Zamyšlení Martina Říhy na téma besedy STUŽ, která proběhla 6. října 2009

Úspěchy

  1. Ekologové a environmentalisti byli společností vzati na vědomí. Ekologie se stala uznávaným a nově i studovaným oborem hned na několika vysokých školách, péče o životní prostředí se z Popelky za reálného socialismu stala také samostatným oborem veřejné správy s vlastním ministerstvem, vznikly stovky nových předpisů k ochraně životního prostředí, ekologové se prosadili do veřejné správy, do obecného povědomí veřejnosti.
  2. Závažné plány, koncepce, investiční záměry a technologie musí být před schválením posouzeny z hlediska možných vlivů na životní prostředí, vznikla Česká inspekce ŽP s možností sankcionovat prohřešky proti ŽP.
  3. Vznikl Státní fond ŽP, spravující české prostředky získané z úplat za využívání či ze sankcí za porušování ŽP mimo státní rozpočet a nyní i část prostředků z fondů EU do ŽP.
  4. Vzniklo a pracuje mnoho nevládních neziskových organizací zaměřených na péči o životní prostředí, z nichž některé jsou velmi aktivní, dnes už i odborně zdatné a respektované úřady i veřejností.
  5. Podařilo se odvrátit některé životní prostředí a zejména kulturní krajinu a přírodu potencionálně devastující činnosti, jako povrchovou těžbu ohrožující zámek a část arboreta Jezeří a jižní svahy Krušných hor od něj až po Litvínov - Janov plánovaným postupem VČSA. Podobně se podařilo zachránit město Chabařovice před stejnojmenném lomem a sanovat blízkou skládku toxických odpadů Spolchemie, odvrátit těžbu dolu Frenštát v Beskydech, ekologické limity těžby stanovit i na Karvínsku a v Sokolovské pánvi. Podařilo se odvrátit výstavbu „holandské vesnice" v Rajchéřově v Novohradských horách, omezit těžbu čediče na Tlustci na Českolipsku, odvrátit těžbu zlata v Mokrsku a Kašperských horách, výstavbu cementáren v Tmáni u Berouna a ve Štramberku.
  6. Podařilo se prosadit program odsíření a denitrifikace velkých elektráren a tepláren, převést mnohé zdroje tepla spalujících uhlí na spalování plynu a přispět tak ke zlepšení čistoty ovzduší ze stacionárních zdrojů.
  7. Podařilo se zajistit státní podporu pro úspory energií, pro větší využívání obnovitelných zdrojů energie, pro větší podíl využití recyklovaných materiálů vytříděných z odpadů namísto nových surovin.
  8. Podařilo se vybudovat síť kvalitních středisek ekologické výchovy a poraden ve věcech ochrany životního prostředí.
  9. Podařilo se rozjet a ze státního rozpočtu trvale podporovat Program obnovy venkova a soutěž o Vesnici roku.
  10. Podařilo se vyhlásit národní parky Šumava, Podyjí, České Švýcarsko a Chráněnou krajinnou oblast Český Les, desítky dalších menších chráněných území přírody z naší legislativy a vymezit a vyhlásit evropsky významné lokality a ptačí oblasti, tvořící součást evropské sítě chráněných území přírody NATURA 2000.
  11. Podařilo se prosadit, aby byly souběžně s privatizací průmyslových podniků provedeny ze státních prostředků sanace starých ekologických zátěží v jejich areálech.
  12. Podařilo se rozjet a financovat programy revitalizace drobných vodních toků v krajině, vymezit prvky (biocentra a biokoridory) a zajistit obnovu nebo doplnění územního systému ekologické stability krajiny - buď v rámci komplexních pozemkových úprav, nebo dalšími revitalizačními projekty. Podařilo se prosadit, aby dotace na některé činnosti zemědělců byly podmíněny prosazením zásad dobré praxe do hospodaření, které bere ohled na životní prostředí.

 

Ztráty

A co se naopak nepodařilo a kde jsme utrpěli ztráty?

 

  1. Po rozdělení ČSFR české MŽP za působení ministra Františka Bendy přišlo o důležité kompetence - v územním plánování a stavebním řádu, ve vodním a lesním hospodářství, v geologii a surovinové politice.
  2. Přišli jsme o vynikající osobnosti - Ing. Josefa Vavrouška - prvního a posledního federálního ministra ŽP,  Ing. Igora Míchala, CSc., Ing. Jaroslava Stoklasu, CSc., Ing. Ivana Dejmala, druhého českého ministra ŽP, odborníky s tahem na branku, který následovníci už tolik neměli.
  3. I péče o ŽP se zpolitizovala a posty v orgánech péče o ně čím dále častěji obsazovali osoby na základě nikoliv odbornosti, ale politického mandátu. Ke škodě věci.
  4. Výrazně byly oslabeny státní instituce vědy, výzkumu a koncepční pracoviště působící v oblasti územního rozvoje, jako Výzkumný ústav výstavby a architektury, Terplan Praha. Kolektivy odborníků rozehnány, práce, knihovny a archivy rozebrány do nesrovnatelně menších a výsledky skromnějších nástupnických organizací nebo rozkradeny.
  5. Z původní dobře míněné a rozumně vedené potřeby posuzovat vlivy koncepcí a záměrů na životní prostředí se dnes stala do značné míry formální, složitá a k původnímu účelu ne vždy působící disciplína, nenáviděné investory, pořizovateli koncepcí a dnes často i veřejností, kterou měla chránit. I z ní je dnes politikum; formálnost, složitost a cena neodpovídají přínosům, některé subjekty si z ní udělaly namísto prostoru pro komunikaci a hledání oboustranně přijatelných řešení předmět vydírání investorů a úřadů; ztrácí se nejen odbornost úředníků, ale někdy i ten pověstný „zdravý selský rozum".
  6. Nepodařilo se odvrátit nebo do vyhovujících parametrů usměrnit některé velké investice, jako obchvat dálnice D5 kolem Plzně, obrovské zábory ZPF a krajiny obecně pro anarchickou a nevhodně umístěnou výstavbu celých sídlišť rodinných domků bez jakékoliv občanské vybavenosti, obchodně skladovacích velkoareálů v okolí velkých měst, generujících automobilovou dopravu, protože nejsou dobře obsloužená železnicí ani MHD.
  7. Nepodařilo se probudit České dráhy z rakousko - uherské a socialistické tradice, aby se staly obchodně atraktivnější a udržely si přiměřený a žádoucí podíl na osobní i nákladní dopravě v dělbě dopravní práce svou konkurenceschopností. Příliš výkonů je dnes odváděno silniční dopravou, se všemi negativními důsledky na životní prostředí. Především čistota ovzduší se tak po přechodném zlepšení v 90. letech snižuje a vrací se velkoplošné znečištění oblastí jako je Praha a okolí, Ostravsko - karvínsko i severozápadní Čechy, s důsledky na veřejné zdraví.
  8. Velmi se snížilo tempo komplexních pozemkových úprav, náprava majetkových křivd lidem působícím v zemědělství a tím i náprava odtažitého vztahu hospodářů k půdě a k životnímu prostředí z dob „reálného socialismu".
  9. Negativně je znovu vnímán vývoj v některých lesích, včetně chráněných území přírody. Nejen působením živlů, jako vichřice, sněhové kalamity, ale i neujasněností cílů a jim odpovídajících způsobů hospodaření. Diskredituje to dokonce ochranu přírody a krajiny u veřejnosti.
  10. Nepodařilo se prosadit do praxe některé výstupy vědy a výzkumu, které by přispěly k lepší ochraně přírody a krajiny ekonomickými nástroji, konformními s tržní ekonomikou, jako je započítávání externích nákladů výroby a dopravy do celospolečenských kalkulací přijatelnosti nově navrhovaných ekonomických aktivit, nebo posuzování a vyčíslování ekonomické újmy omezením potenciálu přírodních zdrojů vč. ekosystémů, poskytujících nejen suroviny, ale i mnohé další neplacené služby. Nepodařilo se změnit konstrukci daně z nemovitostí tak, aby motivovala vlastníky a uživatele pozemků a staveb v již zastavěném území k jejich efektivnímu využití a která by bránila spekulativnímu držení nevyužitých fondů, zatímco nové stavební a další ekonomické aktivity se pak odehrávají na úkor ZPF, přírody a „volné" krajiny. Rostou tak investiční i provozní náklady sídel, aniž roste počet obyvatel, který by takové zábory alespoň zčásti ospravedlňoval, v rozporu s environmentálními, ekonomickými i sociálními zájmy.
  11. Ačkoliv ve funkci ministrů školství, mládeže a tělovýchovy působili již dva ministři ze Strany zelených (Dana Kuchtová a Ondřej Liška), těžiště ekologické výchovy a vzdělávání je stále na MŽP a na „ostrůvcích pozitivní deviace" mezi kantory, na Střediscích ekologické výchovy, nikoliv systémově v celém rozsahu od předškolní přes školní základní, střední a vysokoškolský stupeň, včetně mezioborové spolupráce, až po celoživotní doplňování vzdělání, jak by bylo žádoucí.
  12. Zarážející je po 20 letech od Listopadu 1989 trvající environmentální negramotnost mnohých politiků a vysokých funkcionářů exekutivy.
  13. Nedaří se jednoznačně na naši stranu získat veřejnost, zejména u obecnějších témat, která zdánlivě nemají bezprostřední vztah k okolí bydliště občanů. Naopak se daří různým demagogům poštvat veřejnost proti environmentalistům jako subjektu, bránícímu uspokojování lidských potřeb, zdržujícího a zdražujícího „veřejně prospěšné" investice kladením podmínek, hledáním alternativ apod.