Ministerstvo životního prostředí podlehlo zjevně tlaku ekonomických rezortů a dalo ve vší tichosti rok a půl odpíraný souhlas k trvalému vynětí zhruba 20 hektarů půdy ze zemědělského půdního fondu. Znovu je možno opakovat myšlenky obsažené v našem stanovisku č. 28 z února letošního roku o privatizaci zdrojů nerostných surovin. Opět konstatujeme, že chybí vládní surovinová politika, nefungují ekonomické nástroje a vládní aktivity v oblasti ochrany životního prostředí jsou nesystémové a chabé.
Vydáním souhlasu odpadla poslední překážka, jež bránila vydání rozhodnutí o umístění stavby. Okresní úřad v Berouně se netají svým postojem a toto rozhodnutí v nejbližších dnech nepochybně vydá, a to navzdory uplynutí zákonných lhůt, vzhledem k němuž je povinen řízení zastavit a povolující rozhodnutí tedy nevydávat.

Dosavadní nesouhlas byl v souladu se záporným stanoviskem ministerstva, pokud jde o dopady stavby na životní prostředí. Nadto byl tento nesouhlas prakticky nepřezkoumatelný a právně nezvratitelný. Byl jediným účinným nástrojem, který MŽP v této kauze mělo. Od nynějška je již pouhým divákem. Postižené obce ministr uklidňuje, prý budou účastníky dalších řízení. To je ovšem pravda jen zčásti, protože účastníkem je a patrně i v budoucnu bude jen jediná obec, jejíž katastr je stavbou dotčen. Ani tato obec však proti souhlasu dotčených orgánů státní správy (od nynějška včetně souhlasu MŽP) mnoho nezmůže.

Ministerstvo se dostalo do schizofrenní situace, protože jednou se stavbou nesouhlasí (stanovisko EIA), podruhé souhlasí (zábor zemědělské půdy). Nesouhlas v rámci procedury posuzování vlivů na životní prostředí má pouze orientační, nikoli závazný charakter. Zde ministr opačnými tvrzeními klame sebe i veřejnost.

Pokud jde o souhlas se záborem půdy, ministr se dokonce vyjádřil, že mu nikdy nepřikládal žádný význam. Přes rok se tedy bojovalo o nic! Ministr Benda dále paradoxně tvrdí, že nepodlehl žádnému tlaku vůbec v ničem, naopak - ministři Dyba a Dlouhý podlehli jeho tlaku. Prosadil prý, že se dobývací prostor omezí pouze na stávající lomovou jámu. To je jistě žádoucí, ovšem on toho hodlá dosáhnout jednáním s těžaři, které chce přesvědčit, aby sami návrh změny dobývacího prostoru podali! Aby se tedy vzdali svého podnikatelského záměru, aby jej přehodnotili a zredukovali. Přitom je k tomu nic nenutí. Sám chce rovněž podat báňskému úřadu již dlouho slibovaný podnět stejného obsahu. Přitom je zřejmé, že jeho podnětem se báňský úřad nemusí prakticky vůbec zabývat. Pouze politická vůle vedení rezortu hospodářství zde může pomoci. Proto se velice rychle ukáže, jakou hodnotu má dohoda dosažená na neformální schůzce vybraných ministrů.

Dále chce ministr dosáhnout odpisu tomu odpovídajících zásob nevytěžené suroviny. Zde může jeho rezort skutečně podat návrh, ovšem rozhodne o něm Ministerstvo hospodářství po projednání s Českým báňským úřadem. To je cesta, jejíž pružné a účinné využití či nevyužití ukáže rovněž reálnou hodnotu údajné dohody ministrů i jejich vůli tuto dohodu splnit.

Vzhledem k výše uvedenému aktuálnímu vývoji situace vyzýváme, aby

  • Okresní úřad v Berouně v souladu se stavebním zákonem zastavil územní řízení ve věci umístění stavby cementárny Tmaň,
  • ministři Benda a Dyba urychleně učinili vše potřebné ke změně (zmenšení) dobývacího prostoru a ke snížení těžby vápence ve velkolomu Čertovy schody na Berounsku a k odpisu tím vyčleněných zásob nevytěžené suroviny,
  • veřejnost byla pravdivě a úplně informována ve smyslu Listiny základních práv a svobod a zákona o životním prostředí o přijatých či připravovaných opatřeních v této věci.

 

V Praze 25.7. 1995

 

prom. biol. Pavel Šremer                                            JUDr. Petr Kužvart

místopředseda STUŽ                                     právník

 

Příloha: stanovisko STUŽ č. 28 k privatizaci zdrojů nerostných surovin (únor 1995)

 

 

Tisková zpráva

 

K dalšímu vývoji ve věci zamýšlené cementárny Tmaň u Berouna

Ministr Benda sice popírá, že by podlehl nátlaku ekonomických rezortů, nicméně jeho ministerstvo dalo souhlas k záboru pozemků pro novostavbu cementárny Tmaň. Schvalování stavby, na půldruhého roku blokované jeho ministerstvem, může nyní nerušeně pokračovat. Ministr utěšuje sebe i veřejnost tím, že dosáhne výrazného omezení těžby ve velkolomu Čertovy schody, avšak chce, aby tuto změnu iniciovali sami těžaři. To není schůdná cesta. Přesto považujeme úsilí o redukci těžby za správný krok. Proto vyzýváme, aby

  • Okresní úřad v Berouně v souladu se stavebním zákonem zastavil územní řízení ve věci umístění stavby cementárny Tmaň,
  • ministři Benda a Dyba urychleně učinili vše potřebné ke změně (zmenšení) dobývacího prostoru a ke snížení těžby vápence ve velkolomu Čertovy schody na Berounsku a k odpisu tím vyčleněných zásob nevytěžené suroviny,
  • veřejnost byla pravdivě a úplně informována ve smyslu Listiny základních práv a svobod a zákona o životním prostředí o přijatých či připravovaných opatřeních v této věci.

V Praze 25. 7. 1995

prom. biol. Pavel Šremer                     JUDr. Petr Kužvart

místopředseda                                    STUŽ právník