Jak se dá také provádět zákon o právu na informace o životním prostředí

 Zatím nedokončená úřední truchlohra

M o t t o :                               Modlitba byrokratů

V hlavě slámu, v srdci kámen

dejž nám bože! - "Staň se! Amen!"

Karl Hawliczek - Borovský

Jak je patrně čtenářům známo, zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí je účinný již od 1.7. 1998. Znamená výrazné zpřesnění pravidel a podmínek zpřístupňování informací o životním prostředí, jež mají v držení úřady veřejné správy.

Veřejnost má na takové informace až na výjimky oprávněného utajení či znepřístupnění nárok.

Možno říci, že Magistát hlavního města Prahy, plný (jak jinak) osvícených úředníků a úřednic, se k této problematice postavil opravdu čelem.

Prvý krok podnikl ten slovutný aparát již k 1. lednu 1999. Do té doby jste přišli na odbor územního rozhodování do Pařížské ulice, prohlédli si zde desítky vyvěšených oznámení a rozhodnutí, sundali si to, které vás zajímá a ochotní zřízenci v informační kanceláři vám to na počkání okopírovali na stroji v sousední místnosti. A občan zaplatil jen pár korun za kopírování. Spokojenost, zdálo by se, byla na všech stranách.

Nebyla! Úředníci hospodářské správy magistrátu a jeho účtaři prý žehrali na tuto nevděčnou agendu. Museli zaúčtovávat v podstatě bagatelní částky. Byla s tím práce. A tak český úředník ani v tomto případě nezklamal: k prvému lednu se zarazilo jakékoli kopírování. Prostě se kopie na magistrátě nedělají!

Nebylo by spravedlivé, pokud bychom zamlčeli, že na odboru životního prostředí téhož úřadu byla a je situace podstatně jiná: tam vám většinou okopírují bez řečí cokoli, a peníze chtějí jen zřídka (je s tím práce, která zjevně převyšuje výnos těch tří korun padesáti věnovaných pražskému eráru). Tady si ovšem již před lety zvykli na velice liberální a průkopnické ustanovení § 72 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. A tak tady žádné potíže nikdy nebyly.

Nicméně odbor územního rozhodování, tato fabrika na územní rozhodnutí, to je jiné kafe. Zde zaujali zásadový postoj. Dokonce ani účastník řízení neměl nárok. Tak jsme se ozvali my, tedy Společnost pro trvale udržitelný život, konkrétně její pražská odborná sekce. A výsledek se dostavil. Tajemník magistrátu Jan Vidím vydal písemnost, kterou pro její nesporný úřední půvab citujeme v doslovném opise:

¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

 OPRAVA POKYNU TAJEMNÍKA Č. 29/94

vydáno dne 30. prosince 1994, pod čj. 1217/94 taj.

Proveďte doplnění v textu Pokynu tajemníka

Pokyn tajemníka MHMP č. 29/94 k vybírání správních poplatků a k vymáhání poplatku a pokut ukládaných odbory Magistrátu hl.m. Prahy a Městskou policií ve správním řízení se doplňuje takto:

str. 111, v Části I., článku 3, odst. 2 se doplňuje níže uvedený text:

Za vydání stejnopisu, opisu, fotokopie, výpisu nebo písemné informace z úředních spisů (soukromých spisů v úřední úschově), rejstříku knih, záznamů, evidencí nebo listin se vybírá správní poplatek podle pol. 3 Sazebníku správních poplatků k zákonu ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle které poplatek činí 50,- Kč za každou i započatou stránku. Za kopie pořízené na kopírovacích strojích sníží správní orgán na základě zmocnění k této položce poplatek o 70% tzn., že vybere poplatek ve výši 15,- Kč za každou i započatou stránku. Vybraný správní poplatek je příjmem rozpočtu obce.

(zde rukou připsáno:) - pouze pro účastníka řízení

Správní poplatek se nevybere v případě, že jsou splněny podmínky pro osvobození od poplatku podle ustanovení § 9 zákona o správních poplatcích.

Pořizování fotokopií z úředních spisů nelze ztotožňovat s kopírovací službou, kterou Magistrát hl.m. Prahy neposkytuje.

Účinnost úpravy pokynu tajemníka MHMP č. 29/94 je ode dne 4.5. 1999.

J a n V i d í m

tajemník Magistrátu hlavního města Prahy

Zodpovídá: vedoucí odboru MPC MHMP

Určeno: všem odborům MHMP

¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

Na tento text, který jsme dostali od spřátelených úředníků pod rukou a tedy zcela neoficiálně, jsme reagovali obsáhlejším právním rozborem ze dne 7. června tohoto roku. Podstatné argumenty byly tyto:

• rukou psaný dovětek "- pouze pro účastníka řízení" je poněkud matoucí, anonymní, nijak nesignovaný. Pokud by měl platit, znamenalo by to zásadní obsahovou modifikaci předpisu a zúžení jeho aplikovatelnosti, což by bylo zjevně nezákonné.

• zcela nesprávná je praxe, kdy úřady v každém případě trvají na správním poplatku za každou okopírovanou stranu ze správního spisu správní poplatek ve výši 50,- Kč s odkazem na zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění změn a doplňků (úplné znění publikováno pod č. 20/1996 Sb.). Poplatek se platí za vydání stejnopisu, opisu, fotokopie, výpisu nebo písemné informace z úředních spisů za každou i započatou stránku (položka 3). Podle zmocnění k této položce (zavedeného zákonem č. 305/1997 Sb.) za kopie pořízené na kopírovacích strojích sníží správní orgán poplatek podle této položky o 70%, tedy na 15,- Kč za stránku. Ani tato sazba však není použitelná ve všech případech.

Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o ŽP, konkrétně jeho § 10 odst. 3, je speciální úpravou pro oblast environmentálních informací, jež užití obecného předpisu o správních poplatcích vylučuje. Výslovně se v tomto zákoně totiž stanoví pravidla zpřístupňování informací o životním prostředí včetně toho, že "informace se zpřístupňují zpravidla bezplatně. Orgány jsou oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a odesláním informací žadateli". V návrhu zákona bylo rovněž zmocnění pro stanovení správního poplatku, avšak toto ustanovení bylo v rámci legislativního procesu vypuštěno.

Nelze nežli uzavřít, že správní zpoplatnění je v případě informací o životním prostředí (vymezených v § 2 písm. a) zmíněného zákona) vyloučeno a speciální zákon připouští pouze účtování úhrad nákladů vzniklých v souvislosti se zpřístupněním informací (tj. náklady kopírování, ceny poskytnuté diskety, poštovní poplatků za odeslání apod.).

• podle § 1 vyhlášky č. 81/1995 Sb., o osvobození od správních poplatků, jsou nadace a občanská sdružení založená k poskytování obecně prospěšných činností v oblasti ochrany životního prostředí, ochrany mládeže, ochrany zvířat, sociální péče, zdravotnictví, ochrany života a zdraví osob, kultury, tělovýchovy a sportu, vědy a výzkumu, vzdělávání a výchovy, požární ochrany a ochrany památek osvobozeny od 18.5. 1995 od správních poplatků za úkony uvedené v položkách 3, 4, 5 a 10 sazebníku správních poplatků, tedy i pokud jde o správní poplatek za kopii ze správního spisu (položku 3). I kdyby se tedy za poskytnutí kopií v režimu zákona č. 123/1998 Sb. platil správní poplatek (jako že se neplatí - viz výše), byly by Společnost pro trvale udržitelný život i ostatní environmentální občanská sdružení a nadace osvobozeny od správního poplatku.

Po tomto vysvětlení nepřišlo od adresáta - tajemníka magistrátu - dosud vůbec nic. Ač bylo toto podání ze 7. června označeno výslovně jako petice, na kterou je povinností odpovědět do 30 dnů, dnes (19.7.) tato lhůta již uplynula a nic se neděje. Pan tajemník Jan Vidím mezitím skončil své působení na úřadě a nyní jeho úkoly vykonává dílem primátor ing. arch. Jan Kasl, dílem pak zástupce tajemníka Robert Ledvinka. Porušením petičního zákona vznikl kolem 10. července protiprávní stav, doposavad trvající, který ovšem uvedené pány zjevně příliš nevzrušuje.

Protože zmíněné podání bylo rovněž adresováno vedoucí odboru územního rozhodování Ing. Janě Kejvalové, došla odpověď z tohoto odboru, a to s datem 30. června. Dopis, byl vypracován právničkou odboru. Též by si zasloužil úplnou citaci pro svou nespornou svěžest, neotřelost a myšlenkovou originalitu, ale v zájmu úspory místa jej pouze shrnu:

• odbor územního rozhodování neplní žádné kompetence v ochraně životního prostředí, pročež se na něj zákon č. 123/1998 Sb. nevztahuje,

• vyhláška č. 81/1995 Sb. osvobozuje od správních poplatků pouze sdružení obecně prospěšně činná v oblasti ochrany životního prostředí. Společnost pro trvale udržitelný život má za hlavní poslání ochranu přírody a krajiny, takže nejde o sdružení činné v ochraně životního prostředí, pročež není osvobozeno od správních poplatků,

• magistrát proto nebude měnit svou dosavadní praxi ve věci vybírání správních poplatků.

Na závěr štempl a podpis. Tento živoucí doklad probudilosti českého úřednictva nás ve Společnosti pro trvale udržitelný život lhostejnými nenechal. Dne 11. července proto píšeme paní ing. Kejvalové další dopis, z něhož vyjímáme:

• není pravdou, že by se zákon č. 123/1998 Sb. týkal pouze informací ve věcech, jež "jsou v kompetenci orgánů plnících úkoly v ochraně životního prostředí". V definici informace o životním prostředí, tedy v § 2 písm. a) zmíněného zákona se uvádí, že jde m.j. o informace o připravovaných činnostech, které by mohly vést ke změně stavu prostředí, informace o vlivech staveb, činností a technologií na životní prostředí a též informace o řízeních ve věcech životního prostředí. Ve věcech životního prostředí vedou řízení nejen orgány ochrany ŽP, ale podle příslušných zákonů i další orgány, např. báňské úřady (mají horním zákonem uloženu ochranu životního prostředí při báňských činnostech) a zejména stavební úřady, jimž stavební zákon ukládá v § 37 odst. 2 posuzovat návrh na vydání územního rozhodnutí výslovně a především "z hlediska péče o životní prostředí a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků". Obdobně je tomu i v řízení stavebním (viz § 62 odst. 1 písm. b). I informace v rukou stavebních úřadů, obsažené ve správních spisech, mohou podle okolností být informacemi o životním prostředí ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb. Zmíněná zákonná definice takové informace zjevně zahrnuje.

• subjekty povinné informace o životním prostředí veřejnosti zpřístupňovat jsou jednak ve smyslu § 2 písm. b) bod 3 zmíněného zákona i orgány mimo rezort životního prostředí a orgány tímto rezortem metodicky neřízené, za předpokladu, že plní úkoly na úseku ochrany životního prostředí (stavební úřady tak musí podle zákona činit ze zákona - viz výše), nebo pokud v rámci své činnosti shromažďují, zpracovávají nebo uchovávají informace o životním prostředí. Stavební úřady tak prokazatelně a systematicky činí, vzhledem k požadavku stavebního zákona, podle něhož je privilegovaným úředním hlediskem v územním řízení péče o životní prostředí, jsou povinny v rámci správních řízení požadovat od navrhovatelů informace spadající pod definici informací o životním prostředí a shromažďovat vyjádření dotčených orgánů o dopadech na prostředí.

• je vysoce pravděpodobné, že prakticky každý správní spis v územním řízení vedený a prakticky každé územní rozhodnutí budou obsahovat informace o životním prostředí. Záleží ovšem vždy případ od případu na konkrétním posouzení žádosti a požadovaných informací. Je tedy zřejmé, že nelze obhájit tvrzení uvedené v dopise z 30.6. 1999, že odbor územního rozhodování MHMP není povinným orgánem a nedisponuje (nemůže disponovat) informacemi o životním prostředí. Je proto nezbytné, aby byl na případy zpřístupňování informací podle zákona č. 123/1998 Sb. připraven. Paušální odepření respektování zákona jistě nebude tou pravou cestou k jeho naplnění.

• občanské sdružení STUŽ, stejně jako řada jiných, ochraňuje životní prostředí, a to ve směrech zahrnutých do jeho předmětu či cíle činnosti a forem činnosti podle stanov. V našem případě jde o ochranu přírody a krajiny, ale také o ekologii jako vědu, hledání cest k trvalejší udržitelnosti lidské společnosti a jejího vztahu k prostředí a řadu dalších aktivit včetně "ochrany přírody a péče o životní prostředí"

• i kdyby se naše společnost zabývala pouze ochranou přírody a krajiny, přesto by podmínku "obecně prospěšných činností v oblasti životního prostředí" splňovala, protože ochrana přírody a krajiny je nedílnou a podstatnou součástí ochrany životního prostředí jako celku. Ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. zahrnuje ochrana přírody a krajiny i ochranu dřevin rostoucích mimo les, účast na tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů, spoluúčast v procesu územního plánování a stavebního řízení, účast na ochraně půdního fondu, ovlivňování vodního hospodaření v krajině, obnovu a vytváření nových ekosystémů, ochranu krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace. Je tedy zřejmé, že ochrana přírody a krajiny zahrnuje velkou, převažující část celkové agendy ochrany životního prostředí.

Tolik tedy úřednická truchlohra na téma přístupu k informacím o životním prostředí k dnešnímu dni. A abychom zakončili toto její prvé pokračování tak, jak jsme začali, zase zacitujme prostořekého Karla Havlíčka:

"Važme si úředníka statečného a poctivého!

Jest to občan dvojctihodný."

Jestlipak nám dvojctihodní občané během toho půldruha století nevyhynuli... Přinejmenším na pražském magistrátě.

 ¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

O dalších dějstvích i závěrečném happyendu tohoto kurážného kusu budeme ctěné obecenstvo s chutí průběžně informovat.

                                               S úctou

19.7. 1999                                                                 Petr Kužvart