Vážení a milí přátelé,
po více než roce opět přebírám, tentokrát spolu s Karlem Jechem, zodpovědnost za vydávání Zpravodaje STUŽ. Doufám a věřím, že se nám práce bude dařit.
Aby byl Zpravodaj opravdu časopisem svých členů, nestačí jej jen číst. Byli bychom rádi, kdyby se členové STUŽ ještě více podíleli na jeho obsahu. Všimněte si proto, prosím, data uzávěrky na poslední stránce Zpravodaje. Je to termín, do kdy přijímáme Vaše příspěvky buď e-mailem na adrese eva.vavrouskova@ecn.cz, anebo poštou na adrese redakce v Krkonošské 1, 120 00 Praha 2, a to na disketě (nejraději ve Wordu), v krajním případě napsané na psacím stroji a v tom úplně nejkrajnějším případě čitelně psané rukou. Těmito „kanály“ nám můžete také posílat své poznatky, připomínky, kritiku (nebráníme se ani pochvale) a jiné zprávy, které ve Zpravodaji uveřejnit nepožadujete. Čím více budeme spolu v kontaktu, tím více bude Zpravodaj zrcadlit práci a život STUŽ.
Píši tyto řádky, je 16. října a před sebou mám - čistě náhodou - stanovy STUŽ. Poslední odstavec začíná takto: „Tyto stanovy byly schváleny ustavujícím valným shromážděním Společnosti dne 6.10.1992 v Praze a vzaty na vědomí Ministerstvem vnitra ČR dne 16.10.1992“.Takže STUŽ by měla dnes slavit své sedmé narozeniny. Zakládajících členů bylo před těmi sedmi lety několik desítek, dnes je nás již několik stovek. I když to není ani hlavním, ani jediným měřítkem úspěšnosti občanského sdružení, přesto to o něčem trochu vypovídá. Třeba o tom, že několik stovek členů, i když přímo se aktivně nepodílejících na práci pro STUŽ, cítí sounáležitost s jejími ideály. Od počátku roku do dnešního dne bylo např. přijato 30 nových členů. Na druhé straně však tři „staří“ členové, kteří mají pocit, že být ve STUŽ pro ně ztratilo smysl, poslali svou rezignaci na členství. Je to škoda (pro nás i pro ně), ale tak už to v životě bývá. Všichni tři jsou však již dlouho pevně zakotveni v jiné mimopražské ekologické organizaci, která je zřejmě jejich srdci obrazně i místně bližší. Stále ale ve STUŽ zůstává a dobrovolně - bez nároku jak na odměnu, tak na pochvalu - pracuje mnoho osobností, kterých není těžké si hluboce vážit a je radost s nimi být v kontaktu, učit se od nich a pracovat s nimi. A to je posilující.
Takže, milí přátelé, u příležitosti našich sedmých narozenin pozvedněme pomyslnou (že by virtuální?) číši šampaňského a připijme si. A na co? Nejspíše na to, abychom byli s to co nejlépe naplňovat ty cíle, které jsou obsaženy v článku 3. stanov STUŽ, které mám-čistě náhodou-přesně sedm let po jejich zaregistrování Ministerstvem vnitra před sebou.