Společnost pro trvale udržitelný život

STUŽ od svého založení vystupuje proti překračování stanovených limitů těžby v pánevních okresech severních Čech. Proto také podala odvolání proti další těžbě na dole Bílina - text odvolání najdete dále v článku.

Český báňský úřad
prostřednictvím
Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého
Datová schránka: 4huadu8

Věc: odvolání proti rozhodnutí o povolení hornické činnosti podle dokumentace „Plán otvírky, přípravy a dobývání lomu Bílina na období 2019–2035“, vydaného OBÚ pro území kraje Ústeckého dne 14.3.2023, č.j.: SBS 09952/2023/OBÚ-04
Společnost pro trvale udržitelný život, IČO 47608277, je ve smyslu § 3 písm. i) bod 2 zákona č. 100/2001 Sb. (dále jen „zákona“) právnickou osobou soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná výdělečná činnost, která vznikla 16. 10. 1992. Tyto skutečnosti osvědčujeme odkazem na výpis platných informací ve spolkovém rejstříku na adrese https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=740853&typ=PLATNY.
V souladu s § 9b odst. 4 zákona podáváme nyní odvolání proti rozhodnutí o povolení hornické činnosti podle dokumentace „Plán otvírky, přípravy a dobývání lomu Bílina na období 2019 – 2035“, vydaného OBÚ pro území kraje Ústeckého dne 14. 3. 2023, č.j.: SBS 09952/2023/OBÚ-04.
Navrhujeme, aby Český báňský úřad shora uvedené rozhodnutí postupem podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu toto napadené rozhodnutí v plném rozsahu bez dalšího

zrušil a řízení zastavil.

Toto odvolání současně směřuje i proti obsahu Závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí, Odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence, č.j. MŽP/2019/710/1018 ze dne 30.7.2019, k posouzení vlivů provedení záměru „Pokračování hornické činnosti – I. etapa – Doly Bílina 2019–2035“ na životní prostředí. Ve smyslu § 149 odst. 7 správního řádu navrhujeme, aby ministr životního prostředí uvedené stanovisko

změnil ze souhlasného na nesouhlasné.

Odůvodnění:

Obecné vady rozhodnutí:

• Záměr je v rozporu s mezinárodními závazky ČR, přijatými EU a OSN v souvislosti s potřebou omezit těžbu a spalování uhlí jako příspěvku k odvrácení globální změny klimatu.
• Záměr je v rozporu s volebním programem současné vlády a jejím závazkem ukončit těžbu a spalování uhlí pro energetické účely do roku 2033.
• Záměr je v rozporu se slibem vlády využít prostředků z rekonstrukčního fondu EU pro postižené oblasti po těžbě uhlí na rekultivaci krajiny a na ozdravění životních podmínek obyvatel SHP a zejména obcí Braňany, Mariánské Radčice, Lom, Louka u Litvínova, Most a Litvínov.

Konkrétní vady rozhodnutí:
Za zcela zásadní závadu povolení považujeme fakt, že chybí časové omezení realizace záměru a jeho platnost je limitována pouze rychlostí rozšiřování velkolomu. Znamená to, že v realitě může těžba pokračovat o mnoho let déle, než do v dokumentaci POPD uvedeného roku 2035 (který je tak za současného stavu zcela indikativní a nezávazný). Např. při snížení rychlosti těžby na polovinu by v rámci napadeného povolení bylo možné pokračovat v těžbě až do druhé poloviny čtyřicátých let.
Pokud vejde rozhodnutí v platnost, hrozí možná ztráta prostředků z fondu Spravedlivé transformace EU: pro regiony, které nemají jasně stanovený a orgány veřejné správy konzistentně respektovaný konkrétní termín ukončení činnosti uhelného průmyslu, bude podle vyjádření Evropské komise významně omezena či dokonce úplně vyloučena. V důsledku vydání časově neomezeného povolení hrozí masivní ekonomická škoda Ústeckému kraji, potažmo celé ČR. Jde o veřejný zájem, který byl v rámci předmětného řízení zcela opomenut.
Záměr překrývá dosud platné povolení prodloužení těžby, vydané na základě usnesení vlády ČR č. 1176/2008 Sb., upravujícího závazné vymezení územních ekologických limitů těžby, a tyto limity překračuje.
Záměr prodlužuje negativní důsledky těžby i dopravy uhlí přiblížením k výše uvedeným obcím a tím zvýšenými koncentracemi škodlivin do ovzduší, zvýšenými hladinami hluku a ovlivněním množství a kvality podzemních i povrchových vod a místních vodních zdrojů.
Rozhodnutí neposkytuje záruku povinné rekultivace území po ukončení nyní povolené hornické činnosti v rozsahu POPD a provedeného posouzení vlivů na životní prostředí. Finální sanace a rekultivace jsou podle schváleného plánu Sanací a rekultivací odsunuty až do roku 2055 a současně do území, které není povrchovým dobýváním zasaženo ani nyní, ani v rámci rozhodnutím povolené hornické činnosti. To je spojeno s reálným nebezpečím, že je nakonec neprovede těžař, ale zbydou na bedrech a nákladech státu. Také tento nedostatek považujeme za zcela zásadní, protože je velmi pravděpodobné, že díky klimatické politice Evropské unie a také díky nárůstu cen povolenek se v krátké době ukáže, že těžba bude zcela nerentabilní, přičemž povolení vůbec neřeší podmínky předčasného ukončení těžby.
Naopak, na základě rozhodnutím schválených sanací a rekultivací celého lomu až v roce 2055 může provozovatel tvrdit, že povolením nabyl legitimní očekávání k pokračování těžby i v letech 2035–2055 a pokud nebude další těžba povolena, je nebezpečí, že může vymáhat kompenzace po státu (viz situace v SRN).
Z rozhodnutí není zřejmé, zda by rozhodnutím uložený roční příspěvek na vytváření finanční rezervy na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání postačovala k úplné sanaci a rekultivaci velkolomu v případě jeho uzavření v roce 2035 (tedy o 20 let dříve, než schválený SPSaR předpokládá).
Rozhodnutí ani žádné z jeho podkladových závazných stanovisek nijak neřeší rušení a funkční náhradu veřejně přístupných účelových komunikací, stezek a pěšin (viz § 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.) a masivní omezení práva na volný přístup do krajiny (viz § 63 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.),, ke kterým přitom rozhodnutím očividně dochází.

Další věcné i procesní chyby zatěžující napadené povolení k hornické činnosti nejsou obsaženy přímo v rozhodnutí OBÚ v Mostě, ale v podkladových stanoviscích k němu. Nejpodstatnější závady vidíme v Závazném stanovisku Ministerstva životního prostředí, Odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence, č.j. MŽP/2019/710/1018 ze dne 30.7.2019, k posouzení vlivů provedení záměru „Pokračování hornické činnosti – I. etapa – Doly Bílina 2019–2035“ na životní prostředí.

Konkrétní závady závazného stanoviska:
Stanovisko se nezabývá zdaleka nejvýznamnějších ekologickým vlivem, totiž dopady, které by spálení ve velkolomu vytěženého uhlí mělo na klima. Spálením uhlí, jehož vytěžení by bylo napadeným rozhodnutím povoleno, by vznikly emise 147 milionů tun CO2, tedy téměř 20 % uhlíkového rozpočtu ČR, vyplývajícího z Pařížské úmluvy.
Stanovisko používá zjevně nepravdivý argument, že dopady spálení uhlí se budou posuzovat v rámci zařízení, které jej budou pálit. V případě tepláren žádné takové posouzení v minulosti neproběhlo a ani neproběhne: jde o staré zdroje znečištění, postavené v osmdesátých letech a dříve, na které se EIA nikdy nedělala. V případě nového bloku elektrárny Ledvice sice EIA v roce 2007 proběhla, ale dopady, které bude mít spalování uhlí na klima, ani zde posuzovány nijak nebyly (viz mj. závěrečné stanovisko MŽP č.j. 1382/ENV/07 ze dne 15. 2. 2007).
Hlavní problém není nutně v tom, že kvůli ochraně klimatu záměr EIA neodmítla jako neudržitelný (jakkoliv by se to nabízelo), ale protože dopady způsobené využitím vytěženého uhlí vůbec neposuzovala ani nehodnotila.
Další závady stanoviska jsou v chybějícím časovém omezení záměru, nedostatečném řešení problému hluku, emisí polétavého prachu a vlivu na krajinný ráz.

Za Společnost pro trvale udržitelný život
Ing. Jiří Dlouhý, předseda, v. r.
V Praze dne 13. dubna 2023