Domnívám se, že STUŽ nyní stojí před důležitým bodem dalšího směřování.
· Pokud se má STUŽ vyjadřovat k důležitým aktuálním problémům, platí nyní zásada:
vyjadřovat se jen k těm problémům, na něž máme shodný názor (respektive velká většina má shodný názor). Z tohoto důvodu jsme se zatím např. nevyjadřovali k jaderné energetice. Obdobně tomu bylo i v případě zásahů v prvních zónách Národního parku Šumava. V současné době se dopravní politika stává dalším problémem, u kterého nemáme jasný názor velké většiny ( resp. nevíme, jaký tento náhled je). V nejbližší době nás čekají velká sousta, jakými jsou geneticky modifikované organizmy, nebo např. globalizace. To už začíná být na pováženou: obávám se, abychom se nedostali do situace, kdy se budeme vyjadřovat jen k neproblémovým, ne až tak zásadním věcem, neboť u těch zásadních si nejsme jisti, jaký je názor většiny členů STUŽe a z toho důvodu nám - jak se obrazně říká - ujede vlak. Následně by hrozila paralýza činnosti STUŽe, resp. hlubšího smyslu činnosti STUŽe. Vyzývám proto členy STUŽe k zahájení diskusí (a hlavně účasti na diskusích) k nejaktuálnějším tématům, abychom si nejen vyměnili názory, ale hlavně abychom hledali společného jmenovatele, který nás přenese přes toto úskalí.
Věřím, že jedním z nejdůležitějších měřítek, a tím i naším společným jmenovatelem, bude, zda řešení problému směřuje k trvale udržitelnému způsobu života, zda respektuje obsah toho, co tak krásně definoval Josef Vavroušek: “Trvale udržitelný způsob života má usilovat o ideály humanizmu a harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou. Je to způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jedince a jeho odpovědností vůči jiným lidem a přírodě jako celku a to včetně odpovědnosti vůči budoucím generacím”.
· Další hledání společného jmenovatele nás čeká pro strategie další činnosti STUŽe.
Bude potřebné zhodnotit situaci a většinově se shodnout na dalším postupu. Domnívám se, že je nutné dobře zvážit naše možnosti vzhledem k atmosféře v celé společnosti, která se odráží i na činnosti STUŽe. Nejsme v době konce let osmdesátých či začátku devadesátých let, kdy došlo k obrovskému vzepětí dobrovolných aktivit lidí ve prospěch životního prostředí. Některé naše členy vede tato situace k radikálnějším postojům, jiné naopak k umírněnějším a další k pocitům frustrace. Nejhorší by bylo, kdyby pro různý náhled došlo k vydělování jedněch druhými. To je potřeba překonat aktivitami, na které máme reálně sílu a drobnou organizační prací a připravovat se na budoucnost, kdy takové organizace, jako naše, budou velmi potřebné. Vzpomínám, jak jsme po celá sedmdesátá a většinu osmdesátých let též byli často frustrováni, že 90-99% našich aktivit nedosáhne v zakleté společnosti úspěchu. Pak však přišla doba, kdy se dalo prosadit mnoho. Ale také proto, že jsme měli prodiskutováno mnoho věcí předem, měli jsme určité organizační struktury či jejich zárodky a vzájemně jsme spolupracovali.
· Vzájemná spolupráce na společných cílech je vlastně dalším společným jmenovatelem pro jakoukoliv úspěšnou organizaci. STUŽ by měla poskytovat svým členům dostatek prostoru pro seberealizaci a mělo by docházet k vzájemnému sebeobohacování se. Aby se nám to dařilo, bude velmi nutné více pracovat v operativních skupinách -ať už v odborných skupinách, regionálních pobočkách či případně v klubech apod. Ostatně i Zpravodaj nám může poskytnout příležitost, jak se vzájemně obohacovat o myšlenky, způsoby řešení problémů.
Pavel Šremer