Tiskem vyšel článek Jana Zemana k naší lednové besíce. Zde si ho můžete přečíst.

Prosazování práva životního prostředí i nadále obtížné, Naše Pravda 13/07

Počátkem letošního roku se opět konala diskuse na téma Prosazování práva životního prostředí v hvězdném obsazení.

V řadě věcí se různorodý početný panel shodoval. Základní charakteristiky přednesl prof. M. Damohorský z Právnické fakulty Karlovy univerzity. Právo životního prostředí je dnes nabobtnalé, složité, nepřehledné, nikdo se v něm nevyzná. Jeho vymáhání se často nedaří po dobrém ani po zlém. S ohledem na vysoká politická rizika nepřišel čas vypracovat a přijmout jednotný zákoník životního prostředí. Často se vedou zástupné spory. Když mocní ignorují věcné problémy (rozuměj, kde okázale porušují platné zákony na ochranu životního prostředí či veřejného zdraví), dochází často k odvolání na základě formálních pochybení.

Dle M. Růžičky, ředitele analytického odboru Nejvyššího státního zastupitelství, se od září 2005 nic nezměnilo, ale počet trestních stíhání se prudce snížil v důsledku nahrazení dvou obecných paragrafů ohrožení životního prostředí sedmi paragrafy konkrétními. Rostou problémy aplikace práva životního prostředí. Tlak EU je prý pozitivní.

Dle V. Langrové z ministerstva životního prostředí (MŽP) je základní problém v mladosti práva životního prostředí, jež si stále ještě hledá cestu do praxe. Trpí i právními mezerami, značnou subjektivitou (velmi vysoké rozpětí pokut za přestupky), určitou kolizí v kompetencích. Měly by se vytvořit úřady pro životní prostředí, resp. stávající závislost přenesené státní správy na hejtmanech, primátorech a starostech obcí a měst je neúnosná.

Dle Jelínkové z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) se sice občas podaří odstranit nezákonné navážky, ale ČIŽP by měla být dvoustupňová, jak je to u jiných inspekcí i inspekcí životního prostředí v zahraničí. Dle Čajkovského z Kanceláře veřejného ochránce práv mají jen pozici přímluvce.

Kriminolog Policie ČR plk. Hájek vyjmenoval celou řadu vážných tradičních i nových druhů deliktů proti životnímu prostředí, s kterými se potýkají. Práci mimo objektivních těžkostí s dokazováním jim ztěžuje nepřehledná právní úprava i praxe neodnímání podnikatelských či živnostenských oprávnění usvědčeným delikventům příslušnými úřady.

Dle Petra Kužvarta se velmi často rozhoduje autoritativně. Konstatoval degeneraci zastupitelské demokracie. Výdobytky let 1990-1992 jsou systematicky odbourávány, naposledy novým zákonem o územním plánování a stavebním řádu. Úředníci v přenesené působnosti jsou podřízeni starostům a radním, a tím pádem snadno podléhají silným komerčním tlakům. Výhodou ČIŽP je, že je pod MŽP. V první řadě je nutné oddělit státní správu od samosprávy. Je nutné bránit samosprávné demokratické prvky řízení. Odmítl riskantní pokusy s kodexem životního prostředí.

Dle Šikoly z Ekologického právního servisu je právo životního prostředí málo prosaditelné. Soudní přezkum dle arhuské úmluvy je velmi neefektivní. Problémem jsou i právní mezery a zejména praxe. Věcný přezkum je velký problém, neboť nevládní ekologické organizace (NGO) mohou hájit jen svá procesní práva. Okruh žalujících subjektů a věcný rozsah žalob je nedostatečný. Účastníkem správních řízení musí být jen osoba dotčená na svých vlastnických právech. Dle exministra I. Dejmala v období 1991-92 tomu tak bylo všude ve světě. Předpokládali obecnou přezkoumatelnost soudem, která ale nebyla zavedena. Dle P. Kužvarta nikdy nebyla NGO, která se účastnila posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), účastníkem následných správních řízení, protože o její případné účasti rozhodoval úřad. Koho k němu přizvou, záleží s výjimkou dotčených vlastníků a obcí jen na příslušném úřadu.

V diskusi bylo konstatováno, že zatím prošly všechny trasy dálnic, včetně těch, které v rozporu s platnými zákony zničily životní prostředí tisícům občanů a vážně jim poškodily zdraví.

1. října 2007, Jan ZEMAN