Návrh
Petra Otáska, náměstka primátora města Plzně
Věc:
V Plzni dne 26. května
1999
Novela
zákona č. 114/1992 Sb.,o ochraně přírody a krajiny
Vážený
pane poslanče,
dovoluji si Vás tímto požádat
o podporu změny zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
zákona č. 347/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č.
3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb. a
zákona č. 123/1998 Sb. Písemné znění návrhu města Plzně novely zákona
č. 114/ 1992 Sb., spolu s důvodovou zprávou bylo již předáno
poslankyni parlamentu Doc. MUDr. Miladě Emmerové, Csc. Přikládám však jeho
znění i pro Vás.
Změnu výše uvedeného zákona inicioval v parlamentu již
poslanec p. Seboř. Jeho návrh je poměrně úzce specifikován, většinu
problémů neřeší a v předložené
podobě je patrně neprůchodný, proto město Plzeň předkládá svůj návrh,
který je vypracován více všeobecně, a proto dle názoru právníků je i lépe
použitelný.
Návrh novely zákona se týká změny podmínek účastenství ekologických
sdružení ve správním řízení a tato změna je vynucována přímo praxí,
kdy dochází v rozporu s přirozeným právem , na něž se naše
Listina základních práv a svobod odvolává, k zvýhodňování některých
účastníků správních řízení a
zejména aplikační praxí při
používání tohoto nedokonalého zákona příslušnými ne příliš
kvalifikovanými úředníky, k výraznému porušování rovného procesního
postavení účastníků správních řízení. Praktická situace je taková,
že si dnes mohou tři fyzické osoby bez jakýchkoliv nákladů založit třeba
dvacet občanských sdružení, do jejichž stanov uvedou jako cíl ochranu přírody
a krajiny, a pak již jsou účastníky celé řady správních řízení s opakovanými
účastenskými právy, přičemž dochází k nepřijatelnému znevýhodňování
investorů a narušování vlastnických práv dalších občanů.
Konkrétně v případě našeho města se jedná o řízení, probíhající
kolem povolení trasy dálničního obchvatu Plzně D5, kde zájmy ekologického
sdružení jsou prezentovány jako zájem ochrany přírody a krajiny a jsou v rámci
tohoto řízení upřednostňovány před zájmy a zdravím 170 000 obyvatel
Plzně.
Pro lepší ilustraci neúnosnosti současného stavu si dovoluji v hrubých
rysech nastínit postavení majitele nezastavěného pozemku v intravilánu
města, který se rozhodne na tomto svém pozemku cokoliv postavit:
n
Nejprve musí proběhnout
posuzování vlivů zamýšlené stavby na životní prostředí. Tohoto řízení
se účastní oněch shora zmíněných 20 občanských sdružení, představujících
pouze ony tři fyzické osoby bez jakýchkoli majetkových a
podobných práv k předmětnému pozemku.
Účastní se však 20x a mají postavení 20 účastníků. Toto řízení
svými připomínkami a námitkami dnes již dovedou zdržovat i po několik roků
( jako v případě dálnice).
n
Poté následuje územní
řízení . Tohoto se účastní v posici účastníka se všemi právy oněch
20 občanských sdružení a ač uplatňují stále stejné a již vyřešené připomínky
a námitky, dovedou vytvářením problémů v doručování, vynucováním
přerušení řízení a podáváním opakovaných odvolání a soudních žalob
zdržet toto územní řízení opět o několik roků.
n
Dalším krokem jsou řízení
podle zákona č. 114/1992 Sb., týkající se kácení dřevin a odstranění
živočichů, mnohdy uměle vysazených těmito ekologickými sdruženími až v průběhu
EIA (zejména ještěrky). Ve všech těchto řízeních , jež jsou zpravidla
uložena v územním rozhodnutí , vystupují tato občanská sdružení opět
jako účastnící správního řízení a opět dovedou celou situaci výrazně
pozdržet, byť by v této fázi již bylo všem zúčastněným jasné (
evidentní a nepochybné ), že jejich námitky a připomínky nesměřují k ochraně
přírody a krajiny ( v intravilánu obce), leč pouze ke zdržení zájmu
investora.
n
Podaří-li
se docílit právní moci rozhodnutí ve shora uvedených řízeních, následuje
řízení stavební, jehož jsou tyto „eko“aktivity opět účastníky a opět
uplatňují již uplatněné a mnohokráte omílané, opět provádějí procesní
obstrukce a odvolávají se a žalují.
Výsledkem
je oddálení investiční činnosti o mnoho let, mnohdy i resignace majitele na
své záměry. Následkem je též
snížení investic zahraničního kapitálu, prodražování a protahování
správních řízení, neúměrné zásahy do vlastnických práv apod. Takovéto
konkrétní případy (mimo dálnici) můžeme v našem městě dokladovat.
( Nutno též podotknout, že občané a jejich sdružení se mohou účastnit
již územního plánování, v němž jsou přijímány základní
regulativy investorské činnosti v katastru obce, a jež vlastně jakémukoli
investorskému záměru předchází.)
Domníváme se proto, že legislativní změna je nezbytná, aby se takovýto
„ekoterorismus“ nestal překážkou dalšího rozvoje obcí a limitujícím
činitelem podnikání a zaměstnanosti.
S pozdravem Petr Otásek ( náměstek primátora města Plzně )
Návrh
novely zákona č. 114/ 1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
ve znění zákona č. 347/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního
soudu č. 347/ 1992 Sb., zákona č. 16/ 1997 Sb. a zákona č. 123/ 1998 Sb.
Zákon
č. ...........
ze
dne ...........................,
kterým
se mění a doplňuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
ve znění zákona č. 347/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního
soudu č. 347/ 1992 Sb., zákona č. 16/ 1997 Sb. a zákona č. 123/ 1998 Sb.
Parlament
České republiky se usnesl na tomto zákoně České republiky:
čl.
I.
Zákon
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
ve znění zákona č. 347/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního
soudu č. 347/ 1992 Sb., zákona č. 16/ 1997 Sb. a zákona č. 123/ 1998 Sb.,
se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 písm. K) se na konci věty
nahrazuje tečka čárkou a vkládá se text:
„vyjma
souvisle zastavěného území obcí.“
2.
V § 70 odst. 2 a 3 zní takto:
(2) Občanské
sdružení[1]
nebo jeho místní organizační jednotka s právní subjektivitou (dále jen
„občanské sdružení“) je oprávněno požadovat u příslušných orgánů
státní správy a obcí, aby bylo předem informováno o všech tímto orgánem
zamýšlených zásazích a z vlastního podnětu orgánu zahajovaných správních
řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny
chráněné podle tohoto zákona, nebyly-li tyto záměry již dříve veřejně
projednávány podle zvláštních předpisů[2].
(3) Občanské
sdružení má ve správním řízení zahajovaném z vlastního podnětu
správního orgánu podle odstavce 2 postavení účastníka řízení[3]
, oznámí-li svou účast do osmi dnů od podání informace správním orgánem.
3.
V § 90 se ruší dosavadní odstavec čtvrtý a odstavce pátý až desátý se
označují jako odstavce čtvrtý až devátý.
Pro
zdůvodnění
ad
1.
Definici „krajiny“ pro potřeby ochrany krajinného rázu je nezbytné
zpřesnit tak, aby se stávající zákon nestával překážkou rozvoje
kompaktních sídel. V současné době běžně dochází k tomu, že
orgány ochrany přírody a krajiny a zejména různá „ekologická“ sdružení
s odvolávkou na stávající znění zákona zasahují do správních řízení
zejména stavebních a uplatňují v nich svá hlediska, jež se ochrany přírody
a krajiny mnohdy vůbec nedotýkají, a brání tak péči o životní prostředí
( v širším smyslu ) v intravilánech zejména velkých měst.
ad
2.
V současné době je platnou právní úpravou umožněno, aby malá
skupina občanů, která založí několik občanských sdružení (s totožným
okruhem členů) vystupovala v jakékoli investiční akci několikanásobně
a navíc požívala práv několika účastníků řízení. Tato sdružení se
účastní posuzování podle EIA, dále územního řízení, dále všech
doprovodných řízení před rozhodnutím územním, dále všech doprovodných
řízení před rozhodnutím stavebním a konečně i stavebního řízení. Lze
mít za to, že je tím vážně porušována rovnost občanů před zákonem i
rovnost účastníků správního procesu. Nezbytné je, aby tato sdružení
mohla své připomínky uplatnit stejně jako každý jiný pouze jednou.
Dále je třeba zabránit tomu, aby tato sdružení nevstupovala do řízení
zahájených k návrhu jiných účastníků řízení než veřejných orgánů.
V současné době je důsledkem znění zákona omezování vlastnických
vztahů soukromých osob a jejich podnikatelská iniciativa nad míru přiměřenou
poměrům.
ad
3.
Stávající
ustanovení je absurdní. Z hlediska legislativní není možné, aby se nějaký
zákon sám prohlásil za zákon zvláštní. Poměr obecného a zvláštního
musí být vždy individuálně posuzován v rámci aplikace právních
norem v průběhu konkrétního správního řízení.
[1]
§ 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
[1]
Např. zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí, zákon
č. 50/1976 o územním plánování a stavebním řádu.
[1]
§ 14 zákona č. 71/ 1976 Sb., o správním řízení.