-obnovená výzva obecním a městským zastupitelstvům i občanským komunitám sídel
Text vystoupení ing. arch Martina Říhy 23. 3. 2012 na úvod semináře Kvalita veřejného prostoru, pořádaného Společností pro zahradní a krajinářskou tvorbu jako doprovodnou akci veletrhu For Greenery na Výstavišti PVA v Praze - Letňanech
Pojem „obec“ nepředstavuje jen abstraktní administrativní samosprávnou jednotku, jen shluk stavení, ploch různých účelů, technických zařízení, komunikací, veřejných prostranství a přírodních prvků uvnitř i vně zastavěného území. Je to i občanská komunita jejích obyvatel, její sociální struktura, soudržnost a sociální komunikace, co obec dotváří. Vedle soukromých či pro dílčí skupiny uživatelů vyhrazených prostorů proto má každá obec potřebu mít i prostory veřejné, všem přístupné a umožňující vzájemnou komunikaci obyvatel i návštěvníků či dokonce jejich shromažďování. Jsou jimi zejména ulice, návsi, náměstí a parky, některé typy veřejných hřišť a venkovních zařízení pro odpočinek, sport, relaxaci. Specifickým „veřejným prostorem“ je i „volná krajina“ nezastavěného území, i když to tak mnozí nevnímají. I ta by měla být nejen funkční, ale i prostupná, přívětivá a krásná. Jejich kvalita je dána tím, jak plní svůj základní účel a doplňkové funkce, jak jsou vybaveny, esteticky ztvárněny, v jak nápadité symbióze a jak esteticky působí jejich umělé a přírodní prvky. Zejména návsi a náměstí bývala, jsou dodnes a budou i nadále určitou vizitkou ekonomické i kulturní úrovně měst a vesnic či jejich částí, ale platí to i o obchodních a promenádních třídách měst, o parcích a dalších veřejností užívaných prostorech, které se stávají i předmětem určitého zdravého soutěžení mezi městy a obcemi nebo jejich částmi.
Veřejné prostory v zastavěném území sídel jsou určeny hlavně hmotami budov či zeleně, které je obklopují, vymezují a jejichž odstupy a výšky formují jejich hlavní prostorovou kvalitu - tedy tvar, uzavřenost nebo otevřenost, centralitu nebo naopak lineární charakter. O kvalitě veřejných prostorů však spolurozhodují i fasády a účely přiléhajících domů, které jsou jejich součástí, i když jde o domy soukromé. V komunitě, které záleží i na společném pozitivním působení navenek proto není pravda, že „na svém pozemku a na svém domě si mohu dělat, co chci a nikomu do toho nic není“. Ohyzdná, neudržovaná fasáda nebo nevhodné využití soukromé nemovitosti působí rušivě a snižuje kvalitu veřejného prostoru, který chtě nechtě spoluvytváří. Pro kvalitu veřejných prostorů je pak svrchovaně důležitý jeho parter - tedy povrchy komunikací, živá zeleň, drobná architektura, pevná technická zařízení a mobiliář vybavení města, umělecká díla umístěná jako solitéry nebo na objektech, vodní prvky, při nedostatku prostoru třeba i jen přenosná nebo popínavá zeleň, osvětlení a ozvučení, zařízení pro komunikaci a bezpečnost.
Je toho mnoho, co dnes musí veřejné prostory plnit a často jde o funkce navzájem se omezující nebo vylučující, takže je důležité se na hlavní funkci takových prostorů dohodnout a stanovit, které doplňkové funkce plnit mohou a které je naopak nutné u toho kterého prostoru vyloučit. Mnohost zájmů a požadavků ve veřejných prostorech vyžaduje, aby se na jejich koncipování spolupodíleli odborníci - architekti urbanisté a dopraváci, zahradní architekti a odborníci na údržbu zeleně, technici - správci inženýrských sítí. Dobře zvládnutý veřejný prostor a jeho parter je dnes úloha pro specialisty, nikoliv pro amatéry. Přispět mohou ale nejen svým názorem, ale i svým podílem na zvelebení veřejné prostory obklopujících nemovitostí, předzahrádek a fasád i budoucí uživatelé - obyvatelé města, a to i ti z jiných částí města či obce.
V demokratické společnosti s tržní ekonomikou je podstatné, že veřejná prostranství a veřejné prostory jsou obvykle ve vlastnictví a ve správě veřejných institucí nebo jimi řízených organizací. Investice do nich, do jejich údržby, oprav, provozu i čištění jsou hrazeny z veřejných rozpočtů a pod veřejnou kontrolou. Jen výjimečně se zatím u nás setkáváme s tím, že takové starosti a náklady se zaváže nést a hradit nějaký bohatý subjekt - donátor nebo sponzor města či obce, jako je tomu v bohatších zemích světa. Časem se jistě najdou nějací osvícení i u nás, zatím ale o nikom takovém kromě několika šlechticů s restituovanými, leč nadále přístupnými zámky a zámeckými zahradami nevím.
Po období všeobecného chátrání našich měst a obcí, spojeném s obecnou ztrátou smyslu pro kulturu a krásu prostředí mezi léty 1948 a 1989, se po Listopadu 1989 do zastupitelstev a vedení mnohých měst a obcí dostali opět lidé kulturní a po více než 20 letech návratu k normalitě je to na mnohých městech a vesnicích už velmi znát. Přispěly k tomu jistě i příklady a využití zkušeností ze zahraničí, kam najednou nebyl problém vyjet a porovnat situaci tam a u nás. Tak jsme se inspirovali Programem obnovy vesnice z Rakouska a Bavorska pro náš Program obnovy venkova, hnutím Zdravých měst či Místní agendou pro 21. století z instrumentáře evropských a světových organizací, jako je OSN, WHO, ale hlavní iniciativa musela přijít nikoliv „shůry“, jako za dob centrálního plánování a řízení, ale zdola, od vlastních obyvatel, resp. té jejich kulturní a aktivní části. Nelze totiž zastírat, že nemáme jednu homogenní „veřejnost“, ale v podstatě tři její podmnožiny:
- kulturní a aktivní občanskou elitu obce, ochotnou se zúčastnit veřejného života, kultury a společenského dění, které obvykle záleží i na vzhledu a funkčnosti obce a na životním prostředí,
- množinu lidí netečných, o věci veřejné ani o prostředí se aktivně nezajímající, pokud se to netýká jejich vlastních potřeb a požitků - ti sice nepřiloží ruku k dílu, ale obvykle ani vědomě neškodí,
- asociálové a vandalové, kteří nejen nevnímají svou závislost a sounáležítost s ostatními příslušníky občanské komunity obce nebo města, ale svým chováním, např. ničením zeleně nebo mobiliáře parteru veřejných prostorů, dokonce úmyslně společným zájmům na kvalitě prostředí škodí.
Ti, kdo koncipují, jak bude vypadat a fungovat veřejný prostor měst a obcí, musejí počítat se všemi těmito skupinami a nalézat způsoby, jak ty první podpořit, ty druhé inspirovat k přidání se k prvním a ty třetí pacifikovat a prostor pro jejich zhoubné působení omezovat či eliminovat.
Následující vystoupení by měla přispět ke sdílení zkušeností, jak jsou dnes komunikovány s veřejností, navrhovány, realizovány a udržovány odborně i svépomocí proměny veřejných prostorů v našich městech a obcích, aby takové úpravy byly skutečně k lepšímu - funkčně i esteticky. Aby také přispěly k ekonomii údržby, oprav a čištění, aby byly lákavé k pobytu v nich a aby umožňovaly vzájemnému setkávání a komunikaci mezi lidmi, mezi pohlavími, mezi generacemi obyvatel i návštěvníků k všeobecné spokojenosti, což je jejich nejvlastnější úkol. Měla by přispět i k vyvarování se chyb, které se staly, protože náprava bývá drahá. Chybami se sice člověk učí, ale jen hloupý těmi vlastními. I k tomu by měl přispět tento seminář.
Děkuji Vám za pozornost.
V Hradci Králové dne 5. ledna 2012