V závěru minulého roku provedlo ministerstvo hospodářství České republiky organizační a personální změny ve státní správě regionální politiky a územního plánování i v ústavech poskytujících odborné zázemí pro tyto oblasti. Dne 20. prosince 1993 bylo rozhodnuto o zrušení Výzkumného ústavu výstavby a architektury a Výzkumného ústavu rozvoje oblastí a měst. Namísto nich má být v roce 1994 vytvořena jedna společná organizace. Rozhodnutím ministra hospodářství ze dne 23. prosince 1993 byl z funkce ředitele odboru územního plánování odvolán ing. arch. Martin Tunka, který byl v této funkci ještě před převodem kompetencí v územním plánování z ministerstva životního prostředí na ministerstvo hospodářství. Zároveň bylo v tomto odboru zrušeno oddělení koncepce územního rozvoje a oddělení urbanizmu a architektury, která jsou v novém organizačním uspořádání nahrazena koncepčním a metodickým oddělením a oddělením rozvoje přeshraničních území. Novým uspořádáním sekce regionální politiky a územního plánování byl také zrušen odbor municipální politiky, který byl jako oddělení podřízen odboru regionální politiky.
Deklarovaným důvodem změn je koncepční sjednocení sekce i jejího odborného zázemí, založené především na sbližování a cílovém propojení územního plánování s regionální hospodářskou politikou, při kterém je kladen důraz na otevírání území ekonomickým aktivitám.
Důraz na využití územního plánování k vytváření podmínek pro podnikání je spojen s renesancí předlistopadových výtek územnímu plánování a jeho orgánům, že nejsou dostatečně operativní a brání rychlému nástupu investic. Tento trend bohužel proniká i do současné územně plánovací praxe. Množí se případy, kdy územní plán obce je pořizován za prostředky, a tudíž i dle potřeb investora, který má v daném území své záměry.
To vše je velkým krokem zpět od toho, co již bylo dosaženo. Dřívější pojetí územního plánu jako průmětu národohospodářského plánu bylo po listopadu 1989 opuštěno a novela stavebního zákona posílila funkci územního plánování jako nástroje občanské dohody o hospodaření s územím, dohody o způsobu využití území a jeho ochraně. Klíčová poloha územního plánu v zajištění ochrany území a v tvorbě a ochraně životního prostředí byla roku 1990 definována „Duhovým programem“, který jako základ své ekologické politiky přijala minulá vláda. Současná averse vůči jakékoli ochraně území jen dále posiluje tendenci „odekologizovat“ a znesamostatnit územní plán.
Tato tendence je podporována i ohrožením platforem pro utváření nezávislých koncepcí či alternativního odborného názoru v disciplíně územního plánování. Výzkumný ústav výstavby a architektury je rušen a včleňován do problematiky hospodářského rozvoje dříve než byla dokončena jeho transformace z rezortního ústavu pro bytovou výstavbu na ústav komplexně se zabývající věcnými a právními souvislostmi územního plánování. Současná podoba návrhu zákona o komorách prakticky ruší Komoru českých architektů a Komoru českých techniků činných ve výstavbě a to v okamžiku, kdy se jejich činnost stabilizuje a je přínosem pro oblast architektury a urbanismu.
Současné kroky ministerstva hospodářství spolu s dalšími zmíněnými okolnostmi jen potvrzují oprávněnost obav, vyslovených při převodu kompetencí v územním plánování z ministerstva životního prostředí na ministerstvo hospodářství, že přičleněním územního plánu k resortu hospodářství dojde k degradaci této disciplíny a k opětnému podřízení územního plánování investičním záměrům.
Proto požadujeme aby:
- Bylo revokováno rozhodnutí o zrušení Výzkumného ústavu výstavby a architektury,
- disciplína územního plánování byla oddělena od hospodářského plánování a kompetence v územním plánování byly navráceny ministerstvu životního prostředí,
- navrhovaný zákon o komorách byl upraven do podoby, ve které by Komoře českých architektů a Komoře českých techniků činných ve výstavbě v jejich činnosti napomáhal a ne je rušil.
V Praze dne 20.ledna 1994
Za STUŽ
Ivan Dejmal, místopředseda STUŽ