Naposled jsem byl na Jezeří a v Horním Jiřetíně před mnoha lety s Ing. Ivanem Dejmalem. Prohlédli jsme si tehdy aktuální stav před vystoupením v zastupitelstvu města Litvínova, kam nás pozvali Milan Šťovíček a další představitelé města, abychom přednesli důvody, proč ani po roce 2005 nepovažujeme za možné prolomit územní ekologické limity těžby v Severočeské hnědouhelné pánvi. Bylo to v době zvýšené aktivity MUS a mnohých politiků z Ústeckého kraje, kteří tvrdili, že limity platí jen do roku 2005.

• Fotogalerie z výletu.
• Natočený pořad "Nedej se".
• Stanovisko Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR k problematice tzv. „územních ekologických limitů těžby" v Severočeské hnědouhelné pánvi (SHP)

 

{jcomments on}V LN ze 2. 2. 2010 se na stránce Názory věnují hned dva články aféře, rozpoutané sporem mezi exministrem ŽP Martinem Bursíkem a premiérem Janem Fischerem o motivacích při odmítnutí novely horního zákona v souvislosti s ochranou územních ekologických limitů těžby uhlí v SHP.

Já v článku neupírám nikomu právo dál bojovat za svůj názor. Dokáže-li  v potřebném čase o své pravdě přesvědčit většinu nebo její reprezentaci, je to v pořádku. Co ale s většinovým rozhodnutím volené reprezentace města může nebo nemůže dělat pracovník veřejné správy, který se s ním a pokyny svých nadřízených nemusí ztotožňovat? Ten je musí respektovat nebo z takové "služby" odejít. Rozhodně  ale, pokud setrvává ve své funkci, je nemůže ignorovat nebo dokonce sabotovat. Je rozdíl mezi environmentalistou, který problém nazírá "zvenku" a tím, kdo působí ve veřejné správě. To mu ukládá nezbytnou elementární loajalitu k úřadu, který ho zaměstnává, což není "lokajstvím" . A v případě pražského silničního okruhu jsme nedokázali přesvědčit politická reprezentace ani exekutivu o "naší pravdě" už přes 10 let, jen co já pamatuji.  Mohu si např. stokrát myslet, že realizovaná varianta SUK obchvatu dálnice D5 kolem Plzně je vadná a námi kdysi hájená KU by byla lepší; ale nejhorší, co by Plzeň mohlo potkat, by byla žádný obchvat a trvající průjezd tranzitu městem. Chceme právě toto připravit Praze? Někteří možná ano. Hájí si své právo bránit se proti zhoršení životního prostředí proti stávajícímu stavu. Je ale v pořádku, že se tím brání zlepšení pro řádově větší území a počty obyvatel v jiných částech Prahy? Pokud lze ochránit Suchdol tunelem a dalšími ochrannými opatřeními proti hluku i emisím tak, aby nebyly překročeny přípustné hygienické limity, pak je odpor tamních obyvatel a jejich reprezentace sice legitimní, ale orgány veřejné správy celého města, které musejí na misku vah klást věcné i právní parametry v úvahu připadajících variant pro celé město Prahu neakceptovatelný. O tom to je.

Již jsme zvyklí na to, že když napíše nějký článek pan redaktor Brezina, jeho hlavním motivem je nenávist vůči ekologických nevládním organizacím a všem, kteří se jakkoliv zabývají ochranou přírody. Nejinak tomu je v článku Ekovyděračství. Běžné „podnikání", který vyšel v Lidových novinách 12. 10. 2010.

V České republice není zatím legislativně kodifikováno integrované plánování. Pokud se některá města či některé obce v ČR o vytvoření integrovaných plánů rozvoje u nás pokoušejí, napodobují příklady z jiných zemí, kde se takový princip již uplatňuje a nepřesahuje to zatím stádium „pilotních projektů".

Dle článku MF Dnes prý šly za ministra Lišky „na vzdělávací projekty zelených miliony“. Protože patřím k třem konkrétně zmíněným „milionářům“,  reaguji:

Ladislav Tajovský z VŠE Praha mívá v Lidových novinách výstižná, přímočará a tvrdá připomenutí elementárních ekonomických faktů a zákonitostí, která jsou zatím politiky, a podle průzkumů předvolebních preferencí bohužel i voličstvem, ignorována. V pátečních Lidových novinách z 22. ledna 2010 v článku „Pryč z nebezpečné skluzavky" předjímá, že by se naše společnost měla co nejrychleji zbavit iluze, že existují zázračné ekonomické recepty, jak se stát dokáže fiskálními opatřeními „postarat o všechno", jen je stačí najít a aplikovat v legislativě a ve veřejných rozpočtech.

S lecčíms je možno v tomto zamyšlení souhlasit, s některými věcmi ale ne. Určitě v demokracii neplatí, že menšina ustupuje většině. Demokracie je diskuse, menšiny a většiny jsou uskupení jen přechodné, kromě toho většina má málokdy pravdu. Proto v demokracii (ale ne v diktatuře) má menšina šanci svým zaujetím, vytrvalostí, ano i zdánlivě nesmyslným a neúčelným vzdorem, nakonec většinu udolat, přesvědčit o své pravdě. Kterou pak zase začne zpochybňovat jiná menšina.  To je mechanizmus pokroku, to je mechanizmus bránící stagnaci a úpadku společnosti.  Ve srovnání s tím se stává naprosto nepodstatným fakt, jestli se nějaký dopravní okruh postaví dříve nebo později, nebo zda se  od něj vůbec upustí. Život nakonec řešený dopravní problém i tak vyřeší. Demokratický deficit se řeší o hodně hůře, má totiž sklon dosti rychle se zvětšovat, jakmile demokracie vyklidí sebemenší prostor...

Po včerejším zasedání Nejvyššího správního soudu v Brně je zřejmé, že hlavní město Praha hned tak nebude mít silniční okruh kolem Prahy přinejmenším v úseku Ruzyně – Březiněves, tedy staveb 518 a 519, tvořících jeho severozápadní segment. Je to zdánlivé vítězství několika tisíc obyvatel Suchdola, ale tragédie pro životní prostředí desetitisíců, ne-li statisíců obyvatel žijících v městských částech Dejvice, Bubny a Holešovice, přes které se dnes probíjí tranzitní, tangenciální, zdrojová i cílová doprava v severozápadním segmentu města a jeho středočeském okolí. Severněji lze Prahu objet a překonat Vltavu až v Kralupech nad Vltavou.

Aneb, jiný pohled na studii společnosti Siemens „European Green City Index", která v žebříčku 30 hodnocených měst přisoudila Praze 24. místo.