10. 5. 1914-26. 4. 2003

Člen čestného předsednictva STUŽ v letech 1992-2003

Stručný životopis Emila Hadače, převzatý z publikace MŽP

Emil Hadač se narodil v roce 1914 v rodině evangelického duchovního v Bohdanči. V roce 1938 získal na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity titul doktora přírodních věd.Pracoval na VŠCHT u profesora Kliky, vedl Ústav pro výzkum peloidů ve Františkových Lázních, přednášel na Pedagogické fakultě v Plzni jako docent a později profesor, odtud přešel do Botanického ústavu ČSAV. V letech 1971 – 1979 byl ředitelem Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Zasloužil se o zřízení rezervace Soos, byl řadu let předsedou vědecké rady Krkonošského národního parku, předsedou Bioklimatologické společnosti.

Patnáct let předsedal výboru Ekologické sekce Biologické společnosti ČSAV, která v roce 1983 sepsala pro federální vládu první zprávu o stavu životního prostředí v Československu, jenž se prostřednictvím Charty 77 dostala do zahraničí. Vysíláním zahraničních stanic a ze zahraničních časopisů se s touto zprávou seznámili i občané naší republiky, což představovalo zásadní zvrat, neboť do této doby se údaje o životním prostředí tajily.

Z jeho zahraničních aktivit můžeme připomenout dva roky studijního pobytu v Norsku, dva roky profesury na univerzitě v Bagdadu, půlroční zkoumání vegetace na Kubě a uskutečnění čtyř výzkumných cest na Island a dvou na Špicberky.

Profesor Hadač publikoval přes 300 vědeckých a odborných prací, např. o vegetaci Krkonošského národního parku, Tatranského národního parku, spolupracoval se Správou CHKO Železné hory, dvanáct let pracoval na výzkumu květeny a vegetace Biosférické rezervace Východní Karpaty.

Z knižních publikací, které napsal, nebo na kterých se podílel jako spoluautor možno jmenovat: v roce 1982 „Krajina a lidé – Úvod do krajinné ekologie“, s Bedřichem Moldanem a Jaroslavem Stoklasou v roce 1983 „Ohrožená příroda“ a v roce 1987 „Ekologické
katastrofy“.

Profesor Emil Hadač zemřel 23. dubna 2003.