Horninové prostředí České republiky je zdrojem nerostných surovin, podzemních vod i matečným prostředím pro vznik zemědělských půd. V procesu privatizace ložisek nerostných zdrojů však dochází k rozhodnutím, kterými je vážně ohrožena soběstačnost této republiky v tuzemských surovinových zdrojích a zároveň je ohrožena i schopnost horninového prostředí v blízké budoucnosti být zdrojem pitné vody a nekontaminované, přirozeně úrodné zemědělské půdy.

V těchto měsících má dojít k dokončení privatizačního procesu u zbývajících ložisek nerudních surovin. Po staleté tradici využívat především ložiska rud (často i rud drahých kovů) a v posledních desetiletích po nehospodárném využívání nerostných zdrojů (především nerudních surovin a uhlí) jsou ložiska nerudních surovin tím posledním, co v naší zemi vedle ložisek uhlí z nerostného bohatství zbývá podstatného. A právě ložiska vápenců , štěrkopísku, kaolinu a stavebního kamene jsou předmětem zájmu zahraničních firem, které využívají našeho stále ještě nedokonalého stavu v oblasti právní ochrany nerostných zdrojů a dále toho, že prakticky neexistují ekonomické stimuly, vedoucí k hospodárné těžbě s minimálními dopady na životní prostředí. Tento stav pak při chybných rozhodnutích vlády při schvalování privatizačních projektů vede ke katastrofální situaci.

Tyto výše uvedené skutečnosti vedou k drancování nerostných zdrojů České republiky, které nemá v našich dějinách obdoby. V úvahu se nebere životnost jednotlivých neobnovitelných přírodních zdrojů. Jedním z důvodů tohoto stavu je i fakt, že vláda doposud nemá surovinovou politiku.

V procesu privatizace se do majetku zahraničních společností dostaly takové lokality, jako jsou ložiska kaolinu Hlubany (za cenu 38 mil. Kč získala firma Villeroy a Boch AG ze SRN ložisko se zásobami na několik set let, přičemž jeho hodnota je  zhruba stonásobně vyšší), dále dnes již slavné ložisko vysokoprocentních vápenců Čertovy schody v Českém krasu - zájem o výstavbu cementárny v obci Tmáň má německá firma Heidelberger Zement, desítky ložisek stavebního kamene a písků jsou též převážně v majetku německých firem. Produkce cementu je dnes již pod kontrolou zahraničních subjektů - a.s. Pragocement vlastní již zmíněná firma Heidelberger ze SRN, Cement Hranice italská firma Italcimenti, podnik CV Mokrá firma SA Cimenteries CBR z Belgie. Podobný osud již postihl většinu ložisek sklářských písků, bentonitu a jílů.

Mnohonásobně se od roku 1990 zvýšil vývoz nerostných surovin - černého i hnědého uhlí, cementu, kaolínu, kameniva, štěrkopísku. Tato skutečnost je názorně vidět v následujícím grafu:

Vzhledem k tomu, že výše popsaný stav má nevratné dopady na zásoby nerostných surovin i na stav životního prostředí České republiky, vyzýváme vládu, aby:

Revokovala svá rozhodnutí v případech, že došlo k ohrožení tuzemských odběratelů surovin monopolním postavením nabyvatele nerostného zdroje na tuzemském trhu a tím i k narušení tržního prostředí.

Při rozhodování u zbývajících neprivatizovaných ložisek uplatnila tzv. zlatou akcii, kterou by vlastnil stát do té doby, kdy legislativa i ekonomické nástroje ochrany nerostných zdrojů budou na srovnatelné úrovni se zeměmi Evropské unie.

Uložila Českému báňskému úřadu, aby v odůvodněných případech přehodnotil výměru dobývacích prostorů a zamezil tím zhoršení stavu životního prostředí především v blízkosti chráněných území a národních přírodních rezervací a v blízkosti lidských sídel.

Snížila limity vývozu nerostných surovin z České republiky.

7. února 1995

                        ing. Josef Vavroušek                                       RNDr. Miloš Kužvart

                           předseda STUŽ                                        za geologickou sekci STUŽ