Člověk zahradník vznikl zajisté kulturou a nikoliv přírodním vývojem. To by vypadal jinak: měl by nohy jako brouk, aby nemusel sedět na bobku, a měl by křídla… aby se mohl vznášet nad svými rabátky (K. Čapek: Zahradníkův rok).
Tohle všechno, a ještě víc, vyřešily vysoké záhony našich přátel z komunitní zahrady Střelák.
aneb Milá sousedská setkání i čajový dýchánek uprostřed města
Letos STUŽ navázala nové přátelství – s partou nadšenců, kteří v parku u Domu kultury Střelnice pěstují ve vysokých truhlících zeleninu a květiny a kolem nich pak přátelskou atmosféru.
Pěstovat rajčata nebo tymián se samozřejmě dá i na balkóně, tam si ale můžete povídat nejvýš pro sebe, a sdílet radost z úrodičky, nebo zklamání, když se úplně moc nedaří – není s kým. A děti kolem vás po balkóně taky nebudou vesele pobíhat, jakoby pomáhat a hrát si s kamarády.
To všechno, a ještě mnohem víc, nabízí nový koncept komunitních zahrad, běžný v řadě zemí (Rakousku, Německu, Francii). Je to taková miniaturní varianta zahrádkářských osad.
Stačí pár truhlíků a laviček kousek od domu, a hned je tu možnost smysluplného trávení volného času. A tak několik „sousedů“, hradeckých měšťanů, založilo spolek SOUHRA = spolek za sousedský Hradec. A pustili se do úpravy zpustlého parku u Střelnice, který dostali do pronájmu. Každý projekt potřebuje duši a tahouna, tím je nepochybně předsedkyně spolku Sváťa Hakenová, ale nadšení sdílí i ostatní.
Základem je truhlík, vyrobený blízkým spolkem RECYUPCY. Když se naplní hlínou (pardon, zeminou), máme vysoký záhon a vypěstovat se v něm dá ledacos: zelenina, květiny, bylinky. Komunitní zahradničení je ale taky společenská záležitost. Pro děti občas hry a soutěže, pro dospělé posezení u grilu, někdy i přednáška. Nebo tentokrát čajový dýchánek pro dospělé i děti, s pomocí STUŽ a Střediska ekologické výchovy Sever. 
Karin Richterová a Lenka Hronešová pečlivě připravily soutěžní část odpoledne, Anna Polášková a Jarka Růžičková předaly své znalosti ze studia léčivých rostlin na FaF UK.
Bylinkami se dnes zabývá kdekdo, od šarlatánů po vědce, ale namíchat si dobře zacílený, ale hlavně neškodný vlastní čaj není jednoduché. Proto bylo hlavním tématem „Co umí bylinky …a proč?“ Místo „babských“ rad nebo naopak vědeckých prací a encyklopedií (kdo se v nich má vyznat) se posluchači seznámili s jednoduchým a zapamatovatelným používáním léčivých rostlin podle účinných látek. Třeba, že slizy v jitrocelu i slezu pomohou při kašli, třísloviny v řepíku urychlují hojení, silice z heřmánku i šalvěje dezinfikují atd. A že žlutou a červenou barvu, ukrytou v mnoha běžných bylinkách a plodech, tvoří polyfenoly – antioxidanty účinné proti stresu.
Některé (bezinky, jeřabiny) je ale nutno povařit a rozložit tak látky, z nichž by nám bylo zle. Ale pozor na rostliny obsahující alkaloidy (rulík, durman, náprstník…): ty rozhodně nepatří do rukou laiků, může jít i o život.
K čajovému dýchánku patřila ochutnávka různých čajů, bylo i co zakousnout: buchty a koláče upekly všechny přítomné dámy. S hrnkem a buchtou v ruce jsme obešli minizahrádky a vyslechli historii i plány této obdivuhodné komunity.
V zimě, až zahrádky usnou, dojde i na náš slibovaný eko-bretaňský cestopis.