Vodní doprava patří k nejstarším druhům dopravy vůbec. Vodní cesty nebylo třeba náročně budovat jako cesty nebo železnice, stačilo odstraňovat překážky splavnosti, trasy byly přirozeně energeticky nenáročné, jejich optimalizaci provedla příroda. Výtlak plavidel a tím i jejich nosnost po tisíciletí odpovídaly charakteru a mocnosti toku a jeho sezónním proměnám – od jednoduchých vorů po skutečná plavidla, zprvu hnaná vesly, větrem v oplachtění, vlečením z břehu, později už s využitím pohonů parním strojem s převíjením řetězů v řečišti, kolesy nebo lodním šroubem, u vznášedel dmychadly a vrtulemi. S vývojem plavidel se měnila a vyvíjela i způsobilost je stavět a provozovat, vznikl specifický obor loďařské výroby, diferencovaly se profese podílející se na stavbě lodí, na plavbě, na manipulaci s nákladem a doprovodných službách, vyvinula se tradice plavby jako specifického hospodářského a dopravního segmentu a obohatil se kolorit měst a krajiny kolem moří, přímořských i říčních přístavů a splavných toků. Nákladní vodní dopravu se naučili využívat podnikatelé v těžbě dřeva i nerostných surovin, v průmyslu, zemědělští hospodáři pro přepravu a skladování svých produktů. Osobní lodní doprava obohatila nabídku forem cestování, zpestřila cestovní ruch. Vodní cesty vnitrozemské navázaly na námořní plavbu a zprostředkovaly dálkový obchod se světem, z čehož těžila přístavní města s překladišti a navazujícími provozy.

Problémy nastávaly tam, kde snaha po zvýšení výtlaku lodí, možnému ponoru a nosnosti plavidel přesáhla přirozené parametry vodních toků, na kterých byla provozována. Vznikal tlak na úpravy do té doby přirozených toků. Jednak s cílem omezit sezónní výkyvy vodnosti a tím i možného ponoru i dalších rozměrů plavidel stavbami jezů, nadržováním vody nad nimi a doprovodných plavebních kanálů a komor, jednak napřimováním meandrujících koryt, homogenizací řečiště prohrábkami dna, odstraňováním prahů z naplavenin, ponořených balvanů a jiných překážek v plavební dráze, jejím značením apod. Takové technické úpravy řečiště ovšem už měnily podstatně přirozený charakter řečiště, jeho působení v krajinném rázu, ale také podmínky života rostlin i živočichů v něm i kolem něj. Rozhodující pro přijatelnost takových úprav byla a je dodnes míra změn oproti původnímu stavu, citlivost projektových řešení i provádění a provozování takových úprav. Některé úpravy z počátku 20.   století provedené u nás na Labi či Vltavě firmou Lanna nezasvěcený laik vůbec neodliší od přirozeného koryta, provedení průplavu Rýn – Mohan – Dunaj u Altműhlu za Norimberkem ve SRN představuje k přírodě a krajině vzorné řešení projektu i realizace, kloubící zájmy vodní dopravy se zájmy ochrany přírody a krajiny pod jeden klobouk – stačí se tam zajet podívat. Jde to.

Vodní doprava tvoří i dnes nenahraditelný segment v nabídce dělby dopravní práce některými vlastnostmi, které jiné druhy dopravy postrádají. Je ideální z hlediska poměru spotřeby paliv k váze nákladu – levnější než železniční, letecká i silniční doprava. Umožňuje přepravu nadměrných nákladů, jako jsou investiční technologické celky, nádrže, stroje apod. Je ideální pro přepravu sypkých substrátů, jako jsou stavební suroviny, uhlí, rudy, ale i obilí apod. Vlečné čluny sloužily na Labi za Rakouska – Uherska a ještě za 1. republiky pro přepravu ovoce a zeleniny z Mělnicka a z toku přilehlé části Českého středohoří pro přepravu i skladování. Zůstávaly v místech spotřeby jako nezamrzající, přirozeně temperované sklady, z nichž byly po celou zimu zásobovány obchody v českých i německých městech, takže nebylo třeba pevných a vytápěných skladů na souši. Nové možnosti se otevřely pro lodní dopravu kontejnerů jako části kombinované kontejnerové dopravy. Plavba lodí je pro mnohé obyvatele měst a obcí mimo řeky velkou turistickou atrakcí, takže i osobní lodi mají na řece své místo.

Nízká měrná spotřeba paliv na jednotku nákladu u vodní dopravy vyplývá z režimu chodu motoru stálými otáčkami, bez časté akcelerace nebo tlumení výkonu a je spojená s dalším pozitivem, kterým je minimum hluku a emisí škodlivin do ovzduší jak proti železnici, tak zejména proti automobilové a letecké dopravě.

Labe je dnes po rozdělení ČSFR jediný vodní tok, který nás spojuje se sítí vnitrozemských vodních cest ve SRN a dalších zemích Západní Evropy a s moři a oceány světa. Zatímco železniční a silniční síť ČR je radiálně vedená přes Prahu a tento uzel přetěžuje, nabízí Labe při prodloužení splavnosti do Pardubic právě v nich vytvoření univerzálního logistického, překladového a skladového centra mimo Prahu, na důležitých dopravních tazích vodní, silniční (po dobudování křížení R 35 a D 11 a úseku R 35 Opatovice – Mohelnice) i železniční sítě a u mezinárodního letiště. Smrtí Ing. Ivana Dejmala, který se spolu s Ing. Šindlarem zabýval přijatelnými projektovými řešeními plavebních stupňů na Labi v Děčíně – Horním Žlebu, v Malém Březně a u Přelouče, bohužel pokus sladit zájmy plavby se zájmy ochrany přírody a krajiny bohužel zatím skončily. Já jsem přesvědčen z důvodů uvedených výše, že je to škoda.

Ing. arch. Martin Říha