Dne 16. 7. 2015 rozeslalo MPO omezenému počtu adresátů podkladový materiál pro jednání Rady hospodářské a sociální dohody, připravený pracovní skupinou, shrnující názory na další možný postup vlády ČR ve věci (ne-)prolomení územních ekologických limitů povrchové těžby uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi. Materiál, obsahující text s grafy a tabulkami o 89 stranách a mapovou přílohu s návrhem posunu hranic těžby za limity na velkolomu Bílina, má být projednán v RHSD už 20. 7. 2015. Adresáti, včetně Odboru územního plánu MMR, se proto měli dle průvodního e-mailu vyjádřit tentýž den do konce pracovní doby (!). Vzhledem k rozsahu a závažnosti materiálu je takový požadavek nehorázný.
A co v materiálu najdeme? Mapa s návrhem rozšíření horní hrany těžby na Velkolomu Bílina usvědčuje těžaře, MPO a jejich přisluhovače ze lži, když tvrdí, že na tomto velkolomu posunu nestojí nic v cestě. Pravda, nic podstatného z nemovitostí okolních obcí se nenavrhuje zbourat, jako je tomu u variant prolomení limitů u Velkolomu ČSA v případě Černic a Horního Jiřetína. Těžba se ale díky navrhovanému posunu hrany lomu přibližuje k obci Braňany, a to na její severozápadní, návětrné straně, a k obcím Mariánské Radčice a Lom u Mostu se už nepřibližuje jen od východu, jako při dodržení původních limitů, ale i od jihu. Lze stěží očekávat, že se v nich nezhorší nad přípustné míry hluk i imise prachu a dalších škodlivin, jak požadují hygienické limity. Cynismus návrhu na posun lze pak spatřit v tom, že se plocha těžby rozšiřuje i do míst, kde měl být zbudován na počest nebožtíka exministra životního prostředí Ivana Dejmala, za jehož působení byly limity vyhlášeny, lesopark nazvaný jeho jménem. Měl odclonit předpolí těžby, Růžodolskou výsypku a odkaliště Venuše od nově budovaného rekreačního areálu u vodní plochy v bývalém lomu Most – Kopisty. Posunutá hranice ale znamená, že se v rámci skrývky znovu přerube Růžodolská výsypka i odkaliště Venuše, plné nebezpečných odpadů, jejichž emise „obohatí“ ovzduší, vodu i půdu v okolí o další, těžko předem definovatelné škodliviny. Každý občan znalý poměrů v této oblasti ví, že tam byla i „černá skládka“ nejen komunálního, ale i průmyslového odpadu, stavební sutě a dalších „příspěvků“, kontaminujících životní prostředí. Z izolačního zeleného pásu mezi lomem a vodní plochou zbude jen neúčinné úzké torzo. Tolik k mapě, věnované Velkolomu Bílina.
Textová příloha e-mailu pak obsahuje velmi obšírný materiál, který obsahuje úvahy o potřebě hnědého uhlí do roku 2020 a po něm, historii těžby v SHR, jednotlivých lomů a těžebních firem, základní 4 varianty úprav či ponechání limitů, jak je už představil ministr Mládek ve sdělovacích prostředcích, dále posouzení jejich ekonomických a sociálních dopadů a nezbytných doprovodných opatření, a nakonec doporučení pro decizní sféru, tedy pro MPO a vládu ČR. Přesto, že výbory Rady vlády pro udržitelný rozvoj pro udržitelnou energetiku, pro udržitelné municipality i pro krajinu, vodu a biodiverzitu upozorňovaly, že studie dopadů se nemůže zaměřit jen na aspekty ekonomické a sociální, ale se stejnou důležitostí musí být posouzeny i důsledky environmentální a zdravotní, o těch ve studii není ani zmínka. Ostatně stejně, jako o mnohých externalitách, které se „nevešly“ ani do zkoumaných ekonomických a sociálních důsledků. Je proto zřejmé, že tato studie není dostatečným podkladem pro rozhodování celé vlády o osudu limitů těžby, dotčených měst, obcí, sídel a jejich obyvatel, památek, přírody a krajiny vč. vodního režimu, a o možném budoucím využití území. Jde jen o dílčí, resortní omezeností determinovaný podklad, který je poplatný setrvačnosti „rozjeté mašiny povrchové těžby“ a mentální výbavy lidí, zvyklých z dob totality neohlížet se na občany a jejich názory, nectít ústavní záruky ochrany soukromého majetku, práva na zdravé životní prostředí, rovnosti občanů celé země a dalších veřejných zájmů, chráněných zejména zákony a orgány ochrany životního prostředí, veřejného zdraví, kultury a památek, zemědělství a místního rozvoje.
Materiál se nijak neposunul oproti absurdním představám, se kterými již před několika měsíci seznámil veřejnost ministr průmyslu a obchodu Mládek. Z nich jen Varianta 1 – potvrdit Limity tak, jak byly vyhlášeny, s jedinou korekcí odsouhlasenou již usnesením vlády č. 1176 z roku 2008, je pro kulturní společnost 21. století přijatelná. Varianta 2 –prolomení limitů jen na Velkolomu Bílina, je jen zdánlivě přijatelná, jak uvádím již v komentáři k doprovodné mapě. Navíc však ignoruje fakta, že i případně posunuté limity musí zajistit dodržení hygienických norem pro hluk a imise a pro ochranu zdraví obyvatel blízkých sídel, na což zastánci prolomení rádi zapomínají, že předmětem jejich ochrany je i zbytek volné krajiny, příroda, územní systém ekologické stability, vodní režim na původním terénním reliefu, které jednou poslouží jako základ rekultivované krajiny, ale i jako zbytek geologické paměti tohoto kraje. Varianta 3 – prolomení na Velkolomu Bílina a jen „částečná“ likvidace Horního Jiřetína vč. Černic (tzv. „malá Armáda“) je zcela absurdní, protože ve skutečnosti by nejen neumožnila dotěžení zásob pod obcí až po výchoz sloje, ale i tak by zákonitě vedla k likvidaci celého Horního Jiřetína, jehož torzo by se stalo neživotaschopné a neobyvatelné. Varianta 4 – prolomení na Velkolomu Bílina a likvidace Černic i celého Horního Jiřetína, je pak ilustrací toho, že někteří lidé a jejich reprezentace se ani po čtvrt století nezbavili mentality bolševických barbarů a domnívají se dodnes, že se svým podnikatelským rozletem nadále nemusejí ohlížet na jiné soukromé ani veřejné zájmy v území, že ho mohou „dorabovat“ a nechat na státu a jiných subjektech, aby řešily důsledky.
Tito lidé nevnímají, že stát prostřednictvím Programu ozdravení Severočeského kraje a usnesením č. 444 o limitech těžby z roku 1991, které uložil zakotvit v závazných částech územně plánovací dokumentaci kraje i obcí, už jednou rozhodl a už tehdy slíbil zde žijícím obyvatelům konečně jistotu a klid pro spokojený život. Učinil tak s dostatečným časovým předstihem čtvrt století, než se těžba k limitům přiblížila, aby se na to těžaři, energetici i ostatní uživatelé území a jeho zdrojů mohli připravit a zařídit se podle toho. Dokonce ani dnes při respektování původních limitů těžba ještě neskončí, a to ani na VČSA, takže promrhaný čas lze ještě smysluplně nahradit, začnou-li vláda, MPO, ČBÚ, Ústecký kraj, odbory a podnikatelské subjekty tak jako samosprávy obcí konat ve smyslu slibů o změně k lepšímu v tomto kraji. Podporovat změnu v jeho ekonomickém profilu, rekultivaci krajiny, obnovu dopravní a technické infrastruktury a další aktivity, vytvářející jiné pracovní příležitosti, než je těžba uhlí. Uhlí jako vyčerpatelný zdroj energie stejně jednou dojde, nelze na něm stavět perspektivu pro budoucnost. Může být využito v budoucnu v menším objemu s daleko lepší energetickou i ekonomickou účinností - jako chemická surovina, než ho dál prohánět s účinností kolem max. 40 % komíny elektráren a tepláren. O tom by měly být studie a strategie MPO, ne o návratu k energetice předminulého a minulého století.
Nepochopí-li to současná vláda, koleduje si o další 14. listopad 1989.
V Hradci Králové 18. 7. 2015