Aneb, jiný pohled na studii společnosti Siemens „European Green City Index", která v žebříčku 30 hodnocených měst přisoudila Praze 24. místo.

Společnost Siemens zveřejnila dne 8.12.2009, u příležitosti světového summitu o klimatu v Kodani, studii, podle níž je právě Kodaň nejzelenějším ze 30 hodnocených měst Evropy. V žebříčku podle hodnoty „zeleného indexu" následovala města Stockholm, Oslo, Vídeň, Amsterodam a další. Praha se ocitla na 24. místě mezi ostatními městy střední a východní Evropy. Hodnocení provedla britská poradenská společnost Economist Intelligence Unit podle metodiky založené na 30 indikátorech sdružených v tématech: emise skleníkových plynů resp. CO₂, budovy a jejich spotřeba energie, doprava, odpady, vodní hospodářství, ale také postoje vedení měst k problematice životního prostředí.

Hned druhý den se v našich médiích objevily články s názvy jako: Praha se propadla v žebříčku zelených měst, je podprůměrná, má ovzduší jako v Kyjevě, je na tom špatně apod. Jak už to bývá, většina médií čerpala především z tiskové zprávy a některá neodolala pokušení to domácí Praze trochu opepřit. Málokdo nahlédl úplného textu studie, která byla na internetu rovněž zveřejněna (viz http://w1.siemens.com/press/pool/de/events/corporate/2009-12-Cop15/European_Green_City_Index.pdf). Pojďme to udělat nyní a pojďme se společně zamyslet nad některými fakty.

1. Zájem o problematiku životního prostředí a ochranu klimatu je od společnosti Siemens jistě chvályhodný. Načasování a způsob zveřejnění sohledem na public relations lze pochopit. Můžeme se pouze dohadovat, zda by PR aktivity byly stejné, kdyby vžebříčku zvítězilo jiné město, než Kodaň hostící summit.
2. Za přínosné lze považovat rovněž zaměření na úroveň měst. Ve městech žije většina obyvatel Evropy a porovnávání států se věnuje řada jiných oficiálních aktivit. Pozitivním krokem je snaha o pokrytí více témat a využití sady indikátorů, nejen pro měřitelné hodnoty indikátorů současného stavu, ale i zahrnutí kvalitativního hodnocení přístupu vedení měst kekologické problematice včetně plánovaných opatření. Nicméně, hodnotitelé vyvinuli vlastní metodiku, která jednak příliš nenavazuje na jiné snahy vtéto oblasti, a to včetně metodik uplatněných Evropskou komisí, jednak nevyužívá aktivní zapojení hodnocených měst, natož principy sebehodnocení. Vtéto souvislosti lze zmínit např. Základní sadu indikátorů (Europen Common Indicators), projekty CEROI (Cities Environment Report on the Internet), Urban Ecosystems Europe či loňskou soutěž Evropské zelené město (European Green City Award) vyhlášenou Evropskou komisí, vníž zvítězila města Stockholm a Hamburg. Se všemi těmito aktivitami má Praha zkušenosti, aktivně se do nich zapojila. Záměr, metodika i hodnotící porota byly obvykle stanoveny před zahájením projektu, účast měst byla dobrovolná a tím spíše aktivní.
3. Stanovení souhrnného „zeleného indexu" a tvorba žebříčku podle jeho výsledků, lze označit za zajímavý, leč poněkud odvážný krok. Podíváme-li se blíže na sadu indikátorů apostup stanovení celkového indexu, zjistíme, že větší váha byla přisouzena problematice související sochranou klimatu, tedy emisím CO_2, a energetickým otázkám. Vcelkovém pohledu na město schází např. problematika hluku či zeleně ve městě. Ze zprávy není zřejmé, jaké byly detailní postupy pro výpočet hodnot indikátorů, tedy zda jsou výsledky opravdu porovnatelné. Např. právě pro emise CO₂, kdy je na úrovni EU stanovena jednotná metodika pouze pro úroveň jednotlivých států, nikoliv pro města. Otázkou je, zda a jak jsou u jiných měst zahrnuty i emise zvýroby elektřiny, které ve vyšších hodnotách pro Prahu činí podíl okolo 40%. Kaňkou na prezentaci indikátorů je zpohledu odborníka i používání výrazu „emise" (namísto „imise") pro vyjádření koncentrací znečišťujících látek vovzduší. Nehledě na určení zjakých měřicích stanic ve městě byly použity výsledky - i metodika EU klasifikuje stanice do různých kategorií podle polohy ve městě.
4. Ať už vytkneme této či jiné podobné metodice cokoliv, hodnocení jistě přinese zajímavé údaje zhrubšího úhlu pohledu. Není náhodou, že na čelných místech se umisťují města ze Skandinávie. Opravdu dlouhodobě a systematicky usilují o kvalitní životní prostředí. Rovněž nepřekvapí horší hodnocení měst ze zemí východní a střední Evropy, které teprve vdevadesátých letech mohly nastoupit cestu potřebné transformace. Nicméně, málokdo si zatím troufal sestavovat mediálně tak citlivé žebříčky. Většina aktivit a projektů se rozumně zaměřuje na vyzdvižení inspirativních příkladů a nejvýše udělí ocenění těm nejpříkladnějším.
5. Autorům studie nutno přiznat, že vedle žebříčku, který je třeba brát svelkou rezervou, zveřejnili řadu zajímavých inspirativních příkladů. Je jim věnována celá velká kapitola. Vybrané příklady jsou pak uváděny i na stránkách se souhrnným hodnocením jednotlivých měst. Jen doufejme, že vjiných městech se trefili lépe do černého, než u Prahy, kde je vbarevném rámečku proveden rozklad využívání říční dopravy pro dojíždění do zaměstnání (?).
6. Pokud jde o zdroje informací, autoři deklarují využití oficiálních statistik, příp. dopočty údajů dostupných pro národní úroveň. Téměř polovina kvalitativních indikátorů byla hodnocena metodou bodování odborníky zEconomist Intelligence Unit. Studie obsahuje dílčí žebříčky pro různé tematické kategorie (Praha se umístila nejlépe na desátém místě vkategorii hospodaření svodou). Nicméně, kdojmu transparentnosti nepřispívá fakt, že zveřejněná dokumentace neobsahuje detailní tabulky shodnotami všech dílčích indikátorů pro všechna hodnocená města. To bývá vjiných obdobných projektech samozřejmostí.
7. Praha se dlouhodobě věnuje systému zpracování a prezentace informací o životním prostředí. Tyto aktivity jsou součástí koncepčního, odborně kvalifikovaného a transparentního úsilí města votázkách životního prostředí. Město dokonce získalo uznání i vzahraničí za výstupy jako je ročenka Praha životní prostředí, webové stránky o životním prostředí ENVIS či mapy vAtlasu životního prostředí. Vše vytvářené i vanglické verzi. O to více zamrzí negativní konstatování autorů studie na stránce věnované Praze, že kvalita informací se liší podle témat a informace nejsou vždy snadno dostupné.

Co říci závěrem? Jistě je řada měst v Evropě, která jsou v ochraně životního prostředí dále, věnují se problematice delší dobu a mohla investovat na zlepšení prostředí více peněz. Možná nejsou položena v údolí, neperou se s dědictvím minulosti, kdy magistrála protnula střed města, stihla vybudovat dopravní okruhy okolo města. Jsou nepochybně města, jejichž občané jezdí méně automobily a více na kole, spotřebují méně elektřiny apod. Jistě stojí za to inspirovat se úspěšnými iniciativami jiných měst. Nicméně, v žádném případě nelze Prahu řadit na chvost Evropy v problematice životního prostředí. A bude se to jedině zlepšovat. Řada investic a projektů je teprve v raném stádiu, jejich výsledky se projeví za několik let. Tomu, kdo má o problematiku zájem, můžeme doporučit, ať sleduje informace o životním prostředí v Praze, dobře se rozhlédne po městě a sám zváží, jak se mu v Praze líbí, žije a dýchá.

Jaroslav Šolc, SIKS a.s.

specialista v oblasti zpracování informací o životním prostředí