Začínám psát tyto neumělé řádky jako prvé vyprávění o poznávání mnou dosud neobjevené země. Přicestoval jsem na Nový Zéland 4. 2. 2009 a do dnešního dne - 1. 3. 2009, jsem se rozhlížel, aby mé poznatky byly objektivní.

Začnu líčením o dvou prožitých odpoledních v hlavním městě kraje Hawke's Bay, ve městě Napier, které se nachází na jihovýchodě severního ostrova.

Jedná se o jedno z nejteplejších míst Nového Zélandu. Místní obyvatelé, Maorové, ale hlavně sem v průběhu minulých století přistěhovaní Britové, tu každoročně oslavují dny ve stylu Art Deco. Letos připadly na 17. - 22. února, tedy téměř na celý týden od úterku do neděle.

Po dobu šesti dní se vzpomíná na dobu kolem let 1931-1935. V roce 1931 postihlo město Napier a okolí ničivé zemětřesení, které během krátké doby jednoho dne zcela pobořilo tehdejší především dřevěné město v jeho samém centru. Zvláštností bylo, že přežil zděný kostel, jediný takto vybudovaný v centru města. Zachoval dodnes a je s pýchou prezentován zdejšími farníky. Pravděpodobně se jedná o anglikánskou církev.

Tehdy bylo během čtyř let (viz výše) vybudováno nové centrum města již zděnou výstavbou ve stylu Art Deco, tedy v architektonickém a životním stylu přejatým podobně jako v jiných částech světa z Evropy v třicátých letech 20. století. Na paměť těchto událostí se tu dnes schází lidé, především potomci rodilých britských předků, z celého Nového Zélandu, aby si připomněli tuto dobu. Nejsou to jenom přímo Britové, ale přicházejí potomci britských osadníků z celého světa, nejen. z britských ostrovů Evropy, ale i z Kanady, USA, Jihoafrické republiky, Austrálie a odjinud.

Ti všichni po šest dní svátku chodí po městě - především po hlavní třídě - pěší zóně a na ni kolmém mořském pobřeží - ve slušivých kostýmech té doby, které si zřejmě nechali ušít či přešít a nebo si je za 35 novozélandských dolarů na den (dolar je asi za 11,50 Kč) vypůjčili ve zdejší půjčovně. Ale nejen to. Bydlí ve zdejších hotelech, které při té příležitosti zvedly ceny,  jezdí tu v pečlivě udržovaných a naleštěných automobilech z té doby, které jsou jejich pečlivě udržovaným vlastnictvím. Celou oslavu prostupují pikniky, které jsou pořádány pod slunečníky v parku za plážemi na pobřeží Tichého oceánu, ve stínu vzrostlých letitých stromů připomínajících flóru Středozemního moře se subtropickými prvky, ale i britskou. Pod slunečníky sedí celé rodiny a přátelé v dobových kostýmech, s dobovým servisním stolovým vybavením, popíjejí čaj, někde i s mlékem, whisky i vodu, jedí jahody a další ovoce, sušenky, dorty a cukrovinky různých druhů. K chuti přichází i šunka, chléb a jiné pokrmy. Jsou tu vystavovány na odiv dobová zařízení bytů. Nejen nábytku s množstvím skleněných prvků, kovovými i dřevěnými doplňky, ale také takové vymoženosti té doby, jako gramofon, radia a vůbec vše, co patřilo k bohaté domácnosti. Jsou tu i staré zbraně a sportovní výbava, jako například jezdecká či golfová vybavení.

Park hraničí s vozovkou, kde jsou vystavovány přepychové vozy té doby, ale je tu vzpomenuto i na požární vozy či parní stroje té doby. V parku a na přilehlé kolonádě hraje hudba ve stylu swingu, se zpěvem i tancem, tančí se další dobové tance - k tomu jsou tu i dobové taneční skupiny, připomínající některé britské a irské kořeny zdejších osadníku, ale jiné i americké provenience, takže se tu objevuje i dobová country music. K britské i irské tradici patří pěvecké sbory, které tu opět v dobovém oblečení připomínají britskou kulturu po celém světě, zaznívají tu i dudy. Na molu v centru kolonády se koná módní přehlídka, sestavená z dobových kostýmů. Chodí tu v uniformách vojáci - důstojníci v uniformách pěchoty, jezdectva, dělostřelectva i námořníci třicátých let tím připomínají slávu celosvětové britské kolonializace.

Dámy předvádějí ke svým kostýmům také atraktivní dobové doplňky v podobě klobouků s četnými barevnými péry a závoji, rukavičkami, kabelkami, neceséry, lehkými šálami a šátky a nezbytnými vějíři a slunečníky - vše určené pro letní teplý den. Muži mají též klobouky, deštníky a také vycházkové hole. Krátce řečeno - britská kultura třicátých let je tu prezentována ve velkém stylu.

Na hlavní pěší zóně, ale i v přilehlých ulicích, je během těchto dnů Art Deco i spousta běžných turistů a s místními obyvateli i hosty z celého Nového Zélandu tvoří diváckou kulisu těchto dnů.

V sobotu 21. února odpoledne bylo za teplého letního počasí na hlavní pěší zóně v centru město prezentováno na 150 automobilů třicátých let 20. století, často těch nejlepších značek v luxusním provedení. Převážně samozřejmě britské nebo americké provenience. Nejdříve proběhla statická prezentace zaparkovaných aut před pěší zónou. Pak se po úvodních fanfárách a pochodu britských a novozélandských jednotek i námořnictva, připomínajících dobu třicátých let, s nezbytnou jednotkou se skotskými dudy, pištci a bubny, dále se zdravotníky a zabezpečovacími službami armády a na závěr dechovou kapelou, vyrazila na defilé pro přihlížející jednotlivě auta asi desetikilometrovou rychlostí na pěší zónu. Podobnou přehlídku dobových automobilů snad nevlastní žádné muzeum na celém světě.

Počínaje od přepychových a pečlivě naleštěných Rolls Royceů, Buicků, Fordů, ale i německých Mercedesů, vozů italských a francouzských výrobců, až po drobnější sportovní a rodinné vozy, jejichž značky jsem ani nestačil postihnout, ale zato jsem je pečlivě fotograficky zdokumentoval. Osazenstva vozů se skládala s rodin a přátel dam, pánů a dětí - až po tu drobotinu všichni v dobových kostýmech.

Zmínka o dětech se nedá opomenout - od těch nejmenších až po teenagery, kteří provázeli v kostýmech třicátých let své rodiče a prarodiče často se zřejmou chutí.

Roztomilá byla zvláště ta drobotina, tančící či hrající si v parku či kynoucí z promenádujících se automobilů. Vše vyhlíželo velmi slušivě a svátečně. Za nekonečným průvodem automobilů následovaly dobové motocykly a bicykly, opět s patřičně oděnými jezdci z třicátých let. Často přitom byl slyšet nejen chod motorů a cítit jejich zplodiny, ovšem v nijak přehnané hlučnosti a kouřové koncentraci, ale i hlasité troubení a fanfáry automobilů a povozů, ale i fandění a povzbuzování diváků přátelsky odpovídajících na pozdravy osazenstva vozů a mávajících si navzájem. Byl to svátek plný přátelského šprýmování, pohody a důstojné prezentace doby Art Deco. A také módní přehlídky kostýmů té doby mužů, dam a dětí a jejich zvyků. Byl to i svátek rodinné pohody a přátelského ovzduší.

Celá akce skončila v pozdním nedělním odpoledni pochodem armády, námořních sil a hudby i nezbytných zdravotníků a mladého armádního a námořního dorostu v čele s představiteli města a pořadateli celé akce.

Dny Art Deco byla skvělou prezentací evropské britské a i jiné „bílé", tedy přistěhovalecké kultury na Novém Zélandě.