Kolesové rypadlo - Lom Bílina 5

Ministerstvo životního prostředí ČR zveřejnilo 25. 10. 2018 v informačním systému EIA po předešlém vrácení již doplněnou a upravenou dokumentaci hodnocení vlivů na životní prostředí pro těžební záměr Pokračování hornické činnosti – I. etapa – Doly Bílina 2019 – 2035. Dotčené správní úřady, samosprávné orgány a veřejnost mají možnost podat svá stanoviska a vyjádření do 30 dnů.

Prostým porovnáním zákresů hranic tzv. „územních ekologických limitů těžby“ dle usnesení vlády ČR č. 444/1991 pro velkolom Bílina s hranicí těžby a ukládání skrývkového materiálu dle tohoto záměru se lze přesvědčit, že nově navržený zábor tyto hranice daleko překračuje. Překračuje i hranice posunutých limitů těžby, stanovených usnesením vlády č. 1176/2008, přičemž už toto usnesení tehdy vláda přijala na základě zmanipulovaných údajů o disponibilních zásobách. Plán otvírky a přípravy k dobývání do roku 2030 však alespoň tyto limity respektoval. Nově posuzovaný záměr se totiž zaštiťuje ještě dalším usnesením vlády č. 827/2015, tedy vlády páně Sobotky z ČSSD neblahé paměti. Toto usnesení územní, nyní však již zjevně „neekologické“ limity, posunuje ještě daleko dál na západ: přes katastr bývalých Libkovic až na 500 m k Mariánským Radčicím a po jejich jižní straně přes nádrž (odkaliště) Vlasta až do prostorů bývalých obcí Konobrže a Růžodol a od východu ke břehům  nového (prý v budoucnu „rekreačního“!) jezera Most v prostoru bývalého lomu Most - Kopisty. Tím ovšem tento nově stanovený územní limit zcela popírá původní logický záměr limitů z roku 1991, totiž ponechat mezi velkolomem Bílina na východě, a novým jezerem Most, Litvínovem, Loukou u Litvínova, Mariánskými Radčicemi a Lomem na západě, alespoň minimální pruh, jakýsi most neporušeného území mezi Krušnými horami a Českým středohořím, kde by bylo zachováno jak původní geologické souvrství, včetně uhlí, podložních i nadložních vrstev s případnými archeologickými památkami, ale i původní krajina, biota, prvky územního systému ekologické stability, vodní režim, zbytky osídlení, dopravní i technické infrastruktury. Pro nově dotčené obce Mariánské Radčice, Louka u Litvínova a Lom, ke kterým se první etapa „jen“ přibližuje, bude slabou útěchou, že ta jáma s hlučícími a prášícími velkorypadly a pasovkami, zakladači a dalšími mechanizmy zatím zůstane na východě, ve směru převládajících větrů. Znovu si pohorší Braňany, protože ty se octnou po větru od nových těžebních řezů u odkaliště Vlasta v prostoru Braňany VII. Všem se zhorší hluková situace, dopravní spojení s Litvínovem i s Mostem, nová výsypka se vrátí dokonce i k městu Duchcovu na bývalé montážní místo Jana k výsypce Pokrok, což se projeví hlukem a prašností i v blízkém Oseku. Mariánské Radčice, které začaly inženýrskými sítěmi s obnovou svých stavebních fondů, a mohly by v budoucnu znovu těžit z atraktivity opraveného kláštera a z funkce významného poutního místa, se díky vládnímu usnesení z roku 2015 octnou na další 2 – 3 desetiletí na okraji jámy, obcházející je z jihu. Jako výsměch pak působí fakt, že na uzounkých předpolích těžby ve směru k dotčeným obcím se nadále vyskytuje v těžebních mapách označení již příliš úzkých a tudíž nefunkčních zelených clon (které navíc zatím nikdo nezaložil, takže i kdyby je zasadil dnes, reálně by mohly začít plnit úlohu aspoň optické clony nejdříve tak za 30 let) „Lesopark Ivana Dejmala“. Ten se musí točit v hrobě jako vrtule.

A jak se předkladatelé dokumentace vypořádali z požadavkem, že posuzovaný záměr by měl být v souladu s platnou územně-plánovací dokumentací? Není totiž v souladu ani se Zásadami územního rozvoje Ústeckého kraje, ani s územními plány některých dotčených měst a obcí, jak se lze dočíst na str. 20 a 21 předkládané dokumentace. A závěr hodnotitele? Územní plány jsou v rozporu s usnesením vlády č. 827/2015 o limitech těžby, takže se patrně budou muset pořídit jejich změny! Pracně se všemi dotčenými orgány státní správy, samosprávy, správci infrastruktury a s veřejností dohodnuté územní uspořádání, představující kompromis mnoha veřejných i soukromých zájmů, se přizpůsobí záměru jednoho soukromého těžaře a jeho spřeženců na OBÚ Most a na Ministerstvu průmyslu a obchodu? To snad ne?

Nejen pro občany a samosprávy dotčených měst a obcí, pro jejich obyvatele, ale i pro zasvěcenou odbornou veřejnost je to bohužel doklad, že s návratem postkomunistů, estébáků a starých struktur k moci dochází k tiché demontáži výsledků „příliš sametové“ revoluce z Listopadu 1989. Dochází k poplivání jejího étosu, spočívajícího v návratu nejen k respektu k soukromému majetku, ale především k hodnotám lidského života a zdraví, respektu k přírodě, krajině, ke zděděnému přírodnímu i lidmi vytvořenému bohatství. Že se nebude opakovat likvidace královského města, starého 650 let, kvůli 30 letům těžby uhlí a jeho spálení s bídnou účinností v uhelných elektrárnách, špinících ovzduší i Krušné hory, a trávících obyvatele pod nimi. Že se přestane o nezbytném odklonu od uhelné energetiky i v důsledku globálních klimatických změn a našich mezinárodních závazků z Paříže jen žvanit, ale začne se opravdu realizovat.

Slavíme v těchto dnech 100 let od obnovy české státnosti a od vzniku Československé republiky. Byl bych nerad, kdyby čím dál více lidí, postižených současným způsobem vládnutí a nevalnou úrovní našich politiků, začalo nostalgicky vzpomínat nejen na I. republiku, ale i na Rakousko – Uhersko. Tehdy nám sice vládli odjinud, ale český národ i hospodářství se ve 2. polovině 19. století a v prvních 10 letech 20. století rychle hospodářsky i kulturně vzmáhaly. To, co se děje v Severočeské hnědouhelné pánvi, je návrat k bezohledné bolševické exploataci území i obyvatel, návrat ke komunistickému barbarství.