Mikuláš Huba pochází z rodu, který dal Slovensku řadu vynikajících osobností – vědců a umělců. Vystudoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě geografii a od konce studií pracuje jako vědecký pracovník na Geografickém ústavu SAV, kde se v rámci geografického výzkumu soustavně zabývá environmentální problematikou a otázkami udržitelného rozvoje. Roky působí jako pedagog na Univerzitě Komenského v Bratislavě a přednášel i na mnohých domácích, ale i zahraničních univerzitách v Evropě a USA.
Během své vědecko-pedagogické praxe byl a je členem mnoha domácích a mezinárodních grémií. Za svou vědeckou práci získal mnoho ocenění (např. Cena SAV za vedeckú a popularizačnú činnosť – 1987, Cena Nadace LANZA za nejlepší příspěvek publikovaný v roce 1996 v evropském odborném časopise – 1996), Ocenění UNDP, REC a MŽP SR za tvořivý přínos a podporu aktivit orientovaných na implementaci trvale udržitelného rozvoje na Slovensku – 2001). Oceněním jeho odbornosti byly i Eisenhower Exchange Fellowship (1997) a Fulbrightovo stipendium (2000).
Seznam jím publikovaných prací obsahuje 188 položek (kromě příspěvku populárně-vědeckého apod. charakteru). Z toho 6 má charakter vědeckých monografií, resp. kapitol ve vědeckých monografiích a 32 charakter odborných monografií, resp. kapitol v odborných monografiích. Více než šedesát původních vědeckých a přibližně stejné množství odborných prací bylo publikováno v recenzovaných časopisech a sbornících. Z toho 52 vyšlo v zahraničí, včetně renomovaných vydavatelství jako John Wiley and Sons a Routledge. Kromě toho publikoval více než 800 populárně-vědeckých, publicistických a popularizačních příspěvků.
Z publikační činnosti Mikuláše Huby lze vzpomenout několik knih, resp. kapitol v monografiích, na kterých se autorsky, případně spoluautorsky podílel:
Kromě vědecké a pedagogické práce se věnoval i práci v nevládním sektoru. Od poloviny sedmdesátých let působil Mikuláš Huba ve Slovenském zväzu ochrancov prírody a krajiny (SZOPK). Byl aktivním předsedou sekce ochrany lidové architektury a spolu s kolegy se mu podařilo zachránit řadu památek slovenského lidového stavitelství (např. mlýny v Kvačianské dolině a dřevěnou vesničku Vlkolínec u Ružoberku, která se pak stala světovým kulturním dědictvím UNESCO. M. Huba byl spoluautorem návrhu národního parku Podunajsko a iniciátorem významné kolektivní publikace „Bratislava – nahlas“, která za totality přesně formulovala problémy (ne)udržitelnosti hlavního města Slovenska. V roce 1990 se stal nezávislým poslancem Slovenské národní rady a do konce volebního období 1992 byl předsedou Výboru životního prostředí a ochrany přírody SNR. Z titulu této funkce se aktivně zúčastnil i práce Federálního výboru pro životní prostředí a světového summitu v Rio de Janeiro. Na podzim roku 1992 byl při založení federální Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) a po rozdělení republiky se stal předsedou STUŽ v SR, v jejímž čele stojí dodnes. V rámci STUŽ se podílí na mnohých významných domácích a zahraničních aktivitách a projektech zaměřených na udržitelný způsob života.
Mikuláš Huba je výraznou osobností, která v sobě spojuje vědeckou erudici, pedagogické schopnosti se zásadovým charakterem, nadšením, obětavostí a přátelskými postoji.
Bratislava, 7.4.2006
Vladimír Ira