k vývoji v dopravě

Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) se znepokojením sleduje poslední vývoj v dopravním systému ČR, směřující k dalšímu zhoršování těch způsobů dopravy, které jsou šetrné k životnímu prostředí, tj. veřejné osobní dopravy a železniční dopravy. Jde o několikeré skokové zdražení jízdného městské dopravy, linkových autobusů i železnice, drastické rušení dopravních spojů a ztrátu časové návaznosti u spojů zbývajících a v posledních měsících dokonce o rušení osobní dopravy i na tratích v ekologicky citlivých oblastech. Důsledkem by byl mimo jiné hospodářský úpadek dopravně odlehlých oblastí a další vylidňování venkova a na druhé straně zvýšený tlak na využívání osobních automobilů s přetěžováním silnic a místních komunikací, hlavně v městských aglomeracích. Kromě toho nedostatečná motivace k přepravě nákladů po železnici vede k jejímu přesunu na silnici, a to dokonce i při přepravě na velké vzdálenosti, kde dříve dominovala železnice.

V polistopadovém vývoji ČR v období 1990-96 došlo k výraznému poklesu kvality veřejné osobní dopravy jako systému a podíl jejích výkonů klesl ze 62,7 % na 44,9 % ve prospěch individuální automobilové dopravy. Ve stejném období u nákladní dopravy poklesl podíl výkonů železnice ze 67,5 % na 41,4 % ve prospěch silniční dopravy. Je to důsledek státní dopravní politiky, která nevytvořila podmínky ani pro konsolidaci a rozvoj železnice, ačkoli České dráhy jsou dosud státní organizací, ani pro růst kvality městské hromadné dopravy a  vyhovující kvalitu veřejné dopravní obsluhy linkovými autobusy. Stát naproti tomu podpořil růst silniční dopravy jak individuální, tak nákladní, např. velmi nízkou silniční daní a poplatky za užívání dálnic i za průjezd cizích vozidel, nižší spotřební daní z pohonných hmot než je v zemích Evropské unie (EU), poklesem postihu dopravních přestupků všeho druhu, nedostatečným zpoplatněním negativních účinků silniční dopravy, neúměrně vyššími investicemi do silnic a dálnic než do infrastrukury šetrných druhů dopravy i jinak.

Protože silniční doprava má ze všech způsobů dopravy nejhorší účinky na životní prostředí, největší nároky na spotřebu energie, zábor ploch a výstavbu infrastruktury i největší následky dopravních nehod, znamená takový vývoj neúměrnou zátěž nejen pro naše životní prostředí, ale také pro ekonomiku. Tento vývoj je přitom v přímém protikladu k požadavkům trvale udržitelného rozvoje, přijatým na konferenci OSN v roce 1992 i k navazujícím zásadám dopravní politiky EU. Ta ve svých dokumentech jednoznačně preferuje rozvoj šetrných druhů dopravy (viz 5.akční program, stanovení cen v dopravě, občanská dopravní síť, strategie oživení železnice a jiné).

STUŽ již v září 1993 ve svém stanovisku ke strategii dopravní politiky ČR požadovala harmonizaci české dopravní politiky s politikou Evropských společenství, preferenci železniční dopravy včetně kombinované a redukci budování dálniční sítě pouze na vytvoření základní kostry doplněné modernizovanými silnicemi. V listopadu 1993 vláda ČR přijala nový program výstavby dálnic a rychlostních silnic (mimochodem bez posouzení vlivů na životní prostředí požadovaného zákonem), proti předchozí koncepci naopak značně rozšířený. V následujících letech pak vynaložila do železniční infrastruktury o více než 10 mld.Kč méně, než by odpovídalo poměru dopravních výkonů uskutečněných železniční a silniční dopravou. ČR na jedné straně "výstavbou" železničních tranzitních koridorů neplní mezinárodní dohodu AGC, protože se jedná o pouhou rekonstrukci stávajících tratí v parametrech do 160 km/h, které tato dohoda nezná, na druhé straně pro silniční dopravu buduje nové dálniční trasy, ačkoliv pro plnění obdobné mezinárodní dohody AGR stačí pouhá rekonstrukce silnic.

Zatímco dálnice se i v málo zatížených úsecích budují přes úsporná opatření v plném profilu, na opravu řady mostních objektů na stávající železniční i silniční síti, které jsou v havarijním stavu, údajně nejsou finanční prostředky.

Ke státní dopravní politice a koncepci rozvoje dopravy se STUŽ znovu vyjádřila ve stanovisku z února 1997, kde upozornila na to, že vlivy navržené dopravní politiky a koncepce dopravy musí být posouzeny podle § 14 zákona č.244/1992 Sb. Ministr dopravy a spojů však v srpnu 1997 předložil do projednání ve vládě Návrh projektu reformy železnic a Českých drah, který má povahu koncepčního dokumentu a k tomu počítá s rušením tratí, tedy s nuceným přesunem dopravních výkonů na silnici. Přesto tento materiál nebyl předtím posouzen z hlediska vlivů na životní prostředí, jak pro takový případ požaduje uvedený zákon. STUŽ konstatuje, že nejenom dřívější několikaletá dopravní politika, ale i současná praxe resortu dopravy a spojů směřuje proti zásadám dopravní politiky zemí EU a navíc nedbá zákona na ochranu životního prostředí.

Předchozí ministr dopravy Vladimír Budinský začal přehodnocovat některé kontroversní záměry (např. výstavbu dálnice D3 Praha-Č.Budějovice-hranice Rakouska, vodních děl Malé Březno a Dolní Žleb, zcestnou restrukturalizaci Českých drah) a byl ve své funkci bohužel vystřídán. Nynější ministr dopravy a spojů Martin Říman však postupuje tvrdým likvidačním kurzem vůči železnici a v jednostranném zájmu dálniční lobby. Ve zmíněné reformě železnice M. Říman navrhl, že "podmínka dalšího provozování privatizované trati by při privatizaci většinou dávána být neměla". Tím dal nejen signál k dalším spekulativním "privatizacím" v ČR, ale i k destrukci důležitého prvku naší železniční sítě, kterou považujeme za základ dnešní i budoucí celostátní sítě veřejné dopravy a za perspektivní infrastrukturu pro nákladní dopravu.

Pro další vývoj ČR v rámci Evropy nevidíme jiné východisko, než je bezvýhradné přijetí principů udržitelného způsobu dopravy a jejich urychlené zahrnutí jak do státní dopravní politiky, tak do každodenní praxe vlády, resortu i ostatních částí státní správy, obcí i dotčené veřejnosti. K tomu je zapotřebí především zásadní změna dosavadního kurzu politiky Ministerstva dopravy a spojů a vstřícný postoj k moderní dopravní politice EU. Je zřejmé, že jednou z překážek, aby i v České republice byla prosazena, je právě osoba M. Římana a vedení jeho resortu. STUŽ se proto obrací na premiéra Václava Klause se žádostí, aby navrhl prezidentu republiky odvolání M. Římana z vlády ČR a doporučuje premiérovi navrhnout do vedení resortu dopravy a spojů nezávislou osobu - odborníka, který bude mít větší pochopení pro dlouhodobé zájmy naší země a společnosti. 

STUŽ zároveň vítá, že červnovým podpisem ministra Jiřího Skalického pod Deklarací k udržitelným způsobům dopravy v zemích Středoevropské iniciativy (SEI) se Česká republika zavázala úzce spolupracovat s ostatními zeměmi SEI při budování udržitelného způsobu dopravy ve středoevropském regionu. STUŽ přitom předpokládá, že zásady uržitelného způsobu dopravy se promítnou i do chystané aktualizace státní politiky životního prostředí.

 

Za Společnost pro trvale udržitelný život

 

V Praze dne 7. října 1997                   

                                                              prom. biolog  Pavel Šremer

                                                                            předseda

 

 

Ing.arch. Martin Říha                                       Ing. Ivan Dejmal                                  Ing. Igor Míchal

   místopředseda                                                místopředseda                                     místopředseda

 

 

Předchozí ministr dopravy Vladimír Budinský začal přehodnocovat některé kontroversní záměry (např. výstavbu dálnice D3 Praha-Č.Budějovice-hranice Rakouska, vodních děl Malé Březno a Dolní Žleb, zcestnou restrukturalizaci Českých drah) a byl ve své funkci zakrátko vystřídán. Nynější ministr dopravy a spojů Martin Říman však opět postupuje tvrdým likvidačním kurzem vůči železnici a v jednostranném zájmu dálniční lobby. Ve zmíněném reformě železnice M. Říman navrhl, že "podmínka dalšího provozování privatizované trati by při privatizaci většinou dávána být neměla". Tím dal nejen signál k dalším spekulativním "privatizacím" v ČR, ale i k destrukci důležitého prvku naší železniční sítě, kterou STUŽ, ale i řada odborníků a velká část veřejnosti považuje za základ dnešní i budoucí celostátní sítě veřejné dopravy a za perspektivní infrastrukturu pro nákladní dopravu.

Ministr Říman nyní odmítl osobně se zúčastnit celoevropské Regionální konference o dopravě a životním prostředí pořádané na úrovni ministrů ve Vídni letos v listopadu a nechá svůj resort zastupovat jen vrchním ředitelem. Dal tím jasně najevo, že o tuto důležitou problematiku má naprostý nezájem.