Seminář potvrdil, že plastová krize je komplexní problém propojující ekologii, zdraví a geopolitiku. Ačkoliv se mezinárodní shoda rodí obtížně, vědecká data o přítomnosti plastů v lidském těle a jejich vlivu na klima vytvářejí silný tlak na přijetí ambiciózní úmluvy, která se nebude zaměřovat jen na odpad, ale na celý řetězec od vrtu ropy až po konečnou likvidaci.

Vystoupení jednotlivých panelistů a jejich prezentace:

Stručný obsah besedy

1. Úvod a globální kontext

Po promítnutí úvodního videa Programu životního prostředí OSN (UNEP) seminář zahájil Michal Broža (IC OSN), který zdůraznil, že znečištění plasty již nelze řešit pouze na národní úrovni, ale vyžaduje celosvětovou akci. Plasty nejsou jen problémem odpadu, ale mají zásadní vazbu na klimatickou změnu:

• Emise: Celý životní cyklus plastů má v současnosti trojnásobné emise ve srovnání s leteckou dopravou.
• Spotřeba ropy: Petrochemický průmysl se stává hlavním tahounem spotřeby ropy, přičemž poptávka pro dopravu má po roce 2027 klesat, ale pro výrobu plastů nadále poroste.
• Uhlíkový rozpočet: Do roku 2050 by výroba plastů mohla vyčerpat až třetinu zbývajícího uhlíkového rozpočtu pro udržení oteplení pod 1,5 °C proti době před průmyslovou revolucí.

2. Vyjednávání Globální úmluvy (INC)

Jan Maršák (Ministerstvo životního prostředí) shrnul průběh vyjednávání mezinárodně závazné dohody, která začala v roce 2022 (rezoluce UNEA 5/14).

• Stav jednání: Původní plán uzavřít dohodu do konce roku 2024 se nepodařilo naplnit. Jednání (tzv. INC-5) v Koreji a následně v Ženevě skončila bez výsledku kvůli hlubokým rozporům mezi státy.
• Hlavní spory: Největší konflikty panují v otázce omezení samotné produkce primárních plastů (proti čemuž stojí země produkující ropu), regulace toxických látek a finanční pomoci rozvojovým zemím.
• Cíl úmluvy: Dohoda by měla pokrývat celý životní cyklus plastů – od těžby surovin přes výrobu a spotřebu až po nakládání s odpady.

Lukáš Pokorný (Recetox) upozornil na velkou délku vyjednávání jiných mezinárodních úmluv v oblasti životního prostředí, vyžaduje to velkou trpělivost při hledání shody.

Jindřich Petrlík (Arnika) zdůraznil, že oproti dřívějším zvyklostem nevládní organizace nebyly připuštěny k vyjednávání.

3. Toxické látky v plastech a zdravotní rizika

Odborníci a odbornice z organizace Arnika a centra Recetox se zaměřili na "neviditelnou" hrozbu – chemická aditiva.

• Chemický koktejl: V plastech se vyskytuje přes 13 000 chemických látek, z nichž u mnoha neznáme přesné toxikologické dopady.
• Endokrinní disruptory a další škodlivé chemické látky: Nikola Jelínek (Arnika) prezentovala studii s náramky, které u dobrovolníků (včetně účastníků vyjednávání INC) sledovaly expozici chemikáliím. Výsledky ukázaly přítomnost látek narušujících hormonální systém, zpomalovačů hoření a PFAS (tzv. věčné chemikálie). Petra Přibylová (Recetox) upozornila, že věčné chemikálie (persistentní organické látky) a emergentní znečišťující látky (nově vznikající a zjišťované škodlivé látky, dík pokrokům v měření) se vážou na plasty a zvláště na mikro a nanoplasty a škodlivé účinky mohou mít i jejich metabolity (produkty látkové přeměny těchto látek). O tom se toho stále ještě málo ví. 
• Zranitelné skupiny: Petra Přibylová (Recetox) upozornila, že největší riziko představují plasty pro těhotné ženy a děti. V laboratořích Recetoxu i jinde ve světě byl prokázán přímý přechod mikro a nanoplastů z matky na plod. Alarmující jsou též nálezy toxických látek v hračkách a nádobí.
• Monitoring: Lukáš Pokorný (Recetox) představil evropské projekty (např. GACHER), které se snaží sjednotit metodiku měření a zajistit vědcům přístup k datům o tom, jak se látky z plastů uvolňují do těla.

4. Mikroplasty a nanoplasty v lidském těle

Miroslav Šuta (CpZPZ) a Petra Innemanová (Univerzita Karlova) detailně popsali problematiku mikročástic.

• Definice a šíření: Mikroplasty (menší než 5 mm) a nanoplasty (menší než 1 mikrometr) jsou dnes všudypřítomné. Nanoplasty jsou natolik malé, že dokážou v plicích procházet přes cévní stěnu přímo do krevního oběhu.
• Průnik do orgánů: Byly prokázány prakticky v každém lidském orgánu – v plicích, krvi, játrech, placentě, a dokonce i v mozku (přes hematoencefalickou bariéru).
• Zdroje: Mezi nejvýznamnější zdroje mikroplastů patří otěry z pneumatik a povrchy sportovišť (umělé trávníky), na kterých si hrají děti. Významným zdrojem je také praní syntetického prádla.
• Vědecká diskuse: Petra Innemanová upozornila na potřebu validovaných metod, aby nedocházelo k falešným interpretacím (např. záměna tuku v mozku za polyethylen při špatně zvolené analytické metodě), což by mohli využít lobbisté plastikářského průmyslu.

5. Limity recyklace a budoucnost

Panelisté se shodli, že recyklace není samospásným řešením.

• Toxická recyklace: Jindřich Petrlík varoval před recyklací plastů obsahujících toxické látky, čímž se tyto látky vrací do oběhu v nových výrobcích.
• Bioplasty: Petra Innemanová zdůraznila, že tzv. biologicky rozložitelné plasty mohou být problematické, pokud obsahují stejná toxická aditiva jako běžné plasty.
• Nutnost redukce: Klíčem k řešení je podle expertů především omezení výroby primárních plastů a eliminace zbytečných jednorázových aplikací.

6. Závěr

Seminář potvrdil, že plastová krize je komplexní problém propojující ekologii, zdraví a geopolitiku. Ačkoliv se mezinárodní shoda rodí obtížně, vědecká data o přítomnosti plastů v lidském těle a jejich vlivu na klima vytvářejí silný tlak na přijetí ambiciózní úmluvy, která se nebude zaměřovat jen na odpad, ale na celý řetězec od ropného vrtu až po konečnou likvidaci.

Úvod a přivítání: Michal Broža, vedoucí informační kanceláře OSN (UNIC) pro Česko

Panelisté:

• Ing. Bc. Jan Maršák, Ph.D., ředitel odboru cirkulární ekonomiky a odpadů MŽP,
• RNDr. Jindřich Petrlík, programový vedoucí programu toxické látky a odpady, Arnika z. s.,
• Ing. Nikola Jelínek, odbornice na chemické látky v životním prostředí, Arnika z. s.,
• Mgr. Lukáš Pokorný, koordinátor mezinárodní spolupráce, Národní centrum pro toxické látky, Recetox, PřF MUNI, Brno,
• RNDr. Petra Innemanová, Ph.D., Ústav pro životní prostředí, PřF UK Praha,
• MUDr. Miroslav Šuta, předseda Centra pro životní prostředí a zdraví z.s.,
• RNDr. Petra Přibylová, Ph.D., vedoucí laboratoře stopové analýzy a centrálních laboratoří výzkumné infrastruktury Recetox, př.f. MUNI, Brno