konané
5.října, moderátor Pavel Nováček
Na
minulém setkání STUŽe 5. října se stala věc, která se často nestává
– referáty panelistů se do velké míry míjely s tím, co chtělo být
slyšeno. Svůj díl na tom asi mělo
hned moje první vystoupení a ani při skvělém moderování semináře RNDr.
P. Nováčkem se některá nedorozumění nepodařilo na místě vyjasnit. Protože
jsem přesvědčen, že projekt, o kterém byla na semináři především řeč,
je dobrý a užitečný, a že jsem mu snad svou nezáživnou prezentací udělal
medvědí službu, dovolím si pár vysvětlujících řádků k projektu
samému i k diskusi na semináři.
Prezentace
všech panelistů byly zaměřeny obdobně – co se na různých pracovištích
dělá pro to, aby strategie udržitelného rozvoje pro ČR nabyla konkrétnější
podoby a dostalo se jí tak většího sluchu u politiků a veřejnosti.
Seminář byl tedy zaměřen na tu exaktnější část celého procesu,
kdy vědecké poznatky o vlivu člověka na životní prostředí a na celkový
směr společenského vývoje jsou nezbytným předpokladem/argumentem pro následnou
osvětu a tlak na politické činitele. Dr.
Nováček uvedl, že bude vhodné tento seminář, který se zaměřil především
na vytváření podmínek pro udržitelný rozvoj (poznání, vzdělávání,
strategie, atd.) doplnit seminářem dalším, který by byl cele věnován
tomu, jak se tyto podmínky daří či nedaří převést na konkrétní akce
prosazující udržitelný rozvoj. Nicméně
se zdálo, že většina účastníků tato dvě témata nerozlišila či chtěla
slyšet jen o tom, jak strategii udržitelného rozvoje na nejrůznějších úrovních
prosazovat. K tomuto nedorozumění přispěl i ministr Kužvart: postěžoval
si, že bádat o udržitelném rozvoji je snadné, ale ať si zkusíme s udržitelným
rozvojem uspět u jiných ministrů či v parlamentu!
To je těžké ale především proto, že jeho kolegové nemají o udržitelném
rozvoji velké ponětí, a že pan ministr nemá spolehlivé, věrohodné a
srozumitelné argumenty pro prosazování koncepce udržitelného rozvoje (takovými
argumenty mohou být např. indikátory kvantifikující složité společenské
jevy a analyzující je z pohledu příčina-důsledek; malou sadu takových
„headline“ indikátorů si u
Evropské agentury pro ŽP objednali ministři ŽP zemí EU právě proto, aby
snáze prosadili své požadavky jak ve vládách, tak u veřejnosti).
Projekt,
v jehož rámci se pracuje na všech aktivitách, které byly na semináři
prezentovány (využití vědeckých poznatků k vypracování národního
programu udržitelného rozvoje, návrh nástrojů na prosazování udržitelného
rozvoje, Česká brána 21 – program Zdravých měst ČR k udržitelnosti)
se jmenuje „K udržitelnému
rozvoji ČR: vytváření podmínek“.
Je financován Rozvojovým programem OSN (UNDP) a koordinován Centrem UK
pro otázky životního prostředí. Na semináři zcela zapadla informace, že
při plánování projektu byl kladen velký důraz právě na to, po čem
volali účastníci semináře: tedy aby nešlo jen o akademické cvičení,
jehož výsledky skončí v šuplíku řešitelů nebo v lepším případě
ministerských úředníků, ale aby projekt měl společenský dopad. Naší
snahou bylo a je, aby (i) jednotlivé aktivity v rámci projektu přinesly
praktický užitek - nástroje použitelné k prosazování udržitelného
rozvoje (např. návrh a testování učebních osnov a programů zahrnujících
udržitelný rozvoj, podpora neziskových organizací v jejich lobování
ve stání správě a parlamentu, vývoj informačního systému o udržitelném
rozvoji, podpora několika místních Agend 21, založení knihovny udržitelného
rozvoje, vývoj indikátorů udržitelného rozvoje, atd.), nebo aby (ii) přinesly
důležitou novou informaci (návrh sektorových politik pro udržitelné zemědělstvím,
dopravu, cestovní ruch, či rozvojovou pomoc ČR).
Takových aktivit je v projektu celkem čtyřicet.
Celkovým výstupem pak bude zpráva – syntéza všech dílčích výstupů
- určená především pro decízní sféru.
Ta by měla jasně pojmenovat bariéry udržitelnosti v České
republice a dodat návody na jejich překonání.
Více informací o projektu je na http://www.czp.cuni.cz/sdcz
.
Neodvažuji
se tvrdit, že tento projekt zaměřený na budování podmínek pro udržitelný
rozvoj je potřebnější či užitečnější než potenciální projekt
„prosazování udržitelného rozvoje ČR“.
Naopak si myslím, že je velmi třeba obého ve vyváženém poměru.
Tím se dostávám k otázce, kterou mi na semináři položil jeden
účastník: po zdrcující kritice celého projektu („..návrat
o 50 let zpět...“) se otázal, co dělala Univerzita Karlova, když se
konala Global street party, která je na rozdíl od tohoto projektu skutečně užitečná.
Přestože dr. Nováček v replice velmi srozumitelně vysvětlil
roli různých účastníků společenského dění, myslím, že muž uspokojen
nebyl a univerzita i AV ČR by dle něho zasloužily co nejdříve rozehnat
(„…dobře si žijete z tučných
grantů…“). Nezbývá mi tedy, než onoho neuspokojeného vědce - jak
se sám představil - informovat, že posláním UK je šířit vzdělanost a pěstovat
vědu. Proto se také samozřejmě
nezúčastnila výše jmenované akce; čímž ale nijak nevylučuji ani nesnižuji,
aby se kdokoliv z UK jako občan angažoval podle svého přesvědčení a
svědomí v jakékoliv akci (Global street party, lezení na komíny, přivazování
se ke stromům, atd.).
Zřetelně
vyslovená nepotřebnost či nedůvěra k vědě (byť v tomto případě
aplikované a zaměřené na velmi konkrétní problémy) možná rezonují s obecným
trendem ve světě, kdy lidé přestávají věřit výsledkům vědeckého bádání.
J. Horgan v knize „Konec vědy“
říká, že největší překážkou vědy jsou její vlastní úspěchy v minulosti
(všechno se již ví, nic zásadního nelze objevit, jen doplňovat). Proto za
hlavní úkol do budoucna považuje dialog vědců s veřejností.
Tomáš Hák