V posledním čísle SOUTOKu se objevil článek, který upozorňuje na zdravotní rizika, spojená se spalováním plastů a jiného odpadu v lokálních topeništích. Autorka tu vyjmenovává podrobně jedy a jiné škodlivé látky, které mohou při spalování jednotlivých látek vzniknout.

Když došlo koncem 80. let minulého století k prvním výrazným sesuvům jižních svahů Krušných hor pod Jánským vrchem západně od zámku Jezeří, začali ekologové i ochránci památek ve státní správě i mimo ni poprvé bít na poplach.

Pojmu (trvale, lépe dlouhodobě) udržitelný rozvoj se (nejen) v českém prostředí zmocnili mnozí jako módního atributu pro obhajobu svých záměrů, které se skutečnou dlouhodobou udržitelností nemají nic společného, naopak. I díky jim jde o pojem do značné míry zprofanovaný, za který se dá schovat leccos neudržitelného. Chápání „rozvoje“ jako neomezeného růstu HDP, výroby a spotřeby energie, surovin, neobnovitelných zdrojů, růstu počtu obyvatel a ekonomicky aktivního podílu v něm a další ukazatele růstu kvantity namísto kvality života, k čemuž mnohé svádí už ono podstatné jméno „rozvoj“ namísto neutrálního „vývoj“, kdy přeci jen snáze připouštíme a chápeme, že jeho součástí může být i stagnace nebo degrese některých ukazatelů a přesto může jít o růst nějaké kvality.

Důvodů lze najít mnoho. Tato strana díky vlastnostem a výrokům Václava Klause (nevidím rozdíl mezi poctivými a špinavými penězi,....

Tématem konečného uspořádání krajiny, odtokových poměrů, osídlení, dopravní i technické infrastruktury po ukončení velkolomové povrchové těžby v SHP se už zabývá třetí generace projektantů jak na straně těžebních organizací, tak orgánů veřejné správy s pomocí územního plánování i akademická obec. Pamětníci si vybaví, že ředitelství SHD mělo zpracovaný již v 70. letech obsáhlý Generel rekultivací po těžbě, Severočeský KNV v Ústí n. L. měl postupně několik územních plánů, počínaje Územním plánem rajonu SHP ze 60. let, přes Územní plán velkého územního celku SHP z roku 1977 až po jeho změny z 80. let, své plány měla města a některé obce, na jejichž katastru těžba probíhala.

Každý, kdo působí delší dobu ve státní správě, například na stavebním úřadu při územním nebo stavebním řízení, to dříve nebo později zažije na vlastní kůži: Má vydat jednoznačné rozhodnutí, harmonizující dílčí veřejné zájmy vyjádřené zákony o územním plánování a stavebním řádu, o památkové péči, o ochraně přírody a krajiny, o vodách, o ovzduší, o ochraně ZPF a dalšími speciálními předpisy...

Tenhle poněkud nezvyklý a provokativní název semináře vymyslela Martina Pásková v dobrém úmyslu povzbudit všechny, kdo vedou někdy úspěšný, někdy méně úspěšný boj za zachování zeleně v urbanizované krajině měst a obcí a ve volné krajině  jejich okolí. Ne proti lidem a jejich zájmům, jak často tvrdí developeři, investoři všeho možného, ale naopak v jejich zájmu, i když si to někteří z nich neuvědomují.

Počet shlédnutí článku: {oshits}

Článek Pavlíny Wolfové Pekelné zóny (Reflex, 4. 11. 2010) o tom, jak se údajně chová Správa KRNAP vůči boudařům, je opravdu pekelný. Především proto, že je prakticky kompletně složen z nesmyslů. Je mi moc líto, že nemohu přes (nebo právě pro) svoji mnohaletou práci v médiích a s médii být pozitivnější.

Lidové noviny z 8. března 2011 názorně ilustrují, jaké zmatky v hlavách české populace včetně publicistů panují v názorech na účelnost veřejné podpory obnovitelných zdrojů a také úspor energie. Podívejme se na hned několik článků, které to v tomto čísle dokládají.

Od ranného dětství se každému z nás rozšiřovalo území, které jsme poznávali. Nejdříve jen okolí kolébky, pak celý pokoj, byt, okolí pozorovatelné z kočárku, pak cesta do školky a do školy a čím dále širší okolí. Jiní lidé v jiných podmínkách to mají co do místopisu a zvyklostí jinak, ale ten postupný rozšiřující se okruh poznání je podobný