Není pochyb o tom, že značná část našich rybníků je nemocná. Vidí to každý, kdo se na ně podívá zblízka, kdo si k nim čichne.

Přesto z nich rybáři vytahují (o lovu se při velké hustotě rybí obsádky snad ani mluvit nedá) tuny ryb, které sníme zčásti my, zčásti bohatší klienti za našimi hranicemi.

Někteří odvážlivci do pěkně zelených rybníků i vlezou – dle tabulek „na vlastní nebezpečí“. Přesto jsou také nádrže, kde lze plavat jako za starých časů – bez okamžitého sprchování a třeba i s hlavou pod vodou.

(Ke stavu povrchových vod připravuje STUŽ také stanovisko, ke kterému se můžete vyjádřit zde.)

Byl jsem požádán, abych vystoupil jako pamětník a bývalý náměstek ministrů životního prostředí Moldana, Dejmala, a několik týdnů i Bendy, na téma využití poznatků z Programu Teplice při rozhodování vlády ČR, jak to je psáno v programu konference. Dovolte, abych se od tohoto zadání poněkud odchýlil. Jednak proto, že vláda nevydává žádná správní rozhodnutí, ale přijímá usnesení, závazná právě jen pro orgány státní správy, pro ostatní jen doporučující. A také proto, že formulace jakéhokoliv usnesení vlády, kteréhokoliv strategického programového dokumentu, jako byly „Program ozdravení životního prostředí v Severočeském kraji“, schválený usn. č. 287/1990, nebo „Územní ekologické limity těžby v SHP“, schválené usn. vlády č. 444/1991, vycházely nutně z širší palety podkladů, nejen dokumentů, ale také z vlastních zkušeností některých pracovníků MŽP a MMR z výkonu státní správy na úseku územního a oblastního plánování pro tehdejší Severočeský kraj.

Vážení, vláda ČR se v pondělí příštího týdne chystá projednat materiál předkládaný MPO na výjezdní zasedání do Ústí nad Labem, ve kterém obě alternativy návrhu usnesení předpokládají prolomení územních ekologických limitů těžby na Velkolomu Bílina ještě dál k západu, než dovolovalo usnesení vlády č. 1176 z roku 2008. Znamenalo by to přiblížení těžby a nedodržení hygienických limitů pro hluk a emise škodlivin do ovzduší pro Mariánské Radčice i Braňany a patrně i další obce, i když by se v nich kvůli tomu nemuselo nic bourat, se všemi zdravotními důsledky, před kterými limity obyvatelstvo dosud chrání. Text Ing. Ježkové ilustruje podrobně, jakým podvodem se zatajením části zásob, uvolněných usnesením č. 1176/2008 se argumentuje pro prosazení zájmů těžařů. Rozhodnutí o případném prolomení limitů těžby byť jen na Velkolomu Bílina je nepřijatelné a to z následujících důvodů:

Četní vědci, klimatologové a ekologové už léta celé lidstvo varují, že si při růstu světové populace a při současném růstu spotřeby surovin a energií, pitné vody, zemědělských produktů, při rostoucích objemech odpadů, emisí škodlivin do ovzduší, vody i půdy, nepočínáme rozumně. Varují, že budeme-li v tomto trendu pokračovat, směřuje lidská civilizace do pekel. Stejně dlouho jsou tato varování mnohými politiky, ekonomy a dalšími rozumbrady bagatelizovány, ba vysmívány. Za ty první, rozumné a odpovědné u nás jmenuji RNDr. Prettela, člena klimatického mezinárodního panelu, z těch druhých, zpochybňovačů globálních změn klimatu, si jistě u nás každý vybaví nejdříve exprezidenta a ekonoma Ing. Václava Klause. Většina populace byla k těmto zprávám donedávna, mírně řečeno, netečná, jako by se jí to netýkalo. Patřily k ní bohužel dlouho i vlády ČSSR, ČSFR a ČR.

Letošní laureát Ceny Josefa Vavrouška se narodil v roce 1931. Když mu bylo zhruba jedenatřicet let, dostal obtížný úkol – naplnit jeden z cílů tehdejšího Územního plánu rajonu Krkonoš a splnit sen a přání mnoha dřívějších ochránců přírody nejvyšších českých hor – Augusta Bayera, Františka Schustlera, Aloise Zlatníka, Karla Kaviny, Zdeňka Pilouse, Josefa Mařana, Jaroslava Veselého nebo Zdeňka Vulterina – zřídit v Krkonoších první český národní park.

Promiňte, že hned zpočátku „otravuji“ tak obsáhlým (i když i tak zdaleka ne úplným) seznamem jmen. Je to proto, že Josef Fanta, o němž je tu dnes po zásluze řeč, nebyl prvním, kdo se myšlenkou zřízení Krkonošského národního parku zabýval. A měl, na koho navazovat. Přesto byl, jak jsem předeslal, jeho úkol těžký. Připadla mu úloha jen s několika spolupracovníky v šibeniční lhůtě zhruba jednoho roku říci, co by se mělo chránit, v jakém rozsahu a na jakém konkrétním území v horách, které oplývají nádhernými druhově pestrými horskými loukami, dědictvím po předcích – budními enklávami, ale také „botanickými zahrádkami“ ledovcových karů a lavinových drah, rozsáhlými rašeliništi a také světovým unikátem – krkonošskou, neboli arkto-alpínskou, tundrou. Snadné, že? Založit národní park v takovém území…

K zahájení summitu OSN ke klimatu v Paříži se v celém světě uskutečnily kolem 29. Listopadu pochody, které měly za cíl připomenout politikům naléhavost dohody o účinném snižování emisí skleníkových plynů, k tomu ještě se přidávaly další cíle. Celkem se uskutečnilo 2300 akcí , jichž se zúčastnilo cca 785 000 lidí ve 175 zemích světa. V Paříži, kde nebyl kvůli nebezpečí teroristického útoku připravovaný obrovský pochod povolen, instalovali Francouzi symbolicky na Náměstí republiky deset tisíc párů bot, včetně bot papeže Františka a generálního tajemníka OSN Ban Ki- Moona. Při nepovoleném pochodu tam bylo zadrženo 174 lidí.