Společné vyjádření Společnosti pro trvale udržitelný život, Přátel přírody, Institutu pro udržitelný rozvoj sídel a České ornitologické společnosti ke Státní politice životního prostředí ČR 2012 - 2020 a jejímu vyhodnocení vlivů na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění

Ministerstvo životního prostředí ČR zveřejnilo sdělením č. j. 21663/ENV/12 z 19. 3. 2012 návrh koncepce Státní politika životního prostředí České republiky 2012 - 2020 (dále jen „SPŽP“) včetně vyhodnocení jejích vlivů na životní prostředí a svolalo na 2. 5. 2012 jejich veřejné projednání. Zároveň vyzvalo orgány státní správy i samosprávy, nevládní organizace a hnutí i veřejnost k podání vyjádření k samotné koncepci i k jejímu vyhodnocení vlivů na životní prostředí nejpozději do 7. května 2012 s tím, že k později uplatněným vyjádřením příslušný úřad nebude přihlížet. Předkladatelem koncepce je MŽP - Odbor EU a politiky životního prostředí. V souladu s touto výzvou podává Společnost pro trvale udržitelný život za sebe a z pověření i za část organizací, sdružených v  tvořící se Platformě udržitelného rozvoje ČR, následující vyjádření:

A. K vlastní Státní politice životního prostředí ČR

 

  1. Ve výčtu tematických oblastí a cílů SPŽP na str. 1 je v odrážce Ochrana přírody a krajiny jediná zmínka o sídlech „...a zlepšení životního prostředí ve městech“. Postrádáme zde zmínku o žádoucím omezování plošné expanze zástavby sídel do krajiny, která by k tématu Ochrana přírody a krajiny byla i logičtější.
  2. V souvislosti s ochranou přírody, krajiny, ale i zbytků historického osídlení je žádoucí, aby SPŽP jasně obsahovala závazek trvalého respektování územních ekologických limitů těžby uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi, na Sokolovsku a v Ostravsku - Karvínsku.
  3. Nepovažujeme za šťastné, že se ČR ve SPŽP pouze pasivně hlásí k plnění směrnic EU k životnímu prostředí, aniž jakkoliv reflektuje specifika polohy ČR v Evropě, vlastního minulého vývoje a nutnost dořešení četných ekologických zátěží a technologických zaostání za vyspělými zeměmi Evropy a světa a naopak zdůrazňuje přednostní využití finančních prostředků EU k jejich odstranění, ačkoliv je EU nezpůsobila. Ke zmíněným specifikům nutno řadit např. umístění v srdci kontinentu, hrozící přeměnit ČR v tranzitní křižovatku dálnic, rychlostních silnic a železnic i letových koridorů, ohrožujících životní prostředí i zdraví obyvatel, nebo fakt, že ČR leží na evropských rozvodích a veškeré povrchové vody odtékají do sousedních zemí, takže země má vysokou odpovědnost za čistotu povrchových vod v hraničních profilech. (Připomínka se týká i textu SPŽP na str. 4 a 5).
  4. Je správné, že se na str. 2 SPŽP uvádí na prvním místě princip integrace politik, protože dosud převládající resortní přístupy celostnímu pojetí dlouhodobě udržitelného rozvoje brání. Měl by však být spojován s daleko aktivnějším fungováním Rady vlády pro udržitelný rozvoj, nebo s nějakým nově pověřeným nebo novým kompetentním úřadem pro průřezové strategické plánování a koordinaci činností ústředních správních úřadů i krajů. Zde má státní správa v ČR obrovský deficit.
  5. Princip „znečišťovatel platí“ by měl být aplikován nejen na znečišťovatele v úzkém slova smyslu „původce znečištění“, ale rozšířen i na „původce záboru“ ZPF, PUPFL a obecně přírodního či přírodě blízkého prostředí. Do externalit by pak měly být konečně započítávány i vyčíslení ztrát nebo přínosů ze změn funkcí ekosystémů, souvisejících se zábory nebo změnami způsobu využití pozemků a ty kladeny na opačnou misku vah proti kalkulovanému ekonomickému přínosu investice, vyvolávající změnu ekosystémových služeb každého zabraného pozemku. Je neúnosné, že ačkoliv existují funkční vzory v zahraničí i vlastní české výsledky vědy a výzkumu, akceptované v minulosti MŽP, dodnes v našem právním řádu ani v ekonomických rozvahách nejsou ekosystémové služby vůbec zohledňovány.
  6. Str. 6. V souvislosti s pesimistickou prognózou globálního ekonomického vývoje i dalšího hospodářského vývoje v ČR v následujících letech vzbuzuje pochybnost zjevný záměr nadále podporovat z veřejných prostředků exportní odvětví a zanedbávat tak nepřímo vnitřní trh, který je sice malý, ale malými surovinovými a energetickými okruhy ekonomicky příznivější a nezatížený negativními externalitami z dálkové dopravy. SPŽP by měla na tuto možnost alespoň zčásti (např. u zemědělských komodit a některých druhů zpracovatelského průmyslu) se odpoutat od výkyvů světového trhu přinejmenším upozornit.
  7. Str. 7. SPŽP by měla vyjádřit pregnantně zásadu, že zvyšování konkurenceschopnosti našeho hospodářství nesmí být dosahováno za cenu slevování z environmentálních a sociálních standardů běžných ve vyspělém světě. Měla by učinit přítrž opakovaným pokusům MPO a některých podnikatelských kruhů po okleštění sociální a environmentální legislativy odpovídající 21. století a početnosti populace.
  8. Str. 8. Nepovažujeme za správné, že se ve SPŽP v kapitole Doprava počítá s jako nezměnitelnou skutečností od Pána Boha, že bude nadále posilovat nákladní silniční doprava i individuální automobilová doprava na úkor ekologicky příznivějších modů, jakými je doprava železniční a vodní či MHD ve městech. Politika by měla směřovat k žádoucí změně dělby dopravní práce k environmentálně vhodnějším formám. Také postrádáme zmínku o žádoucím obratu od preferování nových drahých investic do dopravní infrastruktury k posílení modernizací, oprav a řádné údržby stávajících tratí a silnic. Prospělo by to bezpečnosti i životnímu prostředí (prach, hluk...).
  9. Tvrzení ze str. 9, že stav životního prostředí se v ČR za posledních 20 let výrazně zlepšil ignoruje fakt, že v posledních letech již zažívá tento trend stagnaci a regionálně či lokálně dokonce opětovné zhoršování (Ostravsko - karvínsko zejména). Příznivý vývoj ničí pasivita a nedůslednost odpovědných úřadů a politické tlaky na eliminaci působení ČIŽP, SFŽP v oblastech jim původní legislativou určených. To je třeba napravit.
  10. Str. 16. Diskutabilní je záměr SPŽP ke zvýšení podílu energetického využití odpadů spalováním. Odpor veřejnosti z míst uvažovaných dalších spaloven odpadu není jen výsledkem „NIMBY-efektu“, ale má racionální jádro v odporu řešit problém odpadů formou procesů, zvyšujících znečištění ovzduší.
  11. Při konstatování faktu (str. 16), že zábory v ČR ubývá 14 ha zemědělské půdy denně (!), je formulace „...je třeba usilovat o snižování úbytků zemědělské půdy využíváním brownfields“ vágní a bezzubá. Kromě ekonomických nástrojů je žádoucí posílit i nástroje legislativní a administrativní.
  12. Diskutabilní je i záměr na str. 17 - 1.3.5. Zahlazovat důsledky hornické činnosti... Je nutné neřešit paušálně umělou a drahou rekultivací, neboť někde je dokonce žádoucí lokalitu nebo její část po dohodě s orgány ochrany přírody ponechat přirozené sukcesi.
  13. V části věnované ochraně ovzduší a klimatu na str. 18 ad. je třeba zdůraznit naléhavost ochrany obyvatel před znečištěním ovzduší ve specifických průmyslových oblastech ČR prachovými částicemi PM 2,5 a polycyklickými aromatickými uhlovodíky, vč. benz(a)pyrenu.
  14. Str. 26. V kapitole o předcházení rizik a rovněž ve vyhodnocení SEA postrádáme zmínku o nárůstu rizik spojených obecně s jadernou energetikou, v kontextu se záměrem výstavby dalších dvou jaderných reaktorů v JE Temelín a s nedořešením místa a způsobu ukládání vyhořelého jaderného paliva. Je objektivní vlastností jaderné energetiky, že míra rizika stoupá s množstvím a koncentrací jaderného paliva včetně vyhořelého v jednom místě. SPŽP by mohla a její vyhodnocení SEA mělo alespoň požadovat varianty jiného způsobu zajištění energie nebo jiné lokalizace nových zdrojů na území ČR. Koncentrace většiny odběratelů v průmyslu je v severní části Čech a Moravy a ve Slezsku, takže dálkové převody elektrické energie z Temelína jsou spojeny se zbytečnými ztrátami v rozvodech, další vzdušná vedení vvn budou zbytečně hyzdit krajinu jižních Čech a Českomoravské vrchoviny a jsou prakticky neochránitelná před případnými útoky teroristů nebo adrenalinových dobrodruhů („darkerů“). V kontextu s deklarovaným záměrem ČEZ posilovat vedení elektřiny i kvůli jejímu nucenému tranzitu přes naše území z Německa (vzhledem k neschopnosti německých sítí přenést kolísání způsobené jejich větrnými elektrárnami) je představa o dalších vedeních vvn českou krajinou jen kvůli nevhodné lokalizaci zdrojů hrozivá. Umístění nových zdrojů energie v územně prověřených a v zásadách územního rozvoje dotčených krajů pro tento účel rezervovaných a chráněných lokalitách severní části státního území by nejen umožnila více využít stávající rozvodny a sítě, ale otupila by i odpor proti novým jaderným blokům jak v jižních Čechách, tak z Rakouska a Bavorska. Byl by to i reálný příspěvek k prevenci rizik z antropogeních činností.
  15. Doplnit na str. 79 do druhého indikátoru shora slovo „ptáci“ mezi slova „plazy“ a „savce“.
  16. Doplnit na str. 79 jako úplně nový třetí indikátor shora (za Početnost původních ... a Stav evropských ...) následující text: „Indikátor běžných druhů ptáků - složený ze 3 subindikátorů (ptáci zemědělské krajiny, lesní ptáci, všechny běžné druhy) a vyjádřený jako index změny početnosti vybraných druhů, charakteristických pro daný typ prostředí. Indikátory pro dva hlavní typy prostředí (zemědělská krajina, lesy) jsou indikátory biodiverzity a trvalé udržitelnosti v celostátním měřítku a indikují změny v prostředí, celkový indikátor všech běžných druhů ptáků je ukazatelem vývoje významné složky biodiverzity.“

Ptačí indikátory jsou patrně nejpropracovanější "druhové" indikátory v Evropě, každoročně jsou aktualizovány, plných 17 evropských států je v různých kombinacích používá na národní úrovni, indikátor polních ptáků figuruje dokonce mezi závaznými indikátory v rámci Eurostatu (strukturální indikátor, indikátor trvalé udržitelnosti) a European Environmental Agency svá hodnocení staví na kompletním indikátoru běžných druhů ptáků, jak je výše navrženo pro zařazení do naší státní politiky.

  1. Tyto připomínky k vlastní koncepci by se měly promítnout i do jeho implementační části od str. 29 dál.
  2. Obecně znovu upozorňujeme na fakt, že SPŽP málo zmiňuje a využívá potenciál územního plánování a stavebního řádu jako nástroje péče o životní prostředí, i když v gesci jiného resortu. Jak jsme upozorňovali už ve vyjádření k oznámení koncepce v rámci zjišťovacímu řízení, závažné nedostatky trvají z hlediska SPŽP v pojetí Politiky územního rozvoje i v pojetích (měřítcích, obsahu) územně plánovací dokumentace všech stupňů i v metodice vyhodnocení vlivů navrhovaných řešení na udržitelný rozvoj území, chybí závazné instrumenty pro krajinné plánování ap. Tyto naše připomínky bohužel stále nejsou brány v úvahu.

B. K Vyhodnocení vlivů Státní politiky životního prostředí na životní prostředí

 

Vyhodnocení vlivů SPŽP ČR na léta 2012 - 2020 zpracovala společnost Integra Consulting s. r. o., Pobřežní 16, 186 00 Praha 8 Karlín pod vedením osoby s autorizací EIA/SEA Mgr. Martina Smutného v únoru 2012. Hodnocení však bylo prováděno průběžně a souběžně s tvorbou hodnocené koncepce, tedy metodou „ex ante“ a v únoru 2012 tedy bylo „jen“ dokončeno podle konečného znění SPŽP. Protože se tým hodnotitelů podílel interaktivně na pracích na koncepci, bylo by se mohlo hodnocení omezit jen na pasáže, kde nebylo stanovisko SEA-týmu zpracovatelem a předkladatelem koncepce akceptováno, ale není tomu tak. Hodnocení na stranách 1 - 18 znovu stručně uvádí obsah celých kapitol koncepce a hodnocení dál rozvádí v souladu s osnovou předepsanou přílohou zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění. Hodnocení tak paradoxně obsahuje více stran, než hodnocená koncepce. Součástí vyhodnocení je i posouzení vlivů na lokality a předměty ochrany soustavy NATURA 2000 a vlivů na lidské zdraví. Z těchto formálních hledisek je tedy vyhodnocení skutečně komplexní a obsahující vše, co ukládají předpisy. Přesto k jeho obsahu uplatňujeme následující dílčí připomínky:

  1. 1.Kapitola 2.2. Základní charakteristiky životního prostředídotčeném území je obsažena v samostatné příloze, což ztěžuje orientaci čtenáře a sledování návazností na následující kapitolu 2.3. o vývoji životního prostředí bez provedení koncepce. Obsah kapitoly 2.2. se vztahuje navíc jen na území ČR, tedy na „řešené území“, zatímco „dotčené území“ může obsahovat přinejmenším i příhraničí sousedních států.
  2. 2.Kapitola 2.3. o vývoji ŽP bez provedení koncepce je ku prospěchu věci daleko obsáhlejší a podrobnější, než popis ŽP a jeho trendů ve vlastní koncepci. Vhodně tak koncepci doplňuje a zpřesňuje a obsahuje skutečně prvky hodnocení, není tedy jen trpným převyprávěním stavu a trendů. Ani hodnocení se však nezmiňuje o rizicíchkumulace jaderných zařízení a paliva v lokalitě JE Temelín při její dostavbě o další 2 bloky a přechodné úložiště vyhořelého paliva, na které upozorňujeme v části A tohoto vyjádření.
  3. 3.Kapitola 4 o problémech životního prostředí, vztahujících se ke koncepci, zejména ve vztahuoblastem se zvláštním významem pro životní prostředí, se omezuje jen na území NATURA 2000, ačkoliv by do ní měly být zahrnuty přinejmenším i oblasti se sníženou kvalitou životního prostředí např. znečištěním ovzduší, se statisticky významnými vlivy na lidské zdraví, tzv. „postižené oblasti“ jako je dosud Ostravsko - karvínsko, Pražská aglomerace a znovu se zhoršující oblast Severočeské hnědouhelné pánve i některé menší další lokality. To považujeme za nedostatek.
  4. 4.Také hodnocení vlivů na NATURA 2000 jezákladním textu obsaženo jen symbolicky se závěrem, že SPŽP nebude mít významný negativní vliv na soustavu NATURA 2000 a podrobný elaborát je připojen v další příloze.
  5. 5.Další část hodnocení je věnována souvisejícím mezinárodním i republikovým koncepcím, strategiím a jejich cílůmhlediska souladu s cíli SPŽP. Dle hodnotitelů nejsou v rozporu.
  6. 6.Závažnější kritické připomínky obsahuje hodnocení SPŽPhlediska surovinové politiky, technologií a racionálního nakládání s odpady. Shledává ji právem příliš zaměřenou až na konec materiálových a energetických cyklů, nikoliv na prevenci vzniku odpadů, tedy příliš „odpadářskou“, nedostatečně využívající analýzu životního cyklu výrobků „od kolébky do hrobu“ (LCA).
  7. 7.Hodnocení pak obsahuje rozbor vlivů dílčích cílů a opatření na jednotlivé složky životního prostředí formou tabulek a textového formulování závěrůnich. Obdobně jako toto naše vyjádření upozorňuje na problém zneškodňování odpadů spalováním, přidává problém neurčitostí u domácích lokálních topenišť. Správně upozorňuje i na ošidnou celkovou bilanci nutných materiálových a energetických vstupů na některé OZE v porovnání s jejich účinností a přínosem a na jejich možné negativní dopady na krajinu při nevhodné lokalizaci.
  8. 8.Hodnocení správně poukazuje na míru obecnosti a neurčitosti některých cílůopatření, z nichž mnohá mají jen deklaratorní charakter a nepromítají se adekvátně do implementační kapitoly. Ta budou vyžadovat konkretizaci a doplnění gescí, termínů i nákladů ve spolupráci s příslušnými gestory.
  9. 9.Hodnocení také opatrně naznačuje, že SPŽPmnohých dílčích problematikách zaujímá spíše pasivní přejímání postojů EU či adaptační strategii na pokračující negativní vývoj, než že by projevovala vlastní kreativitu snahu po prevenci takového negativního vývoje. Tento názor sdílíme s hodnotitelským týmem SEA rovněž, jak ostatně konstatujeme v části A tohoto vyjádření.
  10. 10. Hodnocení vlivů na lidské zdraví obsahuje popis situaceČR a porovnání SPŽP se strategickými dokumenty přijatými v oblasti zdravotní politiky (Zdraví 21). V závěrech upozorňuje na novou aktuální problematiku negativního vlivu některých používaných chemických látek při realizaci programů energetických úspor, např. při zateplování budov (viz např. asbest v obvodových pláštích ap.). To je nesporně potřebné.
  11. 11.závěrečném shrnutí hodnotitelé upozorňují na možné negativní vlivy některých dílčích opatření SPŽP na krajinný ráz, přírodu a krajinu (investiční výstavba, OZE), na znečištění ovzduší (spalování odpadu).
  12. 12.Ve vyhodnocení splnění požadavků vzešlých ze zjišťovacího řízení se hodnotitelé nevyhnuli některým pouze formálním vypořádáním, např. když požadavek na vyhodnocení, jak SPŽP zohledňuje možnosti alternativního umístění stavebúzemí odpovídá, že opatření obsažená ve SPŽP nejsou územně lokalizována a proto nelze hodnotit alternativní umístění staveb. Dle našeho názoru nic nebránilo, aby SPŽP obsahovala v části, věnované územnímu plánování a stavebnímu řádu a posuzování vlivů na životní prostředí jako nástrojů péče o životní prostředí i požadavek na to, aby stavební záměry byly navrhovány, posuzovány a projednávány s veřejností vždy ve více lokalizačních variantách a definitivní varianta byla vybírána až po porovnání dopadů na udržitelný ekonomický a sociální vývoj v území a životní prostředí. Jde o míru obecnosti, jak tam tento problém formulovat, takže to lze, ne že ne.
  13. 13.Hodnotitelský tým SEA navrhuje ke SPŽP podmínečně kladné stanovisko při splnění podmínek, obsaženýchjím zpracovaném návrhu stanoviska MŽP. S požadavky uvedenými v návrhu podmínek a doporučení hodnotitele lze souhlasit.
  14. 14.Přesto jsme přesvědčeni, že mnohé připomínky našeho vyjádření, uvedenéčásti A, SEA-tým neuplatnil a doporučujeme proto Odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence MŽP je k podmínkám hodnotitelského týmu v konečném znění stanoviska MŽP doplnit.

V Praze dne ..... května 2012

Za Společnost pro trvale udržitelný život

a z pověření jejích členů i

za Platformu udržitelného rozvoje ČR

Ing. Jiří Dlouhý, předseda STUŽ