Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmánkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

emilka_parte

Emilka v neděli 8. března zemřela! Byla to smutná zpráva, která se od pondělka 9. března šířila po emailu i po telefonu. I když jsme všichni věděli, že je Emilka těžce nemocná, tak jsme tomu stěží uvěřili. Vždyť i na nemocničním lůžku v Motole, i doma, kde byla trvale upoutána na lůžku, měla stále zapnutý notebook a pracovala. Byli jsme s ní po celou dobu v kontaktu, z nemocnice také zorganizovala seminář STUŽ „Skleníkové děti", kam pozvala tak věhlasné panelisty, jakými jsou MUDr. František Koukolík, Ing. Mnislav Atapama Zelený, Doc. PhDr. Petr Sak, CSc., Prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc.

Emilka byla od založení STUŽ v roce 1992 její věrnou členkou, chodila na všechny semináře a pilně diskutovala. O semináři „Skleníkové děti" dlouho přemýšlela a moc se na něj těšila, stále doufala, že se ho zúčastní. Osud tomu ale nechtěl, její zdravotní stav byl stále vážnější, tak nám poslala alespoň toto poselství:

 

Vážení přátelé,

je mi líto, že nemohu být s Vámi, ale budu usilovně myslet, aby vše dobře dopadlo a aby děti do 3 let věku získaly takový prostor, který je pro udržitelný rozvoj nezbytný.

Co schází v této oblasti? Především je to celospolečenská pozornost a vůle zodpovědných něco měnit tak, aby vznikl harmonický vztah mezi přírodním a kulturním vývojem.

S pozdravem Emilie Strejčková


Dne 7. 1. 2008 v Praze, Motolská nemocnice.

 

Mgr. Emilie Strejčková, které nikdo neřekl jinak než Emilko, se narodila v roce 1939 v Domažlicích. Vystudovala Pedagogickou fakultu UK, absolvovala postgraduální studium na Přírodovědecké fakultě UK, obor ochrana přírody.

 

Do roku 1975 pracovala jako učitelka, potom byla inspektorkou kultury pro ochranu přírody a památek na ONV v Praze 10. V té době vytvořila systém regionální ekologické výchovy pro žáky základních škol Prahy, napomáhala biologické rehabilitaci údolí Botiče a budování naučné stezky. Iniciovala doplnění Informačního okruhu životního prostředí Prahy o ekologické vyhodnocování parcel. S několika dalšími spolupracovníky prosadila vyhlášení prvních přírodních parků v Praze, původně nazývaných oblasti klidu.

 

Emilka byla počátkem devadesátých let zaměstnána v Českém ekologickém ústavu, kde se zabývala ekologickou výchovou. V tomto období zpracovala Analýzu ekologické výchovy v České republice a vytvořila první variantu návrhu Národního programu ekologické výchovy.

 

Od října 1994 začala budovat Ekologické centrum hlavního města Prahy v Toulcově dvoře, jehož hlavním cílem bylo od počátku včasné rozvíjení ekologické výchovy zejména předškolních dětí. Z polorozpadlého statku uprostřed sídliště se jí podařilo vybudovat oasu, kde se ty nejmenší děti seznamují s opravdovou přírodou, kde si mohou pohladit různá domácí zvířata a projít se pod rozkvetlým ovocným stromem. Jeho ředitelkou byla devět let.

 

Emilka po celý svůj život upozorňovala na narůstající problém odcizování dětí přírodnímu prostředí a snažila se prosazovat principy, které by tento problém eliminovaly. Napsala několik knih a odborných publikací a článků, z nichž nejvýznamnější jsou knihy „Děti pro pětihory" a „Děti, aby byly a žily". Byla jednou z iniciátorů aktivity „Zpátky pod stromy - aneb o co (ne)usilujeme" - výzva k výchově dětí v kontaktu s přírodou.

 

V roce 1997 dostala Emilka za celoživotní obětavou práci v ekologické výchově Cenu ministra životního prostředí. Na valném shromáždění STUŽ 3. března byla jmenována členkou čestného předsednictva. Poslala jsem jí tuto zprávu emailem, přečíst si ji však sama již nemohla - přečetl jí ji syn a prý měla radost. Za pět dní na to již Emilka nebyla mezi námi...

 

Těžko se mi píší tato slova. Mohu neskromně říci, že jsme si s Emilkou byly blízké jak věkem, tak pohledem na svět, a vždy jsme si měly o čem povídat. Ze seminářů STUŽ jsme vždycky s ostatními ještě zašly do Literární kavárny v Řetězové ulici a pak jsme spolu jely metrem a cestou ještě probíraly, co nás na přednáškách oslovilo. Bude se mi po Emilce stýskat. Je toho ještě hodně, co bych jí byla ráda řekla a již neřeknu. Byl to kus života, který jsme vedle sebe prošly.

 

V poslední době se stále častěji musím vyrovnávat se ztrátami lidí, kteří pro mne v životě mnoho znamenali. Pokud nechci hovořit o nejbližší rodině, pak mohu již jen vzpomínat na Ivana Dejmala, Igora Míchala, Jarka Stoklasu, Elišku Novákovou, z mladých ekologických přátel pak na Honzu Bouchala, kterého, když jel na kole z práce domů, smrtelně zranil nepozorný řidič automobilu....

 

Říká se, že lidé nejsou nahraditelní, ale zastupitelní. Kdo ale zastoupí tyto vzácné osobnosti?

 

Eva Vavroušková, 10. 3. 2009


Warning: Parameter 2 to modChrome_artnostyle() expected to be a reference, value given in /data/www/htdocs/stuz.cz/templates/stuz16/html/modules.php on line 39

Warning: Parameter 3 to modChrome_artnostyle() expected to be a reference, value given in /data/www/htdocs/stuz.cz/templates/stuz16/html/modules.php on line 39

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License