Rok a půl trvalo
potýkání občanů obcí Veleň a Přezletice s firmou Inženýrské a průmyslové
stavby, a.s. a s úředníky stavebního úřadu v Brandýse nad Labem a občas
i s vlastními zastupiteli. Mocný investor a úředníci se rozhodli umístit
kousek od intravilánu obce Přezletice - ale ještě na veleňském katastru
(obě obce leží na východ od Prahy) obalovnu živičných směsí. Měla stát
nedaleko význačné archeologické lokality Zlatý kopec, při silnici III. třídy,
obě obce spojující. Aby se neúnosně nezhoršilo prostředí v Přezleticích,
byl navržen obchvat obce pro její částečný objezd. Šlo tedy o dvě, vzájemně
související investice. K dovršení všeho obě obce připravují územní plány
a byl tudíž značný tlak na to, aby byly obě investice do těchto plánů závazným
způsobem zahrnuty.
Posouzení vlivů
na životní prostředí proběhlo již v letech 1997 - 1998, přes odpor veřejnosti
rutinním způsobem, jak bylo za Bendy a Skalického zvykem. V březnu 1998 proběhlo
bouřlivé veřejné projednání posudku. Poté okresní úřad vydává
souhlasné stanovisko a v květnu vzniká občanské sdružení Zlatý kopec. Již
v dubnu 1998 mne kontaktují občané Přezletic a zrovna ten večer, kdy se u
obce pálí čarodějnice, máme prvou pracovní schůzku. Sdružení se již
vedle poněkud váhavé obce účastní územního řízení na obalovnu. Ústní
jednání se koná 17. července 1998 a je naší zásluhou velice konfliktní.
Před jednáním si studuji správní spis na Městském úřadu v Brandejse. Přišel
jsem tam tehdy v polním odění. Dodnes si pamatuji významné pohledy úřednic.
Mé jméno jim nic neříkalo a zjevně nevěděly, kam mne zařadit. Na ústním
jednání už bylo jasno. K rozhodnému odporu sdružení se přidala i obec Přezletice
a rovněž Sdružení občanů Kbel. Řízení bylo přerušeno až do října.
Je těžko uvěřitelné, že byl úplně opomenut zásah do krajinného rázu,
ačkoli technologické zařízení mělo dosahovat výšky až 17,5 metru, navíc
v poměrně plochém krajinném reliéfu! Jinak věc probíhala standardním způsobem,
negativní postoje některých dotčených orgánů (referát kultury a
archeologický ústav) byly tlakem investora a stavebního úřadu eliminovány
a zdálo se, že nic nestojí v cestě budovatelskému záměru. Obec Veleň
investor pacifikoval slibem plynofikace.
Hlubokým dojmem
na mne tehdy zapůsobila pracovnice stavebního úřadu, která vedla ústní
jednání a psala protokol. Protože v protokole uváděla skutečnosti nezakládající
se na pravdě, donutil jsem ji protokol předělat. Ani holub na báni se není
schopen tak nafouknout, jako dobrý český úředník, kterého cvičíte na
otevřené scéně v dodržování předpisů! Jen houšť!!
V říjnu 1998
bylo vydáno územní rozhodnutí. Investor se tehdy dopustil zásadní chyby:
pokud jde o plynofikaci Veleně, nesplnil své sliby a tato obec, cítící se
podvedena, podala odvolání. Vedle ní i sdružení Zlatý kopec a obec Přezletice.
V dubnu 1999
okresní úřad pro vady ruší územní rozhodnutí a vrací věc k novému
projednání do Brandejsa. Zároveň probíhá finalizace zadání územního plánu
obce Přezletice, kam se zpracovatelka, investor i některé úřady snaží začlenit
částečný obchvat obce, investici vyvolanou záměrem výstavby obalovny. Moc
zajímavé jednání proběhlo na samém konci dubna na obecním úřadě. Hojná
návštěva veřejnosti byla jednoznačnou zásluhou lidí z občanského sdružení.
Dodnes mám v dobré paměti paní architektku, která návrh zadání územního
plánu připravila a která se do něj snažila propašovat obchvat, ač ústně
tvrdila něco jiného. Když jsem jí na tomhle pěkně zkoupal, velmi se
urazila a několikrát mi důrazně sdělila, že se jí mé vystoupení dotklo.
Aby se nedotklo! Přistihl jsem ji při něčem dost nepěkném.
Nakonec se obě
obce postavily proti zahrnutí sporných investic do územních plánů.
Investor zjistil, že si sám neplněním svých slibů přibouchl pootevřené
dveře. Na konci července 1999 jsem obdržel zprávu, že IPS ustupuje od záměru.
Věc je tedy vyhraná, ovšem nelze vyloučit, že přijde jiný investor nebo
že se objeví jiný záměr na využití příměstského území, v blízkosti
budoucího silničního okruhu kolem Prahy. Proto jsem sdružení Zlatý kopec
velmi doporučil být i nadále ve střehu a sledovat úřední desky v obcích
(Přezleticích i Velemíně), v Brandejse i na okresním úřadě. A sledovat
agendu projednávanou zastupitelstvy obou obcí. Jde o to, aby si lidé trvale všímali
toho, co se kolem nich děje. Musí sledovat vyřizování veřejných věcí v
obci i v regionu. Jen tak mají dobrou šanci zabránit škodlivým záměrům a
uhájit své oprávněné zájmy. A při tom se z nich stanou aktivní, angažovaní
občané. Ke škodě a vzteku řady úředníků a investorů, ale k dobru
nezbytného demokratického podhoubí společnosti.
Spolupracoval jsem v Přezleticích s velice zajímavými a sympatickými lidmi. Celá jedna rodina se tam věnuje keramice, další člen vedení sdružení je předsedou Asociace starožitníků, jiný pak zjevně místním písmákem, další paní je manželkou provozovatele autoservisu, specializujícího se na památná vozidla značky Trabant. Prostě různí, ale velmi akceschopní a učenliví lidé, schopní strhnout do podpisových akcí i k účasti na veřejných jednáních velkou, rozhodující část místní veřejnosti. Je radost s takovými lidmi spolupracovat. Před půldruhým rokem nevěděli a neuměli nic, nyní jsou sehranou skupinou prvotřídních občanských aktivistů.
Že se člověk při
práci "public interest environmental" právníka dostává do velmi
dobré společnosti, je jednou z velkých výhod této mnohdy nevděčné práce.
Tak mne napadá, že právě mezi takovými lidmi je nutno hledat skutečnou
elitu společnosti, jež je v nynějším zjevně trvaleji neudržitelném společenském
a environmentálním uspořádání prostředím, kde snad možno čerpat jistou
naději do budoucna.
Za spolupráci na
této kauze musím poděkovat dvěma členům pražské odborné sekce STUŽ,
Ing. Janu Klikovi, který sledoval dopravní souvislosti přípravy územního
plánu obce Přezletice a Ing. arch. Pavlu Šmelhausovi, který se v rozhodném
momentě zúčastnil projednávání návrhu zadání tohoto územního plánu a
navrhl velmi trefnou formulaci, týkající se řešení dopravních otázek v
intravilánu Přezletic i v širším okolí. Díky oběma!
4. 8. 1999
Petr Kužvart