ke kompetencím v lesním hospodářství při příležitosti projednávání kompetenčního zákona v Parlamentu ČR.

Ministerstvo životního prostředí České republiky bylo založeno bezprostředně po listopadu 1989 pro komplexní výkon státní správy jako extendované ministerstvo vnitra, jemuž byly zákonem svěřeny péče o všechny složky životního prostředí i ochrana životního prostředí jako celku. Ve volebním období 1992 - 1996 byly kompetence MŽP ČR omezovány způsobem, jehož pokračování by směřovalo ke zjevné zbytečnosti tohoto úřadu.

Ihned po volbách 1996 se podařilo formálně uspokojivě vymezit mantinely kompetencí k vodnímu hospodářství jako hospodářské činnosti a k vodě jako jedné ze základních složek životního prostředí. Byl při tom uplatněn výchozí princip právní úpravy, že garant, resp. vykonavatel hospodářského využívání složky životního prostředí nemůže kontrolovat důsledky své činnosti na celek životního prostředí. Nyní nadchází čas uplatnit v rámci úprav kompetenčního zákona stejný systémový princip na lesní hospodářství (a následně i na další složky životního prostředí a na využívání prostoru).

Některé parlamentní strany zahrnuly do svých volebních programů novelizaci zákona č. 289/1995 Sb. o lesích, který byl mezitím doplněn deseti prováděcími vyhláškami. Lesní zákon je výsledkem několikaletého projednávání, jež vyústilo v relativně vyvážený kompromis, a jeho zásadní novelizaci považujeme za předčasnou tím spíše, že zatím nebylo v nejmenším naplněno ustanovení § 50 zákona o přímém výkonu vrchního státního dozoru v lesním hospodářství ze strany ministerstva životního prostředí, a jen velmi omezeně je realizován dozor nepřímý podle ustanovení zákona č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.

Hlavní současný problém lesního hospodářství nespatřujeme v textaci zákona, ale v reorganizaci lesního hospodářství z roku 1992. Tehdy byly ve druhé vlně kupónové privatizace zřízeny 94 lesní akciové společnosti, které vykonávají práce v lese na objednávku vlastníků lesů. Tím vznikla situace, kdy Lesy České republiky, státní podnik, jemuž je stále svěřena téměř polovina lesů v ČR, jsou zbaveny výrobních prostředků, a lesní akciové společnosti, které jimi disponují, směrují své zisky mimo sféru lesního hospodářství. To probíhá bez účinné kontroly stavu základní složky životního prostředí, kterými lesy jsou, a projevují se snahy tento negativní trend dále prohlubovat.

K postupnému odstraňování naznačených nedostatků považujeme za naprosto nezbytné:

1.   Předložit Parlamentu ČR ještě v průběhu úprav resortních kompetencí koncepci, jak naplňovat pověření MŽP jako orgánu vrchního státního dozoru v lesním hospodářství (§ 50 lesního zákona). Toto pověření lze podle našeho názoru nejlépe realizovat zadáváním a schvalováním oblastních plánů rozvoje lesů ministerstvem životního prostředí.

2. Změnit ustanovení § 23, odst. (1) lesního zákona, podle něhož je při projednávání oblastních plánů rozvoje lesů označeno za závazné ze strany MŽP pouze stanovisko ústředního orgánu státní ochrany přírody z  hlediska zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin.

Komentář: Oblastní plány rozvoje lesů, pořizované na státní náklady bez ohledu na vlastnické vztahy, jsou v souladu se zákonem jediným přímým nástrojem ovlivňování vývoje lesního hospodářství a tvorby lesních hospodářských plánů, pořizovaných na náklady vlastníka lesa.

Oblastní plány rozvoje lesů by měly být nejen nástrojem státní lesnické politiky, ale i státní politiky životního prostředí. Měly by vyjadřovat veřejný celospolečenský zájem na mimoprodukčních funkcích lesů a na funkci lesa v krajině, přičemž produkční funkce většinou podstatně neomezují, a stanovit možnost nebo nárok finanční kompenzace v případech, kdy takové omezení produkční funkce přesto vzniká. Z těchto důvodů by jako „společenská objednávka“ měly být v plném rozsahu součástí kompetencí ministerstva životního prostředí a měly by být závazné pro následnou tvorbu lesních hospodářských plánů. To je kompromisní formou zajištěno rozšířením kompetencí MŽP v zákonu č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny Věcně správnější by bylo ponechat kompetence v této oblasti plně na jednom resortu, tedy MŽP, ale s vědomím hospodářských dopadů je možno je i rozdělit se všemi nevýhodami dělby kompetencí. Tato kompromisní varianta je však skutečně minimálním požadavkem.

Text změny (doplňky podtrženy):

§ 21:

„(1) Oblastní plány rozvoje lesů jsou nástrojem státní politiky životního prostředí a státní lesnické politiky a upravují zásady hospodaření v lesích zejména z hlediska vyváženosti produkčních a mimoprodukčních funkcí. Zpracování oblastních plánů rozvoje lesů zadává a návrhy oblastních plánů rozvoje lesů schvaluje ministerstvo životního prostředí.“

Upozornění: Cílem návrhu je svěřit zadávání i schvalování oblastních plánů rozvoje lesů do kompetence MŽP a jejich zpracování jedné odborné organizaci, tj. ÚHÚL. Takové řešení skrývá nebezpečí, že v tomto případě by zadání podléhalo výběrovému řízení podle zákona o veřejných zakázkách 199/1994 Sb., což by bylo proti smyslu návrhu. Tento problém by musel být na vládní úrovni vyřešen.

3. Vybavit v souladu s přijatou koncepcí personálně orgán vrchního státního dozoru v ochraně lesa při MŽP (v rámci odboru ochrany lesa a půdy a/nebo jako ústřední a oblastní inspektoráty ČIŽP).

4.   Transformovat dosavadní Ústav pro hospodářskou úpravu lesů způsobem, který naplní jeden ze strategických cílů schválené státní lesnické politiky z roku 1994 „udržení vysoké úrovně hospodářské úpravy lesa jako nástroje k zabezpečování trvale udržitelného hospodaření, zjišťování stavu lesů a informační databáze.“ Proto doporučujeme svěřit připravenou transformaci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů pod kontrolu parlamentních výborů pro zemědělství a veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.

Komentář: Centrální státní rozpočtová organizace typu ÚHÚL (užívá i obchodní značku Lesprojekt) byla u nás založena roku 1935 a měla by i do budoucna zůstat garantem objektivního zjišťování stavu lesů, podkladů pro jednotný výkon státní správy a pro podporu veřejného zájmu na stavu lesů.

Při transformaci je třeba udržet a posílit tyto základní oblasti činnosti:

·      tvorbu oblastních plánů rozvoje lesů,

·      jednotnou vrcholovou databázi o stavu lesů, vyhodnocování poznatků o změnách jejich stavu a ohrožení pro potřeby státní lesnické politiky a politiky životního prostředí včetně jednotného datového archívu,

·      průběžné zpracování podkladů pro kontrolní činnost orgánů státní správy na úseku lesního hospodářství a péče o životní prostředí,

·      centrální a jednotnou tvorbu všech druhů lesnických map (ponechat mapové zobrazení chaotickému vývoji by prakticky znamenalo znemožnit výkon kontrolní činnosti v lesích), metodické usměrňování lesního hospodářského plánování, prováděného podnikatelskými subjekty, zejména k podpoře veřejného zájmu při hospodaření v lesích jako součást státní péče o životní prostředí.

          Zpracování oblastních plánů rozvoje lesů (§ 23 lesního zákona, vyhláška Mze č. /1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů, jakož i následná opatření Mze) bude vysoce náročné jak na odbornou úroveň, tak na jednotnost zpracování, bez nichž nelze uplatňování veřejného zájmu na stavu lesů objektivizovat. Svěřit je nestátním subjektům by nutně znamenalo, že budou slaďovány za státní prostředky především se zájmem vlastníka lesa, který je jako zadavatel lesních hospodářských plánů živitelem zpracovatelů a jehož představy se mohou dostávat s veřejným zájmem do konfliktu. Ztráta jednotnosti zpracování by vážně hrozila neprůhledností hospodaření v lesích až oslepením státní správy jak lesního hospodářství, tak i životního prostředí, takže by tyto složky nemohly zabezpečovat činnosti uložené jim zákonem, pro něž byly zřízeny. Snahy prosadit zpracovávání oblastních plánů rozvoje lesů nestátními subjekty proto hodnotíme jako pokus umožnit účelové zatemňování informací o stavu lesů, nastolit perspektivně neprůhlednost hospodaření v lesích a znemožnit objektivizaci veřejného zájmu na zlepšování stavu lesů.

 

V Praze dne 12. srpna 1996

                                                           Za Společnost pro trvale udržitelný život

prom. biol. Pavel Šremer                     ing. Igor Míchal                                   PhDr. Ivan Rynda

     místopředseda                                      předseda                                       člen předsednictva