Společnost pro trvale udržitelný život

Jako bývalý pracovník Útvaru rozvoje hlavního města Prahy sleduji vývoj v hlavním městě a kolem jeho nového územního plánu. Z toho, co čtu v tisku a v jiných veřejných zdrojích nevycházím z údivu.

Nový radní pro územní rozvoj RNDr. Hudeček se chystá pod vlivem některých architektů, shánějících si práci poněkud nekalým způsobem, spáchat politickou sebevraždu, když chce zahodit projednaný a podle 16,5 tis. připomínek upravený koncept a zadává za 20 milionů korun novou metodiku a podle ní nový, tzv. „metropolitní plán“. Ten má být měřítkem a pojetím zcela mimo stávající systém a legislativu pro územní plánování, tudíž neschvalitelný bez změny stavebního zákona. Stávající tým lidí z ÚRM chce z práce vyloučit a najmout do ÚRM jinou partu na dohody o provedení práce, aby nemusel vyhlásit veřejnou soutěž na zpracovatele. Nechal by tak vydělat jím vybrané pány architekty přímo.

Pokud to vedení města opravdu udělá, dá se očekávat, že se na ně vrhnou dotčené orgány státní správy a všichni ti investoři, kteří už na nový územní plán čekají jako na smilování, protože dosud platný územní plán jejich záměry neobsahuje nebo je obsahuje v jiné podobě, než jakou si v novém konceptu dohodli. A to včetně městského investora, Ředitelství silnic a dálnic a nositelů dalších důležitých investic do dopravní a technické infrastruktury. Mnozí z nich čekají už 6 i více let. Vrhnou se na ně i představitelé městských částí, se kterými je obsah konceptu dohodnut a kteří chtějí mít jistotu o uspořádání jejich správních území, i obyvatelé, kteří uplatnili připomínky a námitky a jimž bylo vyhověno. A nemělo by to uniknout bdělému oku Úřadu pro hospodářskou soutěž.

Proč je to špatně? Nejen, že se takhle nedá stihnout závazný termín pro schválení, stanovený stavebním zákonem na 31. 12. 2015 (a to už byl novelou jednou prodloužený!). Ale do stoupy půjdou bez racionálního důvodu i desetitisíce hodin a desítky milionů za dosavadní práce na konceptu. Ne jen projektantů a úřadu pořizovatele, ale i úřadů městských částí, výsledky projednávání s veřejností i s developery a investory ve městě. Padnou četné již uzavřené dohody o vyřešení rozporů, zdrží se vytvoření podmínek pro úspěšná územní řízení a rozhodnutí o mnohých potřebných veřejně prospěšných i soukromých investicích, pro které je soulad se schváleným územním plánem podmínkou. To vše proto, že se nové vedení města nechává ovlivnit skupinou ctižádostivců bez reálné odpovědnosti za jeho harmonický vývoj, bez hlubokých znalostí o území, historii a aktuálních problémech města a jeho částí, bez skutečné znalosti kvality zpracovaného konceptu, jaké mají jeho zhotovitelé a další pracovníci ÚRM.

Pokus zadat lukrativní veřejnou zakázku za 20 milionů korun předem známým externistům, najatých pro tento účel do služeb ÚRM dohodami o provedení práce, bez veřejné soutěže je navíc obcházením zákona o veřejných zakázkách. Je nekorektní i  tím, že se jim jako bonus dostane exkluzivity proti kolegům architektům, kteří v tom „nepojedou“, v přístupu k aktuálním informacím o záměrech obsažených v novém plánu. Je neuvěřitelný v situaci, kdy se vedení města ohání bojem proti korupci, nepřípustnému lobbingu a klientelismu.

Je-li něco na současném konceptu nedokonalé nebo občanům a vedení města nevyhovující, je to vinou současné právní úpravy ve stavebním zákonu a jeho prováděcích vyhláškách a také tlaků, vyvíjených na zhotovitele minulým vedením města pod vlivy developerů a lobbystů. Kde všude se tak stalo mohou pracovníci ÚRM ukázat prstem. Nedalo by moc práce to zase odstranit. Není ale možné, aby rozhodnutí o dalším postupu nepředcházel objektivní rozbor stávajícího konceptu, přesné specifikování jeho případných nedostatků a možností, jak je odstranit v návrhu plánu. Teprve pak je možné formulovat buď souborné stanovisko ke konceptu s pokyny pro dokončení návrhu, nebo rozhodnout o zadání plánu jiného. Samostatně je možné připravovat případné změny metodiky i věcného obsahu, tedy onoho jiného pojetí plánu. Není ale normální, že první usnesení Rady nebo Zastupitelstva hl. m. Prahy k této záležitosti bylo o tom, že se z rozpočtu města vyčleňuje bez veřejné soutěže oněch 20 milionů rovnou na novou metodiku! Jsem hluboce přesvědčen, že nový územní plán Prahy lze dokončit na základě vyhodnocení připomínek z projednání stávajícího upraveného konceptu a vydat na základě takto brzy dokončeného návrhu i ono obecně závazné nařízení Hl. m. Prahy, podle kterého bude možné vést územní řízení a vydávat územní rozhodnutí pro vše, na co Praha čeká, bezpečně již v roce 2014, ne-li dříve.

Na změnu stavebního zákona a prováděcích vyhlášek, nerozlišujících specifika pro město velikosti Prahy, je třeba napřít sílu rovněž, ale až pro budoucí změny. Dokud platí stavební zákon v současné podobě, musí být práce na územním plánu dokončeny dle výsledku projednání stávajícího konceptu. Metodiku pro jiné pojetí a navazující novelu stavebního zákona, zohledňující jeho nedostatky na příkladu Prahy, ať si Praha jako kraj, nadaný právem zákonodárné iniciativy, připraví souběžně s dokončením rozpracovaného plánu. Hlavní město by se však nemělo dostat do situace, kdy územní plán z roku 1999 přestane platit bez náhrady, protože k 31. 12. 2015 nic jiného, zpracovaného a vydaného v souladu s platným stavebním zákonem, mít nebude.

Není reálné zadat a stvořit v souladu se zákonem o veřejných zakázkách novou specifickou metodiku pro Prahu, podle ní i legislativní návrh novely stavebního zákona, ten projednat v Parlamentu a schválit, podle něj pak od začátku vytvořit nový „metropolitní plán hl. m. Prahy“ vč. vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, řádně vše projednat, vyhodnotit připomínky a plán podle toho upravit, znovu projednat a vydat, a to vše do 31. 12. 2015! Nelze také z toho všeho vyloučit současné tvůrčí pracovníky ÚRM i OÚP MHMP. Ostatně velký kritik hotového konceptu ÚP hl. m. Prahy a jeden z iniciátorů tohoto „harakiri“ se na pracích na konceptu podílel a mnohé jeho náměty jsou v něm obsaženy. Strefovat se tedy do konceptu dnes, když mohl své výhrady uplatňovat v průběhu jeho zpracování, je poněkud „chucpe“ a patrně i v rozporu s etickým řádem České komory architektů.

Za normálních okolností by z toho byla aféra. Ale zdá se, že v Praze ani po výměně vedení města situace není zcela normální, tedy respektující zákony, nezbytnou kontinuitu územního plánování a výsledky práce stovek lidí, tisíců účastníků projednání a několika let. Téměř nikdo se totiž proti těmto jurodivým nápadům kupodivu neozývá, dokonce ani Ministerstvo pro místní rozvoj jako garant postupů podle stavebního zákona, alespoň ne včas, dokud jsou v zárodcích.

Příznačné ovšem je, že kolem 20 lidí z ÚRM v posledním roce odešlo nebo „bylo odejito“. Ani to není pro město a kvalitu jeho rozhodování dobré znamení. Stane-li se rozvoj města namísto systematické a trpělivé práce stabilního znalého týmu hříčkou v rukách externistů s ambicemi poklad, jakým Praha je, radikálně měnit a učinit je hřištěm pro jejich silné ego, budou-li odpovědní funkcionáři města namísto respektu k vykonanému a předpisům rozhodovat intuitivně a populisticky, může to být začátek konce atraktivity tohoto našeho jedinečného národního pokladu jak pro vlastní obyvatele, tak i pro návštěvníky. To je přesný opak toho, čím by se mohli a měli zapsat radní a zastupitelé do historie našeho hlavního města.

V Hradci Králové 17. dubna 2012