Stanovisko předsednictva STUŽ k návrhu Energetické politiky České republiky (návrh z 30. 5. 1997)

Materiál “Energetická politika České republiky” z května 1997, připravovaný pro projednání vládou ČR Ministerstvem průmyslu a obchodu, je podle autorů aktualizací energetické politiky ČR, schválené usnesením vlády ČR č. 112 v roce 1992. Tehdy schválená energetická politika vycházela z veřejného zájmu snížit energetickou náročnost našeho hospodářství v zájmu konkurenceschopnosti na náročných trzích a snížení negativních vlivů těžby paliv a výroby energie na území a životní prostředí České republiky. Zpracovaný materiál se však vrací k extenzivnímu pojetí preferování zájmů výroby paliv a energie.

Přestože z aktuálních údajů o souvislostech mezi vývojem HDP a spotřebou energie v devadesátých letech vyplývá, že spotřeba energie na srovnatelný produkt, která byla na přelomu osmdesátých a devadesátých let u nás 2,5x větší než ve vyspělých zemích, nejen nepoklesla, ale dokonce se v některých letech ještě zvětšovala, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR v tomto materiálu jednoznačně preferuje řešení eventuální potenciální budoucí nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po energii na straně nabídky, tedy budováním dalších zdrojů. Bez  ohledu na limitovanost našich zdrojů prvotní energie, jimiž jsou především zásoby hnědého a černého uhlí a uranu, bez ohledu na prakticky stoprocentní závislost na dovozu u ropy a plynu, materiál prolonguje a extrapoluje po krátkém poklesu první poloviny devadesátých let trendy ve výrobě a spotřebě elektrické energie, nastoupené v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nepřikládá zásadní význam obrovskému potenciálu úspor, dosažitelných strukturálními změnami v průmyslu, nástupem modernějších a úspornějších technologií, který dovoluje růst HDP bez růstu spotřeby energie. Ignoruje i očekávaný efekt “narovnání cen energie”, který k úsporám bude motivovat spotřebitele více než dosud, a předpokládá nezpomalený růst v intencích rozvojových záměrů těžařů uhlí a výrobců energie.

Dokonce ani na straně nabídky však materiál nevěnuje dostatečnou pozornost zdrojům energie s nižšími negativními vlivy na životní prostředí, jako jsou obnovitelné zdroje energie, druhotné využití odpadního tepla ap., a orientuje se jen na fosilní paliva a uran.

“Narovnání cen paliv a energie” předpokládané v materiálu do r. 2000,  je chápáno jako odstranění regulace a vyrovnání cen s vlastními náklady výroby. Nikde se však materiál nezmiňuje o započítání “externalit” do cen, tzn. jednak náhrad nákladů, vyvolaných jiným subjektům v území, jednak důsledků na zdraví a životní prostředí a nákladů na zahlazení důsledků těžby a energetiky v území (rekultivace).

Důsledkem všech výše zmíněných odchylek od cílů deklarovaných v energetické politice z roku 1992 a návratu k trvale neudržitelným trendům vedoucím k plýtvání a malé diverzifikaci zdrojů jsou požadavky na:

·       prolomení územních ekologických limitů těžby, schválených usneseními vlády ČR č. 331, 444 a 490/1991, v jehož důsledku by pokračovala likvidace dalších obcí a krajiny v Sokolovské a Severočeské hnědouhelné pánvi a udržení roční výše těžeb 40 mil. t až do r. 2050,

·       otvírku zakonzervovaného dolu Frenštát na území CHKO Beskydy,

·       výstavbu nových elektráren, spalujících uhlí, které i přes nezbytné odsíření a denitrifikaci budou přispívat produkcí CO2 k zesilování skleníkového efektu,

·       výstavbu dalších jaderných reaktorů buď v JE Temelín, nebo v jiné lokalitě ČR, se všemi bezpečnostními riziky a důsledky na mikroklima a životní prostředí v okolí,

·       ochranu našich těžařů černého uhlí před konkurencí dovozů levnějšího černého uhlí ze zahraničí na úkor domácích zákazníků,

·       limitování užití zemního plynu do 25 % podílu konečné spotřeby.

Účinná podpora úspor, alternativních a životní prostředí nepoškozujících zdrojů energie se odsouvá do dlouhodobějších časových horizontů a tím je ohrožována nejen naše konkurenceschopnost, ale i životní prostředí jako nedílná součást životní úrovně a také schopnost důstojně se vyrovnat se standardy EU při snaze o naše začlenění.

Předložený návrh vzhledem ke své obecnosti a nezávazné formě nevyhovuje požadavkům zákona č. 17/1992 Sb. a zákona č. 244/1992 Sb. a nemůže být podroben stanovenému posouzení vlivů na životní prostředí s jiným než negativním stanoviskem.

S takto koncipovanou “Energetickou politikou České republiky” nelze souhlasit. Doporučujeme ji stáhnout z pořadu jednání vlády a přepracovat dle následujících zásad:

I.                     V úvodu energetické politiky 1997 musí být vysvětleny důvody nesplnění některých klíčových zásad energetické politiky z roku 1992.

II.                   Energetickou politiku státu nutno pojmout jako vyjádření veřejného zájmu na maximální úspornosti hospodářství a účinnosti využitelného potenciálu paliv a vyrobené energie, které jsou primární podmínkou trvalé udržitelnosti ekonomického vývoje a minimalizace negativních vlivů na životní prostředí.

III.                 Energetickou politiku nutno zpracovat ve více variantách, umožňujících ekonomické srovnání a posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí dle zák. č. 17/1992 Sb. a č. 244/1992 Sb. Alespoň jedna z variant musí obsahovat maximální využití reálného dosažitelného potenciálu úspor a netradičních a životní prostředí neohrožujících zdrojů energie s cílem co nejvíce snížit tlak na budování nových zdrojů spalujících fosilní paliva a produkujících CO2 i na budování nových jaderných zdrojů.

IV.                 Státní dotace či subvence (včetně skrytých a křížových) nesmějí být poskytovány tak, aby podporovaly plýtvání energií a nešetrné využívání přírodních zdrojů či poškozování životního prostředí, a to ani pod “sociálním” pláštíkem.

V.                   V materiálu bude kvantifikován reálný potenciál energetických úspor a tzv. “netradičních zdrojů energie” jako je geothermální, solární, větrná a vodní energie (vč. “malých vodních elektráren”) a biomasy, vč. cenových a daňových souvislostí, návratnosti vložených investic a potřebných státních dotací a podpor k širšímu prosazení.

VI.                 “Prolomení” územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí na Sokolovsku a v Severočeské hnědouhelné pánvi a otvírka dolu Frenštát p.R. nebudou uvažovány (připomínáme stanovisko STUŽ č. 26 k ekologickým limitům z 11. 4. 1994). Jakékoliv úvahy o zrušení usnesení vlády o ekologických limitech by musely obsahovat srovnání všech důsledků a započítání externalit včetně nákladů na obnovu osídlení, krajiny a jejich hospodářského potenciálu. Ekologické limity by měly být potvrzeny i pro období po roce 2005. Je nezbytné, aby se přestaly “rozvírat nůžky” mezi devastací a rekultivací krajiny i osídlení a tím došlo ke zvratu od dalšího zhoršování k nástupu ke zlepšování stavu krajiny i osídlení těchto oblastí.

VII.               Ve prospěch ČR a jejích obyvatel je třeba přiměřeně využívat i mezinárodní trh paliv a energií a nechránit domácí výrobce za každou cenu před konkurencí, ale chránit co možná nejvíce domácí zdroje paliv a energie pro využití i dalšími generacemi. Cílem energetické politiky ČR nemůže být vyrabování tak cenné suroviny, jakou je uhlí, za 2-3 generace, pro spálení s nízkou účinností využití potenciálu paliva při dnešních technologiích spalování.

VIII.             Energetická politika ČR musí být doprovozena úplným výčtem územních a environmentálních důsledků jednotlivých variant. Obecné a abstraktní pojetí současného materiálu nedovoluje vládě ani veřejnosti posoudit dopady navrhovaných opatření a investic v území, tzn. v krajině i sídlech.

IX.                Před předložením vládě ČR by měla k návrhu Energetické politiky ČR, přesahující svým návrhovým horizontem funkční období jedné vlády, proběhnout veřejná odborná diskuze, neboť orientace v tak důležitém, ekonomicky náročném a ekologicky závažném segmentu veřejných zájmů by neměla být záležitostí úzkého okruhu výrobců energie, jak se jeví stávající materiál.

X.                  Před předložením vládě ČR musí být návrh energetické politiky projednán podle zákona z hlediska vlivů na životní prostředí (§ 14 zákona č. 244/1992 Sb. a příloha č. 3, část C, body III. a IV. téhož zákona). Bez takového projednání nelze koncepci v oblasti energetiky předložit do vlády.

XI.                Dlouhodobým cílem musí být trvalá udržitelnost hospodářství a kvality života v České republice.

 

Za předsednictvo Společnosti pro trvale udržitelný život:

 

Pavel  Šremer, prom. biolog                                     Ing.arch. Martin Říha

           předseda STUŽ                                                             místopředseda STUŽ