Třebaže je věkový průměr našich členů dosti vysoký i tak jsem značně nadprůměrná délkou členství i stářím. Proto mi dovolte malý pokus o pohled na dnešní téma z časového nadhledu.
Hned po sametové revoluci, v zápětí po nastoupení pana Bedřicha Moldana do funkce ministra ŽP, jsme s ním projednávali, co a jak s ekologickou výchovou. Účastníky jednání byli Dr. Čeřovský, Dr. Kvasničková a Mgr. Strejčková. Tehdy pan ministr zastával názor, že ekologickou výchovou se musí zabývat především ministerstvo školství.
Na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se postupně zabývali ekologickou výchovou, ale nejen tímto úkolem (měli vždy i další náplně práce): Dr. Štulc, Mgr.Kořán a nyní — cca půl roku - RNDr. Jana Čermáková. Jsem s ní v častém kontaktu a bojím se, že pokud nezíská větší prostor k této důležité práci, brzy se buď zhroutí, nebo odejde. Jejím předchůdcům jsem vyčítala malou aktivitu a dnes se jim tímto omlouvám — nemohli dokázat víc v konzervativních podmínkách MŠMT. Pro dlouhodobě zavedenou tělovýchovu a sport existuje celý početný odbor a ještě se tělovýchovou zabývají i další zaměstnanci mimo tento odbor.
Bohužel, nemám možnost porovnat kolik prostředků získává v ČR ročně tělovýchova a sport ve srovnání s prostředky vynakládanými na environmentální výchovu. V rámci výzkumu odcizování člověka přírodě jsem měla možnost porovnat na území Prahy 10 a 15 kolík se investuje do pokrývání školních pozemků umělou hmotou pro sporty a kolík investic získaly projekty ekologického charakteru. U tělovýchovy se jedná ročně o mnohamilionové částky, u ekologie nejvýše o statisíce a ještě ojediněle.
Před plénem ekologicko-výchovných pracovníků a školních koordinátorů environmentální výchovy přislíbil náměstek MŠMT RNDr. J. Kitzberger, že do konce r. 2007 bude vydán nový aktuální metodický pokyn k provádění ekologické výchovy. Na základě dlouholeté praxe v této oblasti se domníván, že k výraznější změně bude nezbytná vyhláška a nikoli jen pokyn, na který není nezbytné pozitivně reagovat.
Kdysi, ještě na federálním ministerstvu životního prostředí byl pod vedením Josefa Vavrouška velký zájem o zavedení předmětu a vědeckého oboru „ekologie člověka“. Vlivem člověka se životní prostředí zhoršuje. Především v pochopení všech souvislostí mezi vývojem chování a jednání člověka, v pochopení evoluce genů a memů (genetických a kulturních vlivů) na přístup člověka k životnímu prostředí, je ukryta naděje na skutečné, virtuálně nevykonstruované zlepšování směru k udržitelnosti.
Na současném MZP se v tomto směru dějí velice nadějné počiny. Od časů Josefa Vavrouška nebyly takové šance jako nyní. Jen škoda toho času, který uplynul od Vavrouškových plánů. Když se připravovala za účasti veřejnosti Státní politika ŽP, tak u kulatých stolů vznikla iniciativně i kapitola týkající se člověka. Bohužel, nebyla akceptována. Neexistuje pro ni právní opora. Jak dlouho ještě bude trvat, než se důkladně pustíme do řešení? Kolik prokazatelných škod u všech tří pilířů udržitelného rozvoje musí ještě vzniknout, než pochopíme, že nestačí jen k lidem dopravovat informace o životním prostředí, že je musíme od raného dětství učit radovat se z práce, která se děje v souladu s přírodním řádem Země.
Dnes ráno jsem poslouchala v rozhlase rektora VŠ ekonomické Richarda Hindlse, který vytvořil matematický model ztrát při epidemii chřipky. Vyšlo mu, že se jedná o škody ve výši 100 miliard korun. Zajímalo by mě, jakou částku by uvedl matematický model škod, které vznikají stále více převažujícím a intenzivnějším teoretickém a virtuálním vzděláváním mladé generace. Jejím stále intenzivnějším a legislativně podporovaným alibistickým izolováním od nebezpečí běžného reálného života.
Emilie Strejčková