25. 7. 1931-26. 7. 2000

Zakládající člen STUŽ

Za profesorem Milanem Straškrabou

Profesor RNDr. Milan Straškraba, DrSc., zemřel náhle 26. července 2000 na své pracovní cestě v Americe, den po svých 69. narozeninách. Vím, že bych neměla užívat titul profesor, protože Milan Straškraba ještě oficiálně profesorem jmenován nebyl. Byla jsem však na jeho profesorském řízení ve Vědecké radě Biologické fakulty Jihočeské univerzity na jaře tohoto roku a bylo to jedno z nejpřesvědčivějších profesorských řízení, kterého jsem se kdy zúčastnila. A tak Milan pro mne byl, je a již zůstane profesorem. Byl to titul, který si zasloužil již dávno. Ale jeho vědecká, pedagogická a organizátorská kariéra byla, jako u více jiných skutečně čestných lidí, bývalým režimem zpomalena. I ten velký doktorát obhajoval až v roce 1990 a na Přírodovědecké fakultě UK se habilitoval až v roce 1991.

Kdo byl profesor Milan Straškraba? Po listopadu 1989, od roku 1990 až do jara 1993, byl Milan Straškraba místopředsedou ČSAV, později AV ČR. Dále byl stálým předsedou Komise pro životní prostředí při AV ČR, prorektorem Jihočeské univerzity a hostujícím profesorem na Univerzitě v Sao Paulu. Především však byl vynikající vědec a pedagog, hydrobiolog a ekolog s velikým rozhledem, jeden ze zakladatelů koncepce ekotechnologie předjímající ve svých pracích později vyjádřené principy trvalé udržitelnosti rozvoje. I tento výčet by však k vykreslení profesora Milana Straškraby nestačil. Milan byl vysoce poctivý, zodpovědný a pracovitý člověk, bytostně skromný a slušný, kolegiální ke spolupracovníkům, přátelský a vlídný ke studentům.

Po ukončení vysokoškolského studia pracoval Milan Straškraba na Biologické fakultě UK. Poté se stal vědeckým pracovníkem Hydrobiologické laboratoře ČSAV, která byla postupně přiřazovaná tu k tomu, tu k onomu ústavu. Po roce 1980 přešel Milan s touto laboratoří do Českých Budějovic a stal se jedním ze zakladatelů vědeckých pracovišť Akademie na jihu Čech. V roce 1983 založil Laboratoř biomatematických metod, která se později stala pracovištěm Entomologického ústavu AV ČR. Po roce 1989 se profesor Straškraba jako místopředseda ČSAV intenzivně podílel na demokratické přestavbě této organizace. Úkol to byl radostný, ale nelehký - počet pracovníků Akademie se v té době drasticky snižoval a bylo nutné jemně oddělovat zrno od plev. Současně se Milan Straškraba koncepčně podílel na vzniku Biologické fakulty v Českých Budějovicích a na založení Jihočeské univerzity, kde se později stal přednášejícím a prorektorem pro vědu a zahraniční styky. V této funkci přispíval svou vědeckou a pedagogickou činností a svými zahraničními styky ke zvýšení odborné úrovně a mezinárodní prestiže nové univerzity.

Oborem a současně životní náplní a láskou Milana Straškraby byla hydrobiologie. Zpočátku se věnoval společenstvím vodních organismů mělkých nádrží - mrtvých ramen řek a rybníků. Později se zaměřil převážně na studium fyzikálních a produkčních procesů v údolních nádržích a na jejich eutrofizaci. Velkou pozornost vzbudily zejména jeho práce o vlivu průtoku na produkci nádrží autotrofního planktonu v jezerech. Poslední a nejrozsáhlejší zájem Milana Straškraby započal jeho poznáním, jak velice může matematické modelování napomoci výzkumům a předpovědím ekologických dějů.

Milan Straškraba byl prvním v naší zemi a jeden z prvních ve světě, kdo zavedli matematické zpracování ekosystémových vztahů, a to navíc s ohledem na praktické využití ekologických poznatků, ať již z oblasti ekonomické či ochranářské. Pomocí jím samým vytvořeného dynamického procesního modelu prokázal význam zpětných vazeb uvnitř ekosystémů pro hydrodynamiku vodních nádrží i procesy v zemské atmosféře probíhající za disipace energie. Definováním principů funkční optimalizace ekosystémů vytvořil podmínky pro pochopení mechanismů adaptace organismů na změny fyzikálního prostředí. Tyto teoretické práce mají velký význam pro praktická řešení mnohých globálních ekologických problémů. Profesor Straškraba je proto právem považován za jednoho z tvůrců myšlenky ekotechnologie a byl zván na četná zahraniční jednání a konference.

Profesor Straškraba uveřejnil své výsledky ve 100 primárních publikacích. Je autorem či spoluautorem tří knih. Jedna z nich, o sladkovodních ekosystémech a jejich modelování a simulování, kterou napsal spolu s A. Gnauckem, vyšla již ve třech světových jazycích a v současné době nakladatelství Elsevier v Amsterodamu připravuje její druhé vydání. Profesor Straškraba se jako editor podílel též na vydání 12 dalších knih a do 27 přispěl kapitolou. Kratších zpráv, českých článků a přehledů napsal přes 300. Tento obrovský tvůrčí rozmach profesora Straškraby udivuje tím spíše, že neustal, ba dokonce se rozrostl po roce 1989, kdy Milan věnoval velkou část své pracovní kapacity veřejnému zájmu v oblasti vědy, vysokého školství a ochrany životního prostředí. I v této chvíli má profesor Straškraba v tisku neuvěřitelných osm článků a další připravoval.

Milan Straškraba odešel od plného pracovního stolu. Pracoval až příliš mnoho. Jeho svobodná doba přišla pro něho pozdě obdobně jako pro mnohé z jeho generace, ale Milan byl šťastný, že vůbec přišla, a s plným nasazením a zodpovědností ji využil. Propojoval svou moudrou osobností Akademii věd České republiky s Jihočeskou univerzitou a tvořil mosty mezi oběma typy institucí. Jeho srdce, byť sebevíce velké, otevřené a obětavé, nakonec nevydrželo neustálou zátěž a pracovní vypětí a Milan od nás odešel. Budeme ho všichni postrádat.

Na závěr si dovolím malou osobní vzpomínku. Na jaře 1993 po svém zvolení do Akademické rady, jsem od Milana převzala péči o 2. vědní oblast. Kamarádi mě před touto funkcí důrazně varovali a já jsem postupně zjišťovala, jak mnoho práce to vyžaduje, zvláště v období hlubokých proměn. A tehdy se Milan projevil jako laskavý a obětavý učitel a přítel: opakovaně mi vše vykládal a uváděl mě do tajů a bludišť řízení a zkratek, o nichž jsem do té doby neměla ani tušení - ÚEK, ÚIACH, ÚŽFG... A já jsem si postupně uvědomovala, kolik práce a nezištné neviditelné obětavosti v jeho činnosti bylo. A začala jsem si vážit toho, že o mně lidé úsměvně říkali: "To je naše nová Straškraba".

Milane, děkuji Ti moc za Tvou pomoc. A děkuji Ti nejen za sebe, ale za celou Akademii věd České republiky i její jihočeskou základnu, za vše, co jsi udělal pro naši vědu, studenty a sbližování Akademie s vysokými školami. Uchováme si vzpomínku na Tebe vděčně v našich srdcích.

doc. RNDr. Helena Illnerová, DrSc.,

místopředsedkyně AV ČR

AKADEMICKÝ BULLETIN 2000/ 09