce 1239, název reflektuje fakt, že za svého trvání několikrát vyhořelo. Zámek pochází ze 17. století, stylově z pomezí renesance a baroku, věž nad vchodem je dostavěna později ve stylu tudorovské gotiky. V zámecké zahradě lze shlédnout chráněný obrovský jasan, malou geologickou sbírku kamenů z okolí, historickou kašnu s plastikou ryby a novodobou plastiku Boha slunce. Dnes v zámku působí Církevní střední odborná škola Plzeňského biskupství se zaměřením na ekologii a životní prostředí, ochranu přírody, sociální problematiku a rodinu. Viděli jsme a vyslechli od Ing. Tupého informace o barokní budově děkanství, kde žil koncem 19. stol. i Jindřich Šimon Baar, ale i páter a známý léčitel František Ferda, o sousedním informačním středisku se střechou ze štípaného, tudíž trvanlivějšího a nikoliv řezaného šindele, o budově radnice, kostele sv. Michala a dalších budovách na náměstí, o zdejších pomnících a dřevinách, o jejich historii. Navštívili jsme obnovený židovský hřbitov, kde leží i příbuzní 2 dětí zachráněných Sirem Charlesem Wintonem, bývalý mlýn s funkčním mlýnským kolem pod zámeckým rybníkem v Ostrovní ulici a pomník na místě v roce 1946 zbořené židovské synagogy, odhalený v roce 2007. V roce 1992 bylo centrum města zapsáno do seznamu památek jako městská památková zóna, v roce 2003 město obdrželo jako ocenění za opravy a údržbu památek titul „Historické město ČR roku 2003“.

Pak už jsme se vydali mimo zastavěné území města do nivy říčky Bradavy. Prošli jsme po zelené turistické značce a zároveň naučné stezce s mnoha informačními tabulemi lužním lesíkem kolem zdrojů vody, zásobujících městský vodovod, kolem dřívějších technických úprav toku Bradavy, zpomalujících odtok četnými hrázkami a tůněmi, až k vodopádu pod přelivem rybníka Hvížďalka, vybudovaného patrně už koncem 16. století. Rybník  s hrází vysokou 9 m, se dvěma výpustními objekty na dvou různých úrovních a se dvěma přelivy, má dnes rozlohu hladiny přes 5 ha a je obklopen lesem. Dál proti proudu toku jsme mohli zahlédnout i vstupy do starých důlních děl po těžbě železné rudy, která byla v minulosti v četných lokalitách  v okolí města a jeho osad těžena, tavena a zpracovávána v četných hamrech, mimo jiné i na výrobu zbraní. Za Labežským mlýnem jsme údolí Bradavy opustili a vyšplhali se k silnici na Těnovice, které už z dálky dominují krajině kostelem Nanebevzetí Panny Marie ze 14. století s původním gotickým presbytářem a novodobější dostavbou hlavní lodi a věže a farou. Z místa na silničce se otevíral krásný rozhled po údolí Bradavy a po protějších dominantách kraje - lesnatém kopci Kokšín a vedlejším Hradišti, daleko do kraje k Brdům. Ing. Salzmann Jančurová, PhD nám zde vyložila svou interpretaci této krajiny, její kvality, pohledové a orientační dominanty a úvahy o možnostech jejích úprav tak, aby vyhovovala jak současným potřebám zemědělství, lesního a vodního hospodářství, osídlení, ale aby se jí vrátila i obytná a rekreační hodnota pro nerušený odpočinek, rekreaci a sport jako pěší turistiku, cykloturistiku apod. a stala se tak znovu přístupnou mimo komunikace pro motorovou dopravu. Ještě před Těnovicemi jsme pak odbočili východně k místu, kde na základě takových rozborů a úvah a po projednání s občany vzniká projekt a realizace obnovy jedné z historických cest, alejí a mezí, zničených scelováním pozemků pro zemědělskou velkovýrobu v druhé polovině minulého století. V dohodě s majitelem polí je tam už geodety vytyčena znovu trasa bývalé cesty, vysázena alej nových stromků, ochráněných pletivem, na kterou naváže obnova cesty a keřového doprovodu, propojujícího zachovaná torza původní meze a porostů. Na upolíny a vstavače bylo poněkud brzy a tak jsme zahlédli jen nakvétající poupata. Část výpravy se nad Těnovicemi vydala ještě k budhistickému centru na návrší s dalekým rozhledem a šla pak dolů do města po polích a loukách a zmokla, část, vystrašená zatažením oblohy temnými mraky, blýskáním a hřměním zamířila už po prohlídce aleje rovnou po silnici zpět do Spáleného Poříčí a déšť přežila v příjemném prostředí bývalé konírny, dnes klenuté restauraci Ve dvoře. Tam byl polapen i poslední zájemce o exkurzi, který přijel pozdě a nenašel žádnou informaci o tom kde nás hledat - Ing. arch. Václav Štěpán z Českých Budějovic, kterého téma zaujalo, protože se zabývá obdobnými projekty. Domluvili jsme se alespoň na jeho vstupu do STUŽ a o budoucích kontaktech.

Po občerstvení v restauraci mne čekala poslední lahůdka před odjezdem - prohlídka rekonstruovaného špejcharu Ve dvoře v areálu téhož statku. Byl postaven jako součást velkostatku v 1. polovině 18. století, jedlové trámy konstrukce byly datovány roky 1723-24. Velká část konstrukce obou pater a krovu je zachována původní, část je nahrazena novým dřevem, ve špejcharu je instalována jednak expozice z historie Brd a Podbrdí, zemědělské techniky, staveb, vybavení domácností i krajového odívání, ale i vojenství, vč. zmínky o blízkých lokalitách „černých baronů“ - jednotek PTP v nedalekém okolí. Originální je nová expozice Galerie kresleného humoru, v níž dominuje tvorba Nepraktova.

V 16.35 jsme se rozloučili, poděkovali za podnětné impulzy pro naši další činnost, za vzornou péči a pohostinnost jak odborných garantek akce, tak zástupců města. V 18.00 jsem na Smíchově vysadil kolegy Šremera a Hakena a v 19.15 jsem byl doma v Hradci Králové.

A celkový dojem?

Celé město Spálené Poříčí se nám po tomto výletu a po prohlídce bohatých webových stránek města a četných spolků, škol i podniků jeví jako „aktivní ostrov pozitivní deviace“, osvěžující v dnešní době rozšířené deziluze a skepse z polistopadového vývoje a dnešní vládní garnitury. Občanské komunita Spáleného Poříčí má patrně štěstí na aktivní lidi, kteří byli zvoleni do zastupitelstva a na bohatý spolkový život, na nadšence, schopné dát lidi dohromady a něco dokázat. Je dokladem, že dlouhodobě udržitelné a vzkvétající jsou obce, kde ekonomické, sociální a environmentální aspekty vývoje jsou považovány za stejně důležité, jako je o věcech veřejných otevřeně a trpělivě vyjednávat s veřejností a otevřeně informovat o dění ve městě i o nových záměrech, ještě než se o nich rozhodne. Byl to opravdu osvěžující zážitek a poskytl nám hodně inspirace, za což budiž hostitelům dík.