Hazel Hendersonová: Alternativy, možnosti, zodpovědnost a dilemata našeho hledání lepšího světa

Biologicky vyjádřeno jsme nejúspěšnějším druhem na planetě Zemi. Rozšířili jsme se do téměř každého ekosystému a konzumujeme 40 % fotosyntetizované biomasy. Mnoho lidí má jako já dojem, že naše evoluce se nebere trvale udržitelnou cestou. Musíme se přeorientovat na ekologicky udržitelný, rovnoměrný rozvoj a znovu definovat globální bezpečnost. Musíme vytvořit ovzduší příznivé pro kreativitu a sociální inovaci. Nejde o nic menšího než znovu objevit sebe sama, zbystřit naše vnímání, přetvářet naši víru a chování, přetváření našich institucí a o recyklaci našich společností.

 

Lidé jsou nejtvárnějším ze všech druhů. Tato přizpůsobivost umožnila našemu druhu kolonizovat celou planetu: kromě bakterií jsme jediným druhem, který vytváří tak hromadné ekologické změny, že jsou dokonce viditelné z vnějšího prostoru.

 

Naše technická dovednost však předhonila naši moudrost. "Želva" společenské inovace dnes musí dohnat a předehnat "zajíce" technologické inovace.

 

Agenda změn pro tuto generaci rodiny lidstva je obrovská, ale jasně splnitelná. Musíme však přistupovat k jejímu plnění na všech úrovních - individuální, společenské i dobrovolných občanských organizací; některé úkoly se týkají transnárodních společností a soukromého sektoru, jiné se nejlíp hodí pro úroveň samosprávy měst, krajů či pro národní vlády. Největší nová agenda je před OSN a globálním finančnictvím brettonwoodských institucí Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.

 

Tento globální ekonomický aparát pohání většinu ostatních institucí a umožňuje rozšiřování průmyslu. Má však druhotné nepříznivé účinky: marginalizaci tradičních pospolitostí a kultur, restrukturalizaci práce a výroby, šíření chudoby, znečišťování, plýtvavou spotřebu a přečerpávání přírodních zdrojů. Musíme změnit pravidla hry a ukazatele jako HNP - hrubý národní produkt, naše hluboko zakořeněné pověry o úloze peněz, bohatství, produktivitě, účinnosti, ba dokonce i naši představu o samotném pokroku.

 

Členské státy OSN musí spolupracovat na zdanění globálního obchodu se zbraněmi a spekulací s měnou, jakož i na výběru uživatelských poplatků za obecný majetek jako prostor, moře, Antarktidy a elektromagnetického spektra. Je třeba sjednotit a zvýšit pokuty a daně za znečišťování přes hranice a za emise CO2.

 

Jsou návrhy na úplné přezkoumání a přestavbu daňové soustavy. Daně je třeba stanovit tak, aby odrazovaly od nezdravého chování a aby podporovaly zdravé a prospěšné činnosti. Tento princip je uznáván ve většině států, které zavedly "zdanění hříchů" - alkoholu, tabáku a dalších život ohrožujících látek, jakož i 68 druhů toxických látek, na jejichž zpoplatnění se dohodly země OECD. Daň z přidané hodnoty nutno nahradit daněmi za znečišťování a poplatky za těžbu a používání těžených surovin a přírodních zdrojů.

 

Vychvalovaný přechod k informační společnosti znamená, že automatizace snižuje počet pracovních příležitostí a přesouvá je do sektoru služeb. Tento scénář má nečekané a hrozné důsledky. Nadnárodní korporace, aby si udržely schopnost konkurence, pátrají po celém světě, kde by mohly využívat co nejlevnější pracovní síly a co nejmíň chráněných přírodních zdrojů.  

 

V době, kdy hrozí "stav entropie", i průmyslovým zemím hrozí uváznutí v bažinách stagnace: deficit státních rozpočtů, plíživá inflace, růst nezaměstnanosti. Rozsah těchto problémů svědčí o bankrotu ekonomie, která se nikdy nestala vědou, i když bankéři Ústřední švédské banky lobbováním prosadili zřízení této Nobelovy ceny.

 

Navzdory tomu všemu dochází ke změně paradigmatu. Po finančních krizích v Mexiku, Thajsku i jiných zemích model "Washingtonského koncensu" je zpochybňován. Státní makroekonomické politiky a jejich nástroje se stávají silami globalizace a finančních toků méně účinnými. Peníze dnešního informačního věku má zvláštní informační formu: záblesky na deseti tisících obrazovkách každou vteřinu znamenají zisky či ztráty, koupě a prodej.Tyto závratnou rychlostí přenášené "info-měny" obcházejí lokální pospolitosti a procesy k akumulaci kapitálu.

 

Avšak globální televize rovněž urychluje asimilaci a šíření informací a reakcí na ně. Tak druhý summit OSN, konaný v červnu 1997 v New Yorku, který reprezentoval 60 % obyvatel světa, prokázal, že od prvního summitu v Riu 1992 došlo v řadě zemí k růstu ekologického vědomí: v Indii 94 %, v Chile 90 %, v USA a Polsku 89 %, v Kanadě a Jižní Koreji 88 %, v Nigérii 87 %, v Mexiku 86 %, v Maďarsku 85 %. Následují Japonsko s 83 %, Británie s 82 %, Německo, Finsko a Rusko kolem 70 %. (Kam na chvost se propadla Klausova ČR a Mečiarova SR?) Tolik The Environmental Monitor z 23.6. 1997.

 

Z těchto trendů mají už 15 let užitek "zelení", tj. ekologicky uvědomělí investoři. Od roku 1980, kdy vznikl v USA první sociálně uvědomělý investiční fond, jejich portfolia v samotných USA obhospodařují 650 miliard dolarů. Vznikl zcela nový sektor finančních služeb. "Zelené" či "etické" fondy mají své vlastní pořadníky akcií ekologicky šetrných firem a jejich výnos nezůstává pozadu za konvenčními investičními fondy.

 

Global Survey ukazuje, že "občané po celém světě se dnes kloní k názoru, že je lépe obětovat ekonomický růst, je-li nutné zabezpečit ochranu životního prostředí". Tuto klamavou volbu nám vnucuje zastaralá ekonomie, kterou odmítají jak environmentalisté, tak teoretici a modeláři dynamického chaosu. Ty modely totiž jasně dokazují, že spotřebitelé mění své návyky a preference tou měrou, jak jsou poučeni a jak se vyrovnávají se změněnými podmínkami. Avšak konvenční ekonomové zatvrzele kalkulují s "rozumářským ekonomickým člověkem", který při soupeření s ostatními chce pouze maximalizovat svůj zisk. Já i jiní kritici už po desetiletí dokazujeme, že tato nerealistická ekonomie couvá do budoucnosti tím, že se dívá skrz zpětné zrcátko.

 

V zemích OECD obce a regionální komunity mohou čelit žraločím praktikám transnárodních korporací organizací kampeliček a nových forem mikro-úvěrů. Ty se poučují s činnosti bangladéšských Gramín bank, vesnických spořitelen, loteriemi investičních klubů a jiných druhů podnikání, jako např. LETS, lokálních burz výměny služeb. K nim náleží i kluby k výměnám, garážové výprodeje a výměna dovedností. Brettonwoodské instituce musejí přiznat, že jejich monopol na vytváření měn a úvěrů byl prolomen. Soustava LETS fungovala v rakouském městě Worglu a na ostrovech Jersey a Guernsey v Lamanšském průlivu. V dobách, kdy národní bohatství Rakouska a Velké Británie se potácely na pokraji bankrotu, byly tyto tři místa enklávami prosperity.

 

Agenda 21 nevyžaduje nové finanční vklady, pouze změnu priorit ve státním rozpočtu. Agendu 21 by snadno šlo plnit, pokud by vlády nedávaly ročně 700 miliard USD dotací na trvale neudržitelné činnosti.

 

Jsme pouhými figurkami ve společnosti, jak nás ujišťují neoklasičtí ekonomové? Nebo jsme rovněž mocnými vizionáři, schopnými vynalézat nové technologie, inovace designu, nová města a architekturu, nové obory jako analýzu rizik (risk analysis), posuzování dopadu technologií, nové formy umění  jako hudba a tanec, nová sociální uspořádání jako pojištění, penze a jejich financování penzijními fondy, úmluvy a hospodářské sankce nahrazující války?

 

Věřím, že lidé jsou mocnými aktéry. Jako u modelů chaosu, původně malá skupina odhodlaných lidí (i méně než 5% obyvatelstva) může posloužit jako kvas pro celé společnosti. Dnes hrstka disidentů dokáže povalit vládu tím, že se zmocní radiové stanice nebo televize. Lidé mají stejný přirozený sklon ke sdílení, pečování,  spolupráci a strategii výhra/výhra  jako ke spořivosti a strategii výhra/prohra.

 

Stačí se jen rozhlédnout, abychom poznali, jak všemocné je spočinutí mysli. Všichni bydlíme v budovách a jsme zabydleni v institucích, které jsou ztělesněním myšlenek našich předků. Budoucnost se skládá z toho, co jsme zdědili a z toho, co jsme my sami  učinili, abychom toto dědictví pozměnili ve světle svých hodnot a vizí. Předkládám k projednání, že můžeme zachránit to nejlepší z naší minulosti a přitom odvrhnout dysfunkční modely, víry a pověry, stále majíce na paměti spravedlivější, ekologicky udržitelné formy lidského rozvoje. Svůj návrh  "Zpětný pohled z roku 2010" jsem přednesla v evropském parlamentu v Bruselu a roku 1995 na Státní univerzitě v Kostarice.

 

Zkrátil a přeložil

B. Merhaut