Cep, Nový pond

Není pochyb o tom, že značná část našich rybníků je nemocná. Vidí to každý, kdo se na ně podívá zblízka, kdo si k nim čichne.

Přesto z nich rybáři vytahují (o lovu se při velké hustotě rybí obsádky snad ani mluvit nedá) tuny ryb, které sníme zčásti my, zčásti bohatší klienti za našimi hranicemi.

Někteří odvážlivci do pěkně zelených rybníků i vlezou – dle tabulek „na vlastní nebezpečí“. Přesto jsou také nádrže, kde lze plavat jako za starých časů – bez okamžitého sprchování a třeba i s hlavou pod vodou.

(Ke stavu povrchových vod připravuje STUŽ také stanovisko, ke kterému se můžete vyjádřit zde.)

Kdo může za neutěšený stav značné části našich povrchových vod? Vědí lidé a jejich zastupitelé o skutečném nebezpečí eutrofizovaných koupacích nádrží a zdrojů pitné vody a o systému jejich kontroly? A vědí třeba vůbec, co jsou sinice? Jaká strategie snižování eutrofizace vodních nádrží a tím i výskytu sinic se osvědčila? Jak s tím vším souvisí stále intenzivnější chov ryb?

Těmito otázkami – na konci tohoto parného léta obzvlášť aktuálními - se zabýval jeden z pravidelných seminářů Společnosti pro trvale udržitelný život – neziskové organizace sdružující většinou poměrně vzdělané lidi, už léta a někdy i úspěšně usilující o zlepšení stavu naší krajiny a životního prostředí.

Na semináři „Stav povrchových vod v ČR – sinice a jiné problémy“ se sešli špičkoví reprezentanti teoretické i praktické péče o zdraví našich povrchových vod i lidí, kteří je využívají, aby z různých úhlů pohledu upozornili na možné příčiny nemožné – přesněji trvale neudržitelné – situace.

Dr. Jindřich Duras a dr. Jan Potužák z Povodí Vltavy se léta věnují zdrojům znečištění vod, lépe řečeno jejich přesycení živinami, zejména těmi, které podporují rozvoj a růst sinic. A je nutné hned uvést pro mnohé překvapující závěr, že v našich podmínkách to není přesycení sloučeninami dusíku, ale fosforu. Opatření cílená na dusík, většinou dost nákladná, jsou tedy z tohoto hlediska zcela neúčinná.

Sinice jsou totiž „šikovné“ a mnohé z nich dokážou vázat a využívat vzdušný dusík, což neumí žádná rostlina. Umí také fotosyntézu, ale přesto to nejsou rostliny, tedy ani řasy, jak se mnozí domnívají, ale bakterie. Umí se také inaktivovat a přežívat celá léta za nepříznivých podmínek, umí putovat ve vodním sloupci pomocí vzduchových měchýřků za světlem či živinami. Stovky druhů sinic žijí na Zemi už miliony let, v rovnováze s jinými organismy. Poskytneme-li jim ale obzvlášť příznivé podmínky, ochotně jich využijí. A právě to jsme v posledních desetiletích udělali ve většině vodních nádrží.

Po desítky let vytéká z měst i vesnic odpadní voda bohatá na sloučeniny fosforu, které se ve formě sedimentů hromadí v rybnících a přehradách a vytváří ideální prostředí zejména pro sinice. Zbavit se jich potom definitivně je v podstatě nemožné. Ostatní vlivy – nevhodně volená a přehnaná rybí obsádka, betonové a asfaltové plochy jako překážky vsakování vody v obydlené krajině, likvidace retenční schopnosti drobných vodotečí jejich sevřením do nepropustných hrází, nezvládnutí náhlých přívalů vod, které nevyčistí žádná čistírna – to všecko jsou pro sinice další velmi vítané zprávy. Zdravé rybníky a vodoteče jsou přitom v krajině obdobou lymfatického systému v lidském těle.

Všechny nevhodné zásahy do krajiny a jejích samočisticích schopností jsou do značné míry řešitelné, aspoň pro budoucnost, stejně jako omezení přísunu dalšího fosforu do povrchových vod. Bohužel však k tomu chybí zejména vůle – je neuvěřitelné, že legislativní omezení používání fosfátových detergentů pro praní a mytí se netýká profesionálů – hotelů, restaurací, nemocnic.

A většina obcí šetří a neřeší akumulační nádrže pro přívalové vody, takže provozovatelé několikrát do roka přetížené čističky tiše zamlčí skutečné množství propuštěných fosfátů. Skutečně účinná opatření přitom nemusí být relativně tak nákladná, aby se jim obce vyhýbaly – jen je potřeba přesně znát poměry a souvislosti pro danou nádrž či oblast. Ale hlavní podmínkou je zájem zastupitelů o zdraví občanů i obce.

Jak je to se vzájemnou souvislostí rybníků, rybářů, ryb a sinic zkoumal na velmi kvalitní vědecké a statistické bázi dr. Potužák z Českých Budějovic – závěry jsou zase různé v závislosti na místních podmínkách. Každopádně u nejúspěšnějších příkladů revitalizace nádrží nechybělo snížení a druhové změny rybí obsádky ve smyslu snížení zastoupení býložravých a zvýšení počtu dravých ryb.

Příkladem úspěšného boje s eutrofizací a sinicemi je plzeňský rybník Bolevec a Brněnská přehrada:

Autoři i realizátoři prokazatelně účinných opatření byli také aktivními účastníky semináře.

Zejména prof. Blahoslav Maršálek z Centra pro výzkum toxických látek, který v roce 2011 získal za svá novátorské technická opatření v Brněnské přehradě nejvyšší české vědecké ocenění (Česká hlava), patří k našim nejúspěšnějším bojovníkům se sinicemi – stejně jako vysoce kvalifikovaní realizátoři všech navržených aeračních věží a dalších zařízení, které tu reprezentoval ing. Sládek z firmy ASIO. Po letech dokázali udělat z Brněnské přehrady zase krásné místo pro kvalitní rekreaci tisíců Brňanů.

Byli tu samozřejmě i odborníci na vztah sinic a lidského zdraví, kromě prof. Maršálka zejména Mgr. Petr Pumann ze Státního zdravotního ústavu, dr. Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví a dr. Polášková z Farmaceutické fakulty UK.

Mgr. Pumann, jeden z našich nejlepších znalců sinic, se obětavě stará o vzdělávání početné skupiny pracovníků hygienické služby v celé republice a tím přispívá k objektivitě a správnosti hodnocení kvality a hlavně nekvality koupacích nádrží. Je smutné, že mnoho obcí i majitelů přírodních koupališť a kempů se hodnocení a hlavně uvádění jeho závěrů spíš všemi prostředky vyhýbá – možná by i v tomto případě měla být legislativa přísnější. Hlavně ale chybí poučený zájem veřejnosti – málokdo před koupáním navštíví stránku www.koupacivody.cz, kde se v několikadenních intervalech obnovují informace o kvalitě vody ve vytipovaných (bohužel ale ne ve všech hojně využívaných) koupacích nádržích.

Málokdo si uvědomuje, že koupání „na vlastní nebezpečí“ ve vodě zamořené sinicemi (ale také dalšími škodlivými mikroorganismy zahrnutými do hodnocení kontrolovaných nádrží) nemusí způsobit jen vyrážku, ale řadu dalších onemocnění. Dr. Šuta uvedl přehled známých účinků jedů sinic, tedy cyanotoxinů, na lidské zdraví: poškození jater, nervového systému, imunity, vážné podezření je u některých druhů i na karcinogenitu.

Prof. Maršálek přivezl také čerstvé zprávy ze světového kongresu IWA – Management jezer a nádrží: jak se tyto problémy řeší ve světě, jak zajímavým objektem jsou sinice pro mnoho vědeckých disciplin, co vše je nutné zjistit o těchto extrémně odolných a přizpůsobivých organismech, jaké nové účinky na organismy byly pozorovány: mimo jiné např. na hormonální systém. A zejména, jaké účinnější metody ke sledování skutečného života a nebezpečí sinic a jejich toxinů je třeba použít.

Semináře Společnosti pro trvale udržitelný život nejsou samoúčelné. Ani tento nezůstane jen na úrovni pěkných prezentací a spokojených posluchačů. Zneklidňující a často málo známé poznatky a souvislosti jsou obvykle předány dál – veřejnosti, tisku, ale i poradním orgánům státní správy i samospráv.

Podrobněji se lze se všemi příspěvky ze semináře seznámit na záznamu z besedy k této problematice.