Skupina více jak dvaceti Hradečáků, milovníků přírody, využila v sobotu 2. června příležitost navštívit v rámci přírodovědné exkurze pořádané Společností pro trvale udržitelný život (STUŽ), východočeskou pobočkou, Stanici pro zraněné a handicapované volně žijící živočichy v Jaroměři a nedalekou ornitologickou lokalitu Josefovské louky. A tady se ihned vnucuje otázka, proč jezdit za přírodou až do Jaroměře. A také, co vlastně spojuje obyvatele krajského města s těmito dvěma místy?

Exkurze do zvířecí záchranky si kladla dva základní cíle. Za prvé seznámit zájemce z řad hradeckých občanů s významem a fungováním tohoto často nedoceněného zařízení, které spolu se obdobnou stanicí ve Vrchlabí zřízenou Správou Krkonošského národního parku zajišťuje zdravotní a sociální služby pro volně žijící živočichy v Královéhradeckém kraji, tedy i pro oblast města Hradce Králové. Druhý cíl exkurze se týkal testu naší ekologické gramotnosti. Nuže, víme, jak se zachovat najdeme-li opuštěná, dezorientovaná či zraněná volně žijící zvířata? Kdy jim pomoci a kdy je naopak nechat jejich osudu? Neboť zdaleka ne vždy je potřebné zasáhnou do jejich života. Velmi důležitá je v této oblasti i prevence: Jak změnit naše chování, aby živočichové okolo nás nebyli vystavení nebezpečím v důsledku lidské činnosti? Vždyť mnoho zvířat končí pod koly aut, jiní na drátech vysokého napětí, další přiotráveni chemikáliemi, nemálo je zraněno či usmrceno našimi domácími miláčky – psy a kočkami.

Jaroměřská stanice přijímá ročně okolo 400 pacientů. Přes polovinu z nich navrací po vyléčení zpět do přírody. Invalidé zůstávají. Každopádně návštěva stojí za to. Můžete tu spatřit roztodivná zvířátka. Polární lišku bez domova, dravce bez křídel, čápa bez prstů, ale také mluvícího krkavci či emancipovanou vránu, která si zasedla na ženy. Že by to byl právě tenhle důvod pro odsouzení k věčné izolaci? Stanice svou nezastupitelnou činnost zajišťuje převážně prací dobrovolníků. Jim, stejně jako jejich sponzorům, patří obdiv a poděkování. Vždyť splácí dluh za nás za všechny. Totiž za společnost, která ukrajuje přírodě kousek po kousku z toho společného, co tu bylo dáno všem. Dvounohým, čtyřnohým, plazivým i polétavým. Další informace na www.jarojaromer.cz

Josefovské louky představují místo, kde se buduje v Česku zcela ojedinělý projekt – ornitologický park. Systematicky se zde vytváří vhodné prostředí pro hnízdění tažného ptactva: budování hnízdních kontejnerů a jezírek nebo instalace hnízdních podložek a ptačích budek. Především jde ale o využití důmyslného, sto let starého zavlažovacího systému. Již teď tu stoupl počet zaznamenaných druhů opeřenců za pět let ze sedmdesáti na sto padesát. Z těch vzácnějších jmenujme pochopa rákosního, chřástala kropenatého, vodouše rudonohého nebo krasavce mezi našimi ptáky, ledňáčka říčního. Pro hradecké občany je jistě rovněž velmi zajímavé poznat podmínky hnízdění a shromažďování tažných ptáků, se kterými se ve svém městě setkávají především v jarní a podzimní periodě, kdy jsou jednotlivé druhy předmětem pozorování z hradeckých mostů a nábřeží. A jelikož je lokalita přírodovědně pozoruhodná i po stránce další fauny a flóry, provázeli exkurzi kromě ornitologů Ivana Tláskala a správce parku Míli Hromádky také odborníci na broučky a kytičky, entomolog Miroslav Mikát z Muzea východních Čech a botanik Michal

Ducháček z Národního muzea. A co tak zajímavého objevili? Bylo toho požehnaně.

Ze zástupců hmyzí říše vyberme vážku motýlici leskou, modráska tmavohnědého a „mosazného“ střevlíka Ullrichova či impozantní královnu pačmeláka cizopasného přistiženou mezi šalvějemi na slínových stráních.

Z množství identifikovaných trav a květin bychom neměli zapomenout zmínit vzácný ptačinec bahenní a nepřehlédnutelnou žluťuchu lesklou, na sušších pláních bývalého tankodromu pak stříbřitou latu smělky jehlancovité a ohrožený kozinec vičencovitý.

Další informace naleznete na www.josefovskelouky.cz

Miroslav Petr

autorem dolní fotografie je Květa Kalousková