Obecní samospráva nemá mnoho nástrojů pro snížení znečištění ovzduší. Velká většina kompetencí dle zákona o ochraně ovzduší je totiž v rukách státní správy. Ekonomické možnosti obcí jsou v současné době, kdy pokulhává výběr daní, velmi omezené. Proto je možnost masivní finanční podpory přechodu domácností na zásobování centrálním zdrojem tepla či plynofikace (která by omezila např. emise částic PM10 z místních topenišť) velmi omezená. Totéž platí o možné podpoře MHD, cyklistické a pěší dopravy, která by konkurovala individuálním automobilům, které jsou dalším výrazným zdrojem imisí. O to větší důraz by měl být dle mého názoru kladen na možnost omezení znečištění ovzduší právní regulací nejhorších, resp. nejzastaralejších zdrojů znečišťování.
Jedinou účinnou legislativní možností jak ovlivnit kvalitu ovzduší rozhodnutím obecní samosprávy je tzv. nízkoemisní zóna („NEZ“). Tu totiž, na rozdíl např. od omezení provozu dopravním značením, vyhlašuje samospráva sama. Jde tedy čistě o rozhodnutí zvolených zástupců občanů.
Podstata nízkoemisních zón a důvody pro jejich vyhlašování
NEZ jsou nástrojem pro regulaci dopravy ve městech a obcích s dlouhodobě zhoršenou (nadlimitní) kvalitou ovzduší. Podstatou NEZ je odstupňované omezení (v některých případech zákaz) vjezdu pro automobily. Vjezd je do NEZ umožněn pouze automobilům s příslušnou emisní plaketou.
Obecně bývají uváděny tyto důvody pro zřizování NEZ:
- vysoké průměrné stáří osobních automobilů – v ČR téměř 14 let, přes 60 % ze 4,6 milionu registrovaných vozidel je starších deseti let a 1/3 jich jezdí na silnicích déle než 15 let; vozidla starší 15 let (podle statistiky Svazu dovozců automobilů) přitom ujedou zhruba 10 % kilometrů, ale vyprodukují polovinu emisí;
- auta bez katalyzátoru, která se vyráběla do začátku 90. let, ujedou ročně 4 % všech kilometrů ujetých vozidly registrovanými v ČR, ale jejich podíl na úniku škodlivých látek do ovzduší je 40 %;
- existují osvědčené vzory funkčních NEZ v zahraničí.
Způsob přijímání NEZ
NEZ může být dle zákona o ochraně ovzduší vyhlášena ve zvláště chráněných územích, v lázeňských místech, ale také v jakékoliv obci, v níž došlo k překročení některého z imisních limitů uvedených v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 zákona o ochraně ovzduší, a to vyhlašovány vyhláškou obce, kterou přijímá zastupitelstvo. Vyhláška může být účinná nejdříve 12 měsíců od svého vyhlášení.
Obsahem vyhlášky je:
- vymezení konkrétního rozsahu NEZ (celá obec či část obce),
- případné omezení okruhu občanů, na které se vztahuje omezení vjezdu do NEZ (možno vyloučit osoby s trvalým pobytem na území NEZ),
- stanovení zvláštních podmínek při smogové situaci.
Způsob omezení dopravy v NEZ
Vjezd do NEZ je povolen pouze pro silniční motorová vozidla označená emisní plaketou s uvedením příslušné emisní kategorie podle prováděcího právního předpisu a v souladu s podmínkami stanovenými příslušnou dopravní značkou a dále pro vozidla uvedená v příloze č. 8 k zákonu (např. vozidla integrovaného záchranného systému, vozidla převážející postižené, vozidla Armády ČR aj.).
Emisní plakety mohou distribuovat, resp. distribuci zajišťovat, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a ministerstvo. Emisní plaketa se vydává za úplatu, jejíž výši stanoví prováděcí právní předpis. Polovina z této úplaty je příjmem Státního fondu životního prostředí a polovina je příjmem osoby, která plaketu distribuuje.
Vozidlo se vznětovým motorem se zařadí do emisní kategorie podle stupně plnění mezních hodnot emisí ve výfukových plynech podle předpisu Evropské unie (kategorie EURO).
Např. v první kategorii jsou nejméně ekologické vozy (vyrobené před rokem 1997), splňující pouze mezní hodnoty emisní normy EURO 1 nebo ji nesplňující vůbec, jejichž majitelé si plaketu kupovat nemusejí, ale také budou mít pod pokutou zakázaný vjezd do všech typů vyhlášených zón.
Pro motocykly budou tři kategorie, zařazování do kategorií se bude určovat podle roku výroby. Elektromobily budou automaticky zařazeny do nejvyšší emisní kategorie.
Individuální výjimky pro určitá vozidla
Obecní úřad obce, která stanovila svou vyhláškou nízkoemisní zónu, může v samostatné působnosti na základě žádosti provozovatele vozidla povolit dočasnou nebo trvalou individuální výjimku pro vozidla
a) se speciálním vybavením, například nákladní dopravníky, zábavní zařízení, vozidla užívaná jako pracoviště,
b) určená k přepravě věcí na kulturní a společenské akce, včetně akcí rekreačních, vzdělávacích a výchovných, například dětské tábory, nebo
c) určená k přepravě tuhých, tekutých a plynných paliv pro zajištění provozu nemocnic, sociálních ústavů a školských zařízení.
Obecní úřad může dále na základě žádosti povolit dočasnou nebo trvalou individuální výjimku z důvodu:
a) nemoci, bezmoci nebo jiného postižení osoby, která nesplňuje podmínky pro přiznání označení pro osobu těžce zdravotně postiženou,
b) pracovní doby žadatele o výjimku neumožňující přepravovat se hromadnou dopravou, nebo
c) zásadního významu pro podnikání, kde by omezení provozu v nízkoemisní zóně mohlo výrazně ohrozit nebo znemožnit podnikání.
Možnost užití institutu NEZ pro omezení nadlimitních koncentrací prachových částic PM10
Jako PM10 jsou označovány suspendované částice, které představují celou řadu zdravotních rizik. Částice označené PM10 se dostávají do horních cest dýchacích. Jemnější částice označené jako PM2,5, které významně ovlivňují úmrtnost (některé z nich mají mutagenní a rakovinotvorný účinek), pronikají do dolních cest dýchacích. Částice frakce PM1 pak pronikají až do plicních sklípků. Částice zvyšují celkovou nemocnost i úmrtnost, zejména na onemocnění srdce a cév, zvyšují spotřebu léků pro rozšíření průdušek při dýchacích obtížích u astmatiků a zkracují délku života (vyšší úmrtnost na choroby srdce a cév a pravděpodobně i na rakovinu plic, atd.). V případě, že jsou na částice vázány jiné znečišťující látky, jako např. těžké kovy, mohou mít rovněž genotoxické či karcinogenní účinky, zároveň mohou negativně ovlivnit plodnost mužů. Znečištění ovzduší částicemi má velmi pravděpodobně vliv i na to, že zhruba 15 % českých dětí trpí respiračními alergiemi.
Největším zdrojem těchto částic jsou spalovací procesy ze sektoru veřejná a průmyslová energetika, vytápění domácností (cca 38 %) a z dopravy (cca 20 %). Zatímco způsob vytápění domácností je velmi těžké právně regulovat, emise z dopravy regulovatelné jsou, a to právě prostřednictvím vyhlášení NEZ.
Zákon o ochraně ovzduší stanoví denní limit pro PM10 na50 mikrogramů na metr krychlový. Může být překročen max. 35 dní v roce.
Možnost uplatnění NEZ v případě města Tábora
V Táboře je překročen denní limit PM10 vícekrát, než 35x ročně. Proto jsou splněny podmínky pro vyhlášení NEZ v Táboře.
Aktuální měření Českého hydrometeorologického ústavu hodnotí společnost HaskoningDHV, spol. s r.o. na str. 25 „Studie proveditelnosti záměru vyhlášení nízkoemisní zóny ve městě Táboře následovně: Město Tábor se v posledních dvou letech podle dostupných měření ČHMÚ skutečně přiřadilo k nejvíce znečištěným městům v České republice. Například limit pro celodenní průměrné koncentrace suspendovaných částic PM10 v ovzduší (více než 50 mikrogramů v metru krychlovém a 35 dnů v roce) byl podle údajů ČHMÚ na lokální monitorovací stanici v Táboře překročen v roce 2014 šestatřicetkrát již k 31. březnu uvedeného roku. V předcházejícím roce (2013) to přitom bylo, až´ v prosinci, konkrétně 3. 12. 2013.“
Město má k dispozici i další odborné podklady pro zavedení NEZ, např. v roce 2014 v rámci vytváření teplárenské koncepce města zadalo zpracování rozptylové studie. Data a i určité návrhy řešení tedy na stole již jsou. Faktem však zůstává, že bez masivní podpory přechodu obyvatel na jiná paliva (na kterou nejsou peníze) či vyhlášení nízkoemisní zóny se imisní situace z místa nepohne.
Je tedy zřejmé, že město nemusí dále přešlapovat a nechávat své občany na pospas zdraví silně škodlivým účinkům působení částic PM10! Právě citovaná studie proveditelnosti od společnosti HaskoningDHV CR, spol. s r.o. by měla být odrazovým můstkem k zahájení diskuze o tom, co dělat s imisemi dále. Jinak bude město dále desítky let porušovat zákon o ochraně ovzduší.
Konkrétní možná podoba NEZ v Táboře a předpoklady pro její zavedení
Studie proveditelnosti navrhuje následující podobu NEZ:
O přesné podobě NEZ je jistě ale potřebné dále diskutovat. Především je otázkou, zda s jejím zavedením nepočkat po vybudování přeložky mezi silnicí I/19 (severní obchvat Tábora) a ulicí Chýnovskou, příp. až do vybudování přeložky Tesco – Slapy. To vše je věcí diskuze. Každopádně pokud město NEZ politicky podpoří, bude mít další argument i pro tlak zejm. na Jihočeský kraj při snaze tyto komunikace vystavět. V mezidobí pak může využít nové legislativní možnosti omezení vjezdu nákladních vozidel nad určitý počet tun na území celého intravilánu města.
Miloš Tuháček, advokát specializovaný na právo životního prostředí a vysokoškolský pedagog, člen Rady města Tábora za sdružení JINAK!