Podle nejmodernějších vědeckých poznatků se zdá, že hojně používané rčení „pije mi krev“ bude nutné co nejdříve důkladně poopravit. Ve hře totiž není nic menšího než smysl a vážnost tohoto lidového úsloví. Sdělením „pije mi krev“ je zcela jasně myšleno, že mě dotyčný „upír“ štve, ubližuje mi a oslabuje mě. Není tu ani náznak toho, že by ničil sám sebe. A v tom je právě ten zakopaný pes.
Důkazem budiž, prosím pěkně, experiment provedený na samém ministru životního prostředí České republiky. Analýza jeho ministerské krve totiž připomíná spíše výrobní seznam chemických látek neratovického podniku Spolana než lékařskou zprávu o zdravotním stavu pacienta. Ano, pan ministr se může pochlubit, že je doživotním nositelem takových zvučných chemických látek, jako jsou kupříkladu DDT, PCB, ftaláty, bromované zpomalovače hoření, hexachlorbenzen a další speciality.
Technokratická loby by samozřejmě tuto kauzu nejraději co nejrychleji zametla pod koberec. Strašidlo přísnějších předpisů v oblasti bezpečnosti práce, v ochraně životního prostředí a v zavádění nových technologií ji již teď dost dobře nedává spát. Takovéto výmysly ekologů a jim podobným znamenají vždy jen nové komplikace v již zavedené výrobě, riziko poklesu zisků, ohrožení konkurenceschopnosti, atd.
Když už tedy celý skandál nelze jednoduše odklidit, nabízí se ještě taktika matení a zpochybňování. Tak spatřil světlo světa i pseudoargument o údajné soukromé záležitosti pana ministra.
Člověk se však nemusí honosit vysokou vědeckou erudicí, aby pochopil, že zmiňovaný člen kabinetu je právě v této záležitosti tím nejvzornějším reprezentantem své vlasti. Jeho krevní obraz odráží tedy s největší pravděpodobností stav zatížení celé české populace.
Zapomínat bychom neměli ani na to, že Česko je krajina, kde stížnosti typu „zase mi pije krev“, „je nacucaný jako hovado“ či „drží se mě jako klíště“ jsou na denním pořádku. Na tuto skutečnost narážíme i při sledování současného vyšetřování rozsáhlých podvodů v nejvyšší fotbalové soutěži. Že by se vysávání v této středoevropské zemičce stalo přímo národním sportem?
Ano, už je to tak. Češi si s oblibou pijí krev. A běda jim. Netuší, že činností touto zle poškozují sami sebe, a oběť, tedy osobu vysávanou, vlastně zbavují těch ošklivých jedovatých sajrajtů, které její organismus odbourávat nedokáže. Nuže, původní význam našeho prastarého rčení „pije mi krev“ se tak zcela obrací.
Podívejme se nyní na situací z druhé strany. Morální a výchovný vliv tohoto zbrusu nového faktoru, toť kapitola sama pro sebe. Významný dopad však můžeme zaznamenat i v oblasti politické. Stačí si uvědomit, že pan ministr nepodstoupil zmíněné vyšetření zdaleka sám. Sám není ani ve svém postižení. I jeho rezortní kolegové z dalších zemí EU se mohou vykázat bohatým seznamem vlastních toxinů. I když více než on si naložil, zřejmě z velmi úzké kolegiality, pouze jeho slovenský protějšek.
Zkrátka, co ministr, co země původu, to charakteristická intoxikace. Jak pokud jde o druhy toxinů, tak i o jejich množství v krvi obsaženém. Tato skutečnost potvrzuje, že rozdíly mezi jednotlivými státy EU jsou stále značné, a zvláště je tu zřejmý rozdíl mezi starými a novými členy tohoto nadnárodního uskupení. Navíc jsou tyto diference zpečetěny krví přinejmenším na celou jednu generaci, ne-li až do biblického třetího kolena.
A konečně, nepřehlédnutelný vliv objevujeme v oblasti, která je pro nás Čechy tak choulostivá. Ano, jsou to záležitosti národní hrdosti a národní identity. Teď jde jen o to, aby se této jedinečné příležitosti chopili přední osobnosti a vůdcové národa. Česká identita je nesmazatelně zapsána v naši krvi. Je stejně tak jako daktyloskopická stopa nebo složení DNA každého jednotlivce nezaměnitelná. O důvod více, abychom byli pyšni na svůj původ. O důvod více, abychom celému světu předvedli, co všechno navzdory DDT, PCB, ftalátům, bromovaným zpomalovačům hoření, hexachlorbenzenu, a dalším specialitám v originální české krvi dokážeme. Jen ať všichni závidí, kam to lze s takto chemicky zahuštěnou krví dotáhnout. Třeba v tom našem skvělém hokeji nebo zkorumpovaném fotbale. Že na to máme recept v podobě jedinečného deseti a dvanácti stupňového ředidla, svět již dávno ví. Je tedy s podivem, že jej v krvi páně ministra Ambrozka věhlasní evropští badatelé neobjevili. Určitě by to onu pravou českou identitu ještě více proslavilo.
Miroslav Petr