Děkuji za příležitost podělit se o své
myšlenky a chtěl bych hovořit o vizích rozvíjejících se společností.
Domnívám se, že v tomto termínu je určitý rozpor, je to vlastně oxymoron,
ale k tomu se vrátím později.
Chci, aby bylo
jasné, že věřím, že rozvíjející se společnosti jsou vlastně jako těhotné
matky, které své děti rodí na takové rušné ulici. Někteří lidé jsou
zvědaví, zastaví se, aby se podívali, co se děje, někteří mají obavy a
ty obavy vyjádří určitými slovy a mnoho z těchto kolemjdoucích jim chce
také radit, jakým způsobem to vlastně pořádně provést. Já se domnívám,
že během celého tohoto procesu nezbude ani trošku soukromí nebo důstojnosti.
Abych se tedy vrátil k té rozvíjející se společnosti. To je rozporný termín,
oxymoron, protože rozvíjející se společnosti jakožto rozvíjející se,
nemají vize. Je jim zakázáno mít vize. Rozvíjející se společnosti mají
pouze své minulosti, svou současnost a svou budoucnost. Ale budoucnost, ta je
daná. Jejich minulost a přítomnost jsou tytéž, protože většina těchto
společností je ahistorická, to znamená, že jejich minulost a přítomnost
splynuly a jejich přítomnost je zároveň i jejich minulostí, že s ní
splynula. Neliší se od minulosti rozvinutých společností. Jaký je dnešek
těchto společností? Ten je vlastně včerejškem všech rozvinutých společností.
A jaká je budoucnost, jaký je zítřek rozvíjejících se společností? To
je dnešek rozvinutých společností , to znamená že současnost a budoucnost
rozvíjejících se společností byla ukradena, jejich přítomnost se neliší
od minulosti rozvinutých a jejich budoucnost se neliší od přítomnosti
rozvinutých společností. Jinými slovy nemáme žádnou nezávislost a
autonomní budoucnost.
Jakým způsobem
tedy definovat modely racionality, rozumu a podobně? Znamená to též, že musíme
definovat některé klíčové kategorie naší doby. Druhou tezi bych předložil
asi tak. Kdysi jsem byl tak hloupý, že jsem věřil, že země jako Čína,
Indie byly především Čínou a Indií. Nyní jsem přesvědčen, že jejich představa
o sobě samotných, nebo ta představa jejich elity, image, jejich image za
hranicemi, byl image rozvíjejících se společností. Tím chci říci, že
image, které se podobá image, který vy máte o moderní klinice, kam vás pošle
váš lékař. V současné době jsou Čína a Indie jakýmisi stínovými zeměmi
a pořád se hovoří o takových opatřeních jako HDP, příjem na hlavu,
profily akciových trhů, investiční bankovnictví. Je to takový nejasný
profil, jaký mají tyto nejstarší civilizace na světě. Jsou to země, které
nejen mění svůj profil, ale jsou nově definovány z hlediska svého
ekonomického výkonu. Pan profesor Ellie Wiesel hovořil o Tibetu, ale kdyby
Tibet dnes získal svou svobodu, zítra by byl předefinován jako zaostalá země,
jako rozvíjející se společnost. A zítra, v příštím roce bychom hovořili
o Tibetu podobně jako o Bangladéši, jako o beznadějném případu.
Je to tedy jiný druh image, je tu jiný typ světa, který rámuje náš přístup k rozvíjejícím se zemím a jejich vizím. I takové otázky jako svoboda lidí, lidská práva mají jiný smysl v rozvíjejících se společnostech. Já osobně pracuji s celou řadou hnutí bojujících za lidská práva a mohu vás ujistit, že se musíme neustále vyrovnávat s celou řadou hlasů, které nám radí, které nám zní v uších. Jsou to hlasy zemí mimo naše hranice. Lidská práva jsou často definována v učebnicích o lidských právech, která jsou psána za našimi hranicemi. Mnoho těchto rad i z velice ctihodných úst nám zní v uších. Naše historie, historie lidských práv je známá. V Jižní Africe, Asii a jinde a jako pilní studenti velice často se snažíme chovat podle učebnic lidských práv a podle rad, které nám dává světový establishment lidských práv. A pokud se jimi řídíme, pak se často na nás dívají s nedůvěrou právě ti, v jejichž prospěch bychom měli pracovat.
Velice často
jsou zmiňovány takzvané asijské hodnoty, ten termín je považován za téměř
neslušný, ale chci vám říci, že dalajláma je také Asiat, a to, co představuje,
jsou také asijské hodnoty. Různí despotové si nemohou přivlastnit tyto
asijské hodnoty, pokud se netěší podpoře ani u svých krajanů. Můžeme přímo
nebo nepřímo, záměrně či nezáměrně přistoupit k těmto hodnotám jiným
způsobem, kreativnějším způsobem , abychom je podpořili, abychom je
zakotvili v pojetí lidštějšího světa, v kulturách a jiných civilizacích
, což by byl důležitý příspěvek lidstvu.
Loni - prostřednictvím
jaderných zbraní, Indie a Pákistán tak chtěly vstoupit do velké ligy mezinárodní
politiky. Doufaly, že se jim podaří překročit rámec rozvíjejících se
společností a uniknout stigmatu, které je s nimi spojeno. V prvním týdnu po
výbuších více než 90 % Indů vyjádřilo podporu této nuklearizaci Indie.
Během několika týdnů další průzkum veřejného mínění prokázal, že
toto číslo pokleslo na 60 % a po dalších šesti měsících byl proveden další
průzkum veřejného mínění a ten prokázal, že pouze menšina - 44 %
obyvatel - vyjádřilo podporu těmto výbuchům. Tento průzkum taky prokázal,
kdo podporuje tento vývoj a kdo je proti. A měl bych vám asi říci, že
nepoměrně vysoký počet těch, kteří podpořili tyto výbuchy, jaderné
vyzbrojování, byli lidé z měst, vzdělaní lidé, moderní Indové. 56 % těchto
lidí, kteří byli proti těmto výbuchům, pocházelo většinou z řad těch,
které často nazýváme zaostalými a nerozvinutými.
A má poslední
poznámka je asi taková. Možná, že se vám ještě podaří nalézt způsoby
jak navázat spojení s touto zapomenutou většinou. Drahý světový názor,
drahé pojetí dobra a zla, drahý model Dostojevského a všechny ty řeči o
volbách mezi dobrem a zlem. Nejste vodítkem k chápání těchto voleb. Já teď
nepůjdu do dalších podrobností, chci jen vyjádřit naději, že by se nám
mohlo podařit oslovit tuto mlčící většinu bez ohledu na to, že v současné
době se mohou představovat jako jakási veliká neznámá.