Stanovisko STUŽ ke státní dopravní politice a koncepci rozvoje dopravy v ČR

Nedávná stávka a stanoviska vládních míst k požadavkům železničářů na koncepční řešení dopravy a určení úlohy železnice v dopravní obsluze území ČR konfrontují veřejnost se zjištěním, že nejen ekonomické, ale i ekologické a bezpečnostní parametry dopravy nejsou u nás zatím koncepčně zpracovány, neboť není doceněna jejich důležitost. Přitom všechny druhy doprav a zejména doprava silniční tvoří podstatnou součást naší spotřeby surovin a energie.

Účinnost využití surovin a energie u různých způsobů dopravy se výrazně liší a dělba dopravní práce by měla být proto ve veřejném zájmu ovlivňována ve prospěch doprav úspornějších při čerpání přírodních zdrojů, zejména paliv a energie z nich,  doprav s nižšími negativními dopady na životní prostředí a s nižší nehodovostí.

Z hlediska trvale udržitelného života je především třeba systematicky omezovat či vylučovat zbytečnou dopravu, vyvolanou nevhodným rozmístěním funkcí v území, zbytečně prodlužovanou cestou mezi místy výroby, distribuce, skladování a spotřeby zboží, přemisťování obrovského množství nezpracovaných hmotných substrátů na velké vzdálenosti, hmot a lidí namísto informací. Dopravu nezbytnou pak nepřímými nástroji veřejné správy, tedy především legislativou a ekonomickými nástroji státu, jako jsou daně ap. ovlivňovat ve veřejném zájmu k ekonomicky a ekologicky šetrným způsobům dopravy. Těmi jsou u přepravy nákladů doprava vodní a železniční oproti silniční a letecké, u přepravy osob všechny formy místní i dálkové veřejné dopravy oproti individuální automobilové dopravě, dále doprava pěší a cyklistická. Vedle spotřeby paliv, energií, surovin a dopadů na ŽP v emisích škodlivin a hluku nutno do těchto úvah zahrnout i plošné nároky jednotlivých druhů dopravy, a to nejen pro komunikace a provozní prostranství, ale i pro odstavování vozidel a plochy související s provozem, údržbou a opravami, vzhledem k přepravním výkonům.

Dopravní politika státu jako ochránce veřejných zájmů by měla být podložena důkladným rozborem komplexní ekonomické i ekologické účinnosti a bezpečnosti jednotlivých druhů doprav, měla by vyústit v konzistentní názor na žádoucí rozmisťování funkcí v území, optimální podíly dopravní práce jednotlivých druhů  dopravy a formulování potřebných legislativních a ekonomických nástrojů k vytvoření relativně stabilních podmínek tržního prostředí, zaručujících podnikatelům v dopravě jistotu, garantování návratnosti vkládaných značných investic do dopravy a srovnatelnost ekonomických podmínek různých druhů doprav a jejich kombinací, vč. mezinárodních souvislostí. Vlivy navržené dopravní politiky a koncepce dopravy na životní prostředí musí být posouzeny podle § 14 zák. č. 244/1992 Sb.

Teprve na základě souhrnné státní dopravní politiky respektující ekologické souvislosti (i s přihlédnutím k mezinárodním a mezistátním dokumentům) by měly být zpracovány koncepce těch druhů doprav, na jejichž fungování má veřejnost zájem (např. udržení alespoň minimálního standardu dopravní obsluhy území ap.) a určeny státní priority pro investování a případné dotace do jednotlivých druhů doprav, resp. jejich provozovatelům či uživatelům. Do schválení jasné státní dopravní koncepce, podporující energeticky a ekologicky výhodné dopravní systémy, je třeba udržet celou železniční síť. Teprve potom je možno přistoupit k transformaci železnic.

S vědomím těchto ekonomických a ekologických souvislostí se i Společnost pro trvale udržitelný život připojuje k požadavku, aby Ministerstvo dopravy a spojů ČR v blízké době zpracovalo a předložilo k veřejné diskuzi a vláda poté projednala a schválila státní dopravní politiku, obsahující i návrhy na potřebné legislativní a ekonomické nástroje prosazování veřejných zájmů. Tím vytvoří stabilní a průhledné prostředí pro podnikatele v dopravě, umožňující uvážlivě investovat v souladu s veřejným zájmem s relativní jistotou návratnosti vkládaných investic, které u ekonomicky a ekologicky šetrných dopravních technologií mohou být značné. Přispěje tak nejen k sociálnímu smíru, ale i životnímu prostředí.

 

Za předsednictvo Společnosti pro trvale udržitelný  život:

Pavel Šremer, prom.biol., předseda

Ing. Igor Míchal, CSc....,     místopředseda

Ing.arch.Martin Říha......,    místopředseda

 

V Praze dne 12. února 1997