Evropa je nejvýznamnějším výrobcem chemických látek a největším trhem světovým trhem s nimi. Skandály spojené s chemickým průmyslem v posledních desetiletích (PCB, Bhópál, Seveso, TBT) vedly k postupném zavádění dílčích právních regulací výroby chemických látek a nakládání s nimi. To vedlo k vytvoření roztříštěného, nepřehledného a administrativně náročného právního propletence, který však nevyhovuje zejména proto, že je neefektivní z pohledu ochrany lidského zdraví. Proto se EU odhodlala k jedné z největších a nejpodstatnějších reforem posledních desetiletí, která hodlá nahradit desítky stávajících předpisů jednotným systémem, pro který se užívá zkratka REACH (registrace, evaluace a autorizace chemických látek).

Cílem reformy je zvýšit inovativnost a konkurenceschopnost evropského průmyslu, zajistit dostatek informací o produkovaných chemikáliích a lépe chránit životního prostředí a zdraví lidí před nebezpečnými chemikáliemi. Zda se to podaří, rozhodnou Evropský parlament a Evropská komise, patrně koncem roku 2006.

"Staré" a "nové" chemické látky

Asi 100 tisíc chemických látek, které byly uvedeny na trh do roku 1981, je podle Evropské environmentální agentury v EU evidováno v registru EINECS (European Inventory of Existing Commercial Substances). Zjednodušeně se jim říká “staré” látky na rozdíl od “nových”, jež byly na trh uvedeny a registrovány po roce 1981. U "nových" látek byly zavedena povinnost prověřit účinky na lidské zdraví i životní prostředí, která se vztahovala na každého, kdo vyrobí nebo doveze více než 10 kg "nové" substance.

V současnosti je v EU v prodeji asi 30 - 70 tisíc látek, z nichž u 75% je známo jen málo o jejich toxicitě. Drtivou většinu stávající produkce tvoří “staré” látky, na které se bohužel doposud systém povinného hodnocení zdravotních a ekologických dopadů nevztahoval. Pouze u hrstky "starých" látek byla dokončena studie zdravotních a environmentálních rizik, ale u většiny je stále není známo jen málo o osudu v prostředí a rizicích pro lidské zdraví. Mnohé nebezpečné látky se stále běžně používají, a to i jako součást spotřebního zboží (např. bromované zpomalovače hoření, organické sloučeniny cínu, alkylfenoly, chlorované parafíny, ftaláty). Pokračovaní ve výrobě a používání "starých" látek je dnes bohužel pohodlnější než investovat do vývoje bezpečnějších alternativ, které již povinným testováním projít musejí.

Neúnosnost stávající situace si uvědomují nejen lékaři či toxikologové, ale i politici, ekonomové a moderní průmysloví manažeři. Přítomnost mnoha nebezpečných látek prakticky na jakémkoli místě planety kromě negativních dopadů na zdraví lidí a životní prostředí (a s nimi spojenými ekonomickými ztrátami) také poškozuje kredit chemického průmyslu a potenciál jeho budoucího rozvoje. Ilustrativním příkladem může být horká debata posledních měsíců o odsunu ústecké Spolchemie z centra města.

REACH - návrh nové chemické politiky EU

Nově navržený systém registrace, evaluace a autorizace chemických látek (REACH) by se měl týkat chemikálií vyráběných nebo dovážených do EU jedním subjektem v množství větším než 1 tuna ročně, tedy asi 30 tisíc látek. REACH stanovuje 4 kategorie dle roční produkce (do 10, do 100, do 1000 a nad 1000 tun), pro které jsou odstupňovány nároky na požadované informace i časový harmonogram. Látky dodávané v množství nad 1000 t/rok jedním podnikatelským subjektem bude nutno prověřit do 3 let od vstupu legislativy v platnost. Až 11 let budou mít na registraci subjekty vyrábějící do 1 tuny jednotlivé látky ročně.

Patrně jen třetina z asi 30 tisíc látek, na něž se REACH vztahuje se podrobí povinné registraci (zbytek představují např. polotovary, s nimiž uživatel nepřichází do styku či směsi tvořené registrovanými složkami). Z těchto cca 10 tisíc chemikálií bude asi 80 % pouze registrováno, neboť nepůjde o látky příliš nebezpečné. Zbývajících asi 20 % látek má projít komplexním testováním, které bude povinné pro látky karcinogennní, mutagenní, perzistentní, ovlivňující reprodukci nebo akumulující se v živých organismech. Na základě řádně provedeného zhodnocení účinků (evaluace) bude látkám udělena autorizace, která by mohla specifikovat podmínky bezpečného užití, případné jeho omezení.

Odpovědnost za registraci ponesou sami výrobci, případně dovozci látky. Podmínky pro přezkoumání (evaluaci) však musí vytvořit jednotlivé členské státy prostřednictvím sítě autorizovaných pracovišť. Nově má být zřízena Evropské agentura pro chemické látky, která bude zpracovávat registrační dokumentace od výrobců a dovozců i výsledky evaluace. Agentura provede konečné posouzení látky a návrh rozhodnutí předloží Evropské komisi, která vydá autorizaci pro uvedení látky na trh EU.

REACH zohledňuje možnosti malých a středních firem, které mohou danou substanci registrovat kolektivně a podstatně tak ušetřit náklady. Navíc průmysloví uživatelé chemikálií se budou moci odvolat na registraci provedenou svými dodavateli. Firmy dále budou mít možnost zapojit se do výměny údajů o chemikáliích, využívat dostupnou literaturu i dříve provedené zkoušky, aby se omezily náklady na registrace nebo např. zbytečné opakované testování chemikálií na zvířatech. Výzkum a vývoj nových látek bude možné bez registrace provádět po dobu 5 let, navíc s možností odkladu o dalších 5 let.

Co přinese REACH?

Evropská komise předpokládá, že nová chemická politika (REACH) přinese tyto výsledky:

· odstraní dosavadní diskriminaci “nových” látek vůči “starým”
· bude stimulovat výzkum a rozvoj nových technologií
· zvýší konkurenceschopnost evropského chemického průmyslu v celosvětovém kontextu
· zlepší management chemických látek a zvýší úroveň chemické bezpečnosti v zemích EU
· zvýší úroveň bezpečnosti práce zaměstnanců a sníží náklady ochranu zdraví při prácí
· sníží společenské náklady na léčbu chronických onemocnění spojených z působením chemikálií
· zvýší úroveň ochrany práv spotřebitelů

Podle odhadu Evropské komise by společenský přínos systému REACH měly zdaleka přesáhnout náklady na jeho zavedení. Díky uplatnění REACH by se mělo předejít každý rok až 4300 novým zbytečným případům rakoviny, neboť doposud každý pátý zaměstnanec v EU přichází do kontaktu s karcinogeny. EK očekává úspory na nákladech na ochranu zdraví při práci a na ochranu zdraví spotřebitelů ve výši 18 až 54 miliardy euro v nebližších 30 letech.

Změna odpovědnosti průmyslu a jeho postoje

V souladu s principy fungování EU systém REACH logicky a spravedlivě přenáší část odpovědnosti za chemická rizika na jejich původce, tedy na průmysl. Dosud musejí orgány státního dohledu samy financovat a prokazovat případnou škodlivost určité chemikálie a na základě toho posléze připravují opatření pro omezení nebo zákaz jejího použití. Systém REACH vyžaduje naopak na výrobcích či dovozcích, aby prokázali znalost vlastností a zdravotní rizika produkovaných či importovaných substancí. Ti také musí řádně ošetřit, aby z kontaktu chemikálie s člověkem či životním prostředím nehrozilo nebezpečí.

Primárně odpovědnými budou tedy výrobci a dovozci v sektorech chemického průmyslu. Nová chemická politika se však dotýká i průmyslových uživatelů chemikálií, kteří musí přinejmenším ověřit, zda jimi užívané chemické látky prošly registrací a případnou autorizací. Např. výrobce textilu či nábytku užívající chemikálii přicházející do styku s lidským tělem musí prověřit, zda je jím užívaná chemikálie registrována. Pokud ne, musí tak učinit sám.

Inovace, konkurenceschopnost a předpokládané globální dopady

Ekonomičtí analytikové i Evropská environmentální agentura s odkazem na analýzy zkušeností se zaváděním environmentální regulace během 70. až 90. let v různých částech světa dokazují, že tato opatření podnítila inovaci v průmyslu a vedla k rozvoji nových progresivních technologií. Podobné scénáře jsou přepokládány i po zavedení REACH, což by vedlo do budoucna nejen větší bezpečnosti a prosperitě průmyslu, ale také ke zkvalitnění životního prostředí a ke zlepšení ochrany zdraví obyvatel.

Odhady nákladů ze strany průmyslových podniků a také studie dopadů na podnikání vypracovaná EK bohužel ignorují potenciální pozitivní vlivy systému REACH na inovace a konkurenceschopnost, a to zejména v následujících aspektech:

· Získání nových trhů pro produkty bezpečnější a šetrnější k životnímu prostředí.
· Bezpečnější produkty sníží riziko budoucích právních sporů ohledně zodpovědnosti, které mohou vést k obrovským výdajům (jak tomu bylo např. u azbestu).
· Zvýšení důvěry mezi zákazníky, zaměstnanci, místními komunitami a investory povede ke vzniku pozitivnějšího obchodního prostředí.
· Usnadnění zavedení nových chemických látek na trh podpoří rozvoj a inovace. · Předvídatelnější regulační systém napomůže budoucímu dlouhodobému plánování ze strany průmyslu.
· Větší transparentnost a lepší komunikace v rámci dodavatelského řetězce povede ke vzniku lepších praktických možností a důvěry ze strany uživatelů na konci řetězce a malých a středních podniků.

Zavedení bezpečnějších alternativ ke stávajícím rizikovým látkám budou mít vzhledem k velikosti a významu společného trhu EU nepochybně též globální dopad. To si dobře uvědomují zejména bezprostřední konkurenti evropského chemického průmyslu v USA a v Japonsku, kteří nebudou moci ignorovat nový regulační systém EU. Přitom např. USA nyní na trh EU každoročně exportují chemické látky v hodnotě 17 miliard euro.