Tomáš Munzi v rubrice Diskuse v pátečních Lidových novinách odsoudil regulaci funkčního využití a prostorového uspořádání území a regulační podmínky pro výstavbu, dané stavebním zákonem jako „mysticismus“ a brzdu ekonomického rozvoje.
Jeho představa o uvolnění regulace jako „elixíru pro ekonomiku“ a odstranění „nihilistického sobectví“, spočívajícího v byrokratizaci a politizaci územního plánování jako produktu územně-plánovacího socialismu a environmentalismu je ovšem scestná. Vrátila by vývoj měst, obcí i krajiny u nás kamsi před začátek středověku. Už v něm totiž začala platit i u nás určitá pravidla pro výstavbu měst, obcí i pro využívání krajiny, a to nikoliv z rozmaru panovníka či šlechty, ale k ochraně veřejných zájmů obyvatel. Tak je tomu přes všechen společenský a hospodářský vývoj od té doby dodnes i v hospodářsky i kulturně vyspělých zemích světa, což autorovi patrně uniklo. Že se územní plánování a stavební řád u nás zneužívají v rozporu s veřejnými zájmy nemá nic společného s jejich podstatou. Je to „jen“ nástroj. Stejně jako nůž může být v rukou kuchaře vynikající pomocník, ale v rukou psychopata vražedným nástrojem. Stačí, abychom do veřejných funkcí nevolili psychopaty a územní plánování a stavební řád ponechali v rukou i politiky respektovaných odborníků. Jinak se vrátíme ke stavební anarchii se všemi negativními důsledky na ekonomiku a provoz sídel, na jejich vzhled a na životní prostředí. Některým investorům a developerům by se to možná chvíli líbilo, ale časem by zjistili, že územní plánování a stavební řád chránily i jejich zájmy a anarchie ve využití okolí jejich investic znehodnocuje i jejich dílo. A kajícně by vyhrabávali územní plánování i stavební řád znovu na svět. Chybami se sice člověk učí, ale jen hlupák svými vlastními.