Když se tak zamýšlím nad rozhovory mediálně vynášených PR, hledám, zda jejich úvahy a názory mají nějaký společný jmenovatel. Řekl bych, že ano. Tím je jejich podvědomí zatížené sugescí, máme se nejlíp ze všech dob a nejsme ochotni se toho vzdávat ani o píď.
Samozřejmě, že všichni se nemají srovnatelně tak skvěle jako ti nahoře, up on the highest floor. Příjem dvou třetin pracujících nedosahuje jakkoliv matematicky upraveného průměrného příjmu. A podle týchž statistik před časem paní doc. Ilona Švihlíková uvedla, že zhruba 10% obyvatel naší vlasti žije pod anebo na hranici bídy. Problémem i střední třídy se stává dostupnost tak základního atributu životní úrovně jako je bydlení. I tak se životní standard různých vrstev (tříd) nedá srovnávat se stavem minulých století a tisíciletí, kdy se využívalo otrocké či nevolnické práce a kůň či páka byly vrcholy techniky. Věda a technika, kultura a architektura dosáhly jen díky práce stovek milionů současníků i našich předchůdců neuvěřitelného vzepětí; dnes to jsou skutečnosti opomíjené či z neznalosti věcí bagatelizované. Ale připusťme i záměr určité vrstvy či vrstev pravý stav věcí utajit. Překrýt ho omamným parfémem kolektivního nevědomí.
Produktivita práce za poslední dvě staletí rostla kvadratickým tempem. Řekněme to tak, že to, co počátkem průmyslové revoluce, resp. počátkem 19. století, vyráběla stovka lidí, dnes např. pomocí 3D techniky zvládne jeden člověk za kratší čas, nehledě na kvalitativní (ne)srovnatelnost produktů. A jak se zdá, vývoj počítačové automatizace a robotizace nemá na své dálnici STOP. Pracovníků bude ubývat, neuvěřitelná počítačově robotická produktivita zbývajících nahradí a už začíná nahrazovat další stovky nepotřebných zaměstnanců. Podle zveřejňovaných údajů však výsledky produkce si přivlastňují 2% z populace. Jistě každý uzná, že za těchto okolností je absurdní chtít řešit např. důchodovou problematiku utahováním opasků či oprátek pracujících, jak hlásají někteří zvláště vypečení politici. Společenský systém neodpovídá rozmachu vědeckého poznání a jeho technické aplikaci. Přežil se, jak manifestují les gilets jaune. Městský strážník mi však pravil, že on chrání pořádek, také ve žluté vestě. Na boulevardech francouzských měst se konfrontují.
Prozíravý Josef II. v první fázi průmyslové revoluce pravil, že nepředeženeme-li revoluci, dosáhne ona nás a bude krutá. Měl pravdu. Velká Francouzská Revoluce vypukla v předposledním roce jeho vlády a stála krásný krk jeho milované sestřičky Marie Antoinetty – tedy až za hlavou krále Ludvíka XVI. - a životy tisíců dalších tehdy moderní gilotinou i prověřenými způsoby popravených a padlých. Od té doby uplynula doba více než dvou staletí bouřlivých událostí, revolucí a válek za monarchie, kapitalizmu, imperializmu, fašizmu, nacizmu, demokratizmu, bolševizmu a islamizmu s desítkami milionů obětí.
Problémy světa se za ta staletí vůbec nevyřešily, hromadí se a rostou zároveň s populací, která chce nejen více píce, ale i věcí zbytných i zcela zbytečných. Když Britové opouštěli svoji lukrativní kolonii Indii, tato země živila cca 380 milionů domorodců. Dnes, o sedm desítek let později, na stejném území žije téměř jeden a půl miliardy Indů. Podobné je to v Africe, Číně či v dalších zemích tzv. třetího světa. Při tom zdrojů surovin, energie, vody, lesů a pralesů i úrodné země rychle ubývá. Přibývá koncentrace CO2 v ovzduší, narůstá průměrná globální teplota, tají arktické ledovce, ubývá lesních ekosystémů, stabilizátorů klimatu. Zemi sužují extrémní jevy počasí, řádící tornáda ničí domy, orkány lámou lesy, vzpurné el niňo vysouší Amazonii, hoří lesy Hor Skalistých, velké vody zaplavují pole, ničí vesnice a města na všech kontinentech, avšak země trpící abnormálními povodněmi vysychají přes opačná tvrzení prezidenta of the USA Donalda Trumpa. Napětí v globální společnosti narůstá. Pod pokličkou vře Krakatoa, vesmírem se toulají bludné balvany. Měl pravdu Malthus či Džugašvili? Ghándí? Nebo někdo jiný? A jakou vlastně?
„Bohatý“ dnešek je nebezpečně chatrný ve výhledu do budoucnosti. Nevidím schopnosti lidstva sebereflexe a porozumění nejen mezi lidmi, ale i ve vztahu k životnímu prostředí. Chybí prozíravá vůdčí idea, či spíše akceschopné konsorcium špičkově vzdělaných lidí, kteří budou usilovat o trvale udržitelný život na Zemi. A tím také o smysluplné přerozdělování bohatství na místo těch, jejichž posvátným nejvyšším cílem je maximalizace zisku bez ohledu na cokoliv. Tedy i na trvalou udržitelnost života na zemi. Tato základní premisa jako společný jmenovatel všech úvah chybí a také její efektivní stoupenci. Až je mi úzko, pomyslím-li na lokální i globální neslučitelnost zájmů osobních, skupinových, třídních, národních a vytáhne-li to někdo jako válečnou korouhev, tedy i rasových.
Jedna (ne)šikovně odpálená raketa může rozpoutat peklo, které ukončí všechny naše obavy.
Praha, 21. února 2019 Vladimír Valenta