Stanovisko STUŽ k novele zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona č. 485/1991 Sb. a zákona č. 10/1993 Sb.

1.      Poslanecká sněmovna schválila dne 2. 3. 2000 zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č.°172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí.

2.      Bod 5. této novely zní: „5. V § 4 odstavci (1) se vypouští písmeno d).“ Znamená to, že dnem nabytí účinnosti zákona přecházejí do vlastnictví obcí i lesy na území národních parků, pokud splňují další náležitosti podle tohoto zákona.

3.   Proti tomuto ustanovení je nutné vznést zásadní výhradu.

B. Odůvodnění výhrady

1.      Je skutečností, že původní znění ust. § 4 odst. (1)  písm. d) zakládalo fakticky nerovnost některých obcí před zákonem, čímž pravděpodobně došlo k porušení ústavy ČR. Zatímco totiž – při splnění dalších zákonných podmínek – získaly vůči obce v České republice zpět své původní historické majetky, a to jak stavby, tak i nelesní a lesní pozemky, těm obcím, na jejichž katastry zasahují území národních parků, byly vráceny pouze stavby a nelesní pozemky, zatímco lesy  byly bez jakékoli náhrady ponechány státu. Protože obce neměly jakoukoli možnost ovlivnit skutečnost, že na jejich katastrech byly po roce 1949 (rok rozhodný z hlediska nároků podle zákona) vyhlášeny národní parky, došlo uvedeným ustanovením k jejich reálnému poškození.

2.      Zároveň je skutečností, že zákon o lesích č. 289/1995 Sb. stanoví (§ 8, odst. (1), písm. c)) v souladu s § 22, odst. (1) zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, že vůči lesy v národních parcích jsou lesy zvláštního určení. Lesní zákon a následně i zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, stanoví pro lesy zvláštního určení v národních parcích natolik přísné ochranné podmínky, že by bylo vážně omezeno jejich hospodářské využívání za účelem dosažení zisku. Vydání lesů na území národních parků obcím proto nemůže vést k naplnění účelu, pro který obce obecně lesní majetky vlastní a využívají, tedy dosažení zisku; naopak je zřejmé, že díky zvýšené míře zákonných povinností znamená vlastnictví lesů zvláštního určení namísto zisku zvýšení nákladů na údržbu a obnovu lesa.

3.      Z veřejného zájmu státu na ochraně přírody a krajiny, jehož vyjádřením je i vyhlašování národních parků, vyplývá potřeba zavést a udržovat v lesích národních parků takový režim, který umožní zachování existujících unikátních jevů a podporu samořídících schopností lesů. Tento požadavek je v přímém rozporu s ekonomickým využíváním lesů a nelze jej zajistit žádným kompromisem.

4.      Z hlediska závazků ČR vůči Evropské unii vyplývá, že Česká republika je povinna do°1.°1.° 2003 zaslat Evropské komisi návrh chráněných území evropského významu NATURA 2000 podle kritérií předepsaných směrnicemi č. 79/409/EEC o volně žijících ptácích a č. 92/43/EEC o stanovištích. Je známo, že převážná část území národních parků bude zařazena do této kategorie, jež vyžaduje takový režim ochrany, který stanoví ještě přísnější podmínky než ochranný režim národních parků. Tento požadavek je opět v rozporu s ekonomickým využíváním lesů, pokud by byly vráceny obcím.

5.      Je skutečností, že podle jiných zákonů (např. zákon č. 229/1991 Sb. v platném znění) došlo k vydání majetku včetně lesů fyzickým osobám. Jde však o výměry, které jsou v porovnání s výměrou historických obecních majetků zanedbatelné, a těmto soukromým vlastníkům přispívá resort dotacemi na hospodaření v lesích tak, aby bylo možné dodržet platný plán péče o národní park. Finanční prostředky na tento účel jsou však silně limitovány a jejich objem nelze zvýšit.

6.      Z uvedených důvodů se vydání historických lesních majetků jeví z pohledu ochrany přírody a krajiny i z pohledu ekonomického využívání těchto lesních majetků jako nežádoucí. Zároveň je však v zájmu státu a v souladu s ústavními principy ČR, aby faktická újma, která byla obcím způsobena nevydáním lesních majetků, byla kompenzována.

C. Návrh řešení

1.      Uvedený rozpor je možné řešit třemi způsoby. Prvním z nich je poskytnutí jednorázové finanční náhrady obcím. Náhrada by měla být poskytnuta ve výši průměrné tržní ceny za stávající porosty. Lze odhadnout, že celková výše náhrady by přesáhla 2 miliardy Kč.

2.      Podobně v případě vydání lesů obcím by bylo možné nabídnout jim odkoupení lesních pozemků státem, a to za stejných podmínek jako v bodu 1. Jako neřešitelný problém se u obou variant jeví otázka finančních zdrojů. Nelze počítat se získáním uvedené částky ze státního rozpočtu. Druhý zdroj, který přichází v úvahu, je Státní fond životního prostředí. Celkový objem disponibilních prostředků SFŽP však činí kolem 4 mld. Kč, z čehož fond na výkupy pozemků ve zvláště chráněných územích uvolnil od roku 1993 do dnešního dne pouze 43 miliony Kč. Z ostatních prostředků SFŽP jsou financovány zejména prioritní úkoly vyplývající z přibližování Evropské unii, zejména opatření na ochranu vod. Uvedená částka na výkupy lesních majetků v národních parcích není tedy dostupná.

3.      Třetí možností, kterou navrhoval i rozpočtový výbor poslanecké sněmovny, je namísto vydání historických lesních majetků obcím v národních parcích poskytnutí odpovídající rozlohy a kvality lesních pozemků s porosty mimo území národních parků z majetku státu. Tento postup neporušuje princip rovnosti subjektů před zákonem, nezakládá nároky na státní rozpočet a umožňuje efektivně sladit zájem státu na ochraně přírody a krajiny a°na°majetkovém vypořádání s obcemi. Navíc uspokojí oprávněné ekonomické zájmy obcí lépe než vrácení původních lesních pozemků na území národních parků.

4.      Navrhujeme proto odmítnout schválenou novelu zákona a vrátit ji zpět poslanecké sněmovně s doporučením, aby znění bodu 5 poslaneckého návrhu novely zákona bylo změněno takto:

„5.  § 4 odst. (1) písmeno d) se nahrazuje tímto zněním:

„d) pozemky určené k plnění funkcí lesa v národních parcích, včetně lesních porostů na nich rostoucích; dotčeným obcím nabídne Česká republika do jednoho roku po nabytí účinnosti tohoto zákona k bezúplatnému převodu pozemky s lesními porosty ve srovnatelné poloze, stáří a kvalitě mimo území národních parků.“

 

Pavel Šremer, prom. biol.

předseda STUŽ

 

ing. Igor Míchal, CSc.                                                    PhDr. Ivan Rynda

místopředsedové STUŽ

            Praha 15. března 2000