Stavitelé nám před koncem roku přichystali krásný dárek. Otevírají se dva dlouho slibované úseky dálnic: D11 z Prahy do Hradce Králové a D8 z Německa do České republiky. Našim občanům mají přivézt vyšší životní úroveň, snížit nezaměstnanost a další jiné výhody. Otázka však je, zda je tomu skutečně tak a zda se při budování dálniční sítě nejedná o drahé a zbytečné "vylévání" betonu do krajiny.

Beton - klíč ke spokojenosti

Vlivy dopravy na život obyvatel měst a obcí patří mezi nejčastější a oprávněné stesky. Politici této nabídce samozřejmě vycházejí rádi vstříc. Mají však tak málo představivosti, že jako řešení nabízejí jen novou výstavbu silnic dálničního typu. Beton v krajině má patrně být hlavním klíčem pro náš spokojený život.

Nyní se pyšníme asi poloviční délkou dálnic z plánovaných dvou tisíc dvou set kilometrů. Během deseti let tak stačí sehnat zhruba čtyři sta miliard korun. Maličkost, náš deficitní rozpočet spolu s penězi z EU to jistě zvládne.

Co na tom, že už nyní je u nás hustota tohoto typu silnic srovnatelná s průměrem patnácti "starých" zemí Unie. Jen málokdo se nyní trápí otázkou, jaký smysl má tuto délku ještě dvojnásobně zvyšovat a zda je skutečně nutné vyhodit tolik peněz za pouhý beton. Nenašel by lepší využití třeba při řešení tíživé bytové otázky?

Základní dálniční síť je samozřejmě nutné mít. Je však už dost sporné, zda ten úžasný budovatelský plán, jehož základy pocházejí z roku 1963, není příliš ambiciózní -tzn. dopravně a ekologicky účelný a finančně efektivní. Či naopak, zda nám náhodou nechybí ještě nějakých dalších tisíc kilometrů betonu, abychom třeba dohonili takové Nizozemsko či Belgii.

Například při posuzování vlivů dopravní infrastruktury v roce 1998 předložil Český a Slovenský dopravní klub alternativní rozvoj dálniční sítě. Jeho podstatou bylo snížení délky dálnic o 780 kilometrů. Místo nich by se zmodernizovala stávající síť výstavbou obchvatů a provedla by se údržba mnoha nesjízdných úseků. Stálo by nás to méně, bylo by to rychlejší a spokojenost řidičů by jistě neutrpěla.

My jsme však dali přednost drahému, zdlouhavému a mnoha riziky oplývajícímu masivnímu budování nových dálnic. Stejnou cestou se před lety vydalo i Španělsko, přitom určitě nepatří mezi evropské ekonomické "tygry".

Proč bychom se zrovna u nás měli zabývat tím, že drahý a mnohdy neúčelně vylitý beton nám nezajistí vyšší vzdělanost, lepší vědecké výsledky, reformu zdravotnictví nebo penzijního systému? Dokonce ani příliš nepomáhá vytvářet transparentní bezkorupční liberální demokratickou společnost.

Stačí si o způsobu přípravy a výstavbě dálnic pročíst výsledky řady kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu o nesystémových krocích při rozhodování a financování velkých dopravních staveb, závěry veřejného ochránce práv o obcházení veřejnosti při umisťování dálnic či o nezákonných praktikách úředníků.

Dálnice "doveze" prosperitu

Je také nutné připomenout analýzy některých ekonomů o neexistenci empirických důkazů, že dálnice vždy "doveze" prosperitu a že jednoznačně dokáže stimulovat regionální rozvoj. Přestože Jihomoravský kraj je díky D1 blízko Prahy, díky D2 blízko Bratislavy a R52 zase zkrátí cestu do Vídně, kraj oplývá překvapivě vysokou nezaměstnaností.

A tak před Vánocemi budou patrně především jásat politici, neboť jedině u velké stavby je možné ukázat ušlechtilost jejich velkých myšlenek. A také konglomerát několika stavitelů, neboť správně "uložený" beton konečně sliby těchto politiků naplnil. A doufejme i několik obcí a měst, kterým se po dlouhých letech čekání konečně doprava odsune za humna.

Ale je lití betonu po naší zemi opravdu dlouhodobě udržitelné? Nenašel by beton lepší využití třeba při řešení tíživé bytové otázky?

RNDr. Miroslav Patrik, předseda sdružení Dětí Země

Vyšlo v MF Dnes a na www.detizeme.cz