Dopis Jana Kliky

V Praze 14.10.1999

Vážený pane předsedo,

jako spoluautor stanoviska STUŽ č.85, které bylo napadeno dopisem člena předsednictva Ing.arch. M. Říhy ze dne 16.7.1999, cítím povinnost vysvětlit některé souvislosti.

Stanovisko č.85 k projednávané koncepci rozvoje dopravních sítí ČR v širších pohledech i ve speciální problematice dálničního propojení do Saska, diskutované v dopise p. M. Říhy, navazuje na dřívější stanoviska STUŽ:  č. 17 z r. 1993, č. 25 z r. 1995, č. 81 z ledna 1999 a dokonce i č. 82 z letošního února. Na formulaci stanoviska č. 82 k neudělení výjimky MŽP pro průchod dosud navržené trasy dálnice D8 přes CHKO se totiž aktivně podílel právě p. M. Říha. STUŽ zde vyjadřuje pochopení a podporu tohoto nesouhlasu jako impulsu k optimalizaci trasy a vlivů na území CHKO. I když byla dosud navržená trasa D8 schválena v územním plánu Litoměřicka, nebrání to jejímu dalšímu vylepšení, aby co nejméně narušovala chráněná území přírody, krajinný ráz ...    MŽP je závěrem chváleno, že tuto (tedy zřejmě špatnou) trasu odmítlo (potud stanovisko č. 82).  

Stanovisko č.85 zároveň důsledně vychází z principů udržitelné mobility, převzatých z materiálů  OECD a EU v letech 1997-98 do koncepčních dokumentů ČR: Dopravní politiky a Státní politiky životního prostředí, které schválila vláda. V těchto dokumentech se klade důraz na to, aby maximum dálkové dopravy bylo zabezpečeno nikoli silniční dopravou, ale environmentálně několikrát šetrnější železnicí a - pokud jde o přepravu nákladů - kombinovanou dopravou železnice-silnice a voda-silnice. Nesporná je také potřeba chránit území před nežádoucím zavlečením nové tranzitní silniční dopravy, a to především do oblastí citlivých z hlediska přírody a krajiny i životního prostředí v sídlech. K tomu by nepochybně došlo v důsledku nadměrně technicky vybavené silniční trasy - dálnice, navíc umístěné do neobyčejně atraktivní polohy východně od Cínovce, která je výhodná i pro významnou část německé dopravy Sasko - Bavorsko. 

Žádný právně závazný dokument totiž nestanoví, že mezi státy musejí být vybudovány dálnice, tj. ani tzv. asociační dohoda, platná již od 1.2.1995 - viz její čl. 82, který do prioritních oblastí spolupráce zahrnuje mj. „výstavbu a modernizaci (infrastruktury) silniční dopravy včetně postupného usnadňování podmínek tranzitu“. Něco jako „co nekratší a dálniční spojení Skandinávie - Balkán“ a to jedině kolem Ústí nad Labem (jak si přeje p. M. Říha) není závazným a vymahatelným způsobem nikde stanoveno a zároveň to není ani v intencích moderní dopravní politiky.

 Pro infrastrukturu silniční dopravy je závazná dohoda AGR, která požaduje, aby silnice, zařazené do mezinárodní silniční sítě E, byly uvedeny do souladu s podmínkami uvedenými v příloze této dohody (např. návrhová rychlost 60 až 140 km/h, max. podélný sklon 4 až 8 % apod.). S ohledem na význam a územní podmínky je i pro nejdůležitější trasy E vyhovujícím řešením nová silnice (výhledově rychlostní), která umožňuje snížit parametry až na rychlost 80 km/h a sklon 6 %.    

Jestliže pro hlavní spojení s Bavorskem, kam nevede a ani není plánována konkurenceschopná železniční trať, byla vybudována dálnice, v případě hlavního spojení do Saska je situace podstatně jiná. Přes tuto hranici je silniční dopravy výrazně méně a díky hustotě osídlení je rovnoměrně rozptýlená od Chebu po Liberec. Do Saska vede I. tranzitní železniční koridor a vodní cesta (obojí přes Ústí nad Labem). Nedávno byl zkapacitněn silniční přechod u Rumburka a v nejbližších letech budou výrazně zlepšeny přechody a příjezdové silnice od Chomutova a Liberce. Dálkovou kamionovou dopravu proto bude možné snad již v r. 2003 odklonit na kvalitnější trasy mimo Cínovec a tím (do značné míry) i mimo Středohoří. Již tím je prokazatelně naplňován požadavek postupného usnadňování podmínek silniční tranzitní dopravy z asociační dohody. Megalomanský záměr na dálnici přes České Středohoří a Krušné hory zděděný z komunistické éry ve skutečnosti není aktuální. Bude-li mít Evropská unie zájem, přispěje na výstavbu trasy D8-A17 Lovosice - Pirna - Drážďany jih (nebo na levnější a z českého hlediska dopravně efektivnější trasu vedenou jen přes jedno pohoří a západně od Cínovce) až poté, co se Česko stane jejím členem.

Ani potřeba dostavby dálničního spojení mezi Prahou a Ústím n.L. není aktuální, protože má ze všech dosud určených krajských měst do Prahy nejblíže a pojedou tam často rychlíky. Na rozdíl od funkce komunistického krajského města, přes které vedlo centrální řízení státu, bude nové krajské město v důsledku decentralizace samo metropolí svého regionu. Proto bude důležitější jeho dobrá dostupnost z území regionu (ale i to, aby leželo v jeho těžišti - k tomu má tomto regionu blíže např. město Teplice).

Z hlediska přeshraničního spojení je místo dalšího silničního přechodu v okrese Ústí n.L. zapotřebí otevřít hraniční přechod a vybudovat k němu vyhovující příjezd na Mostecku, kde takové spojení dosud chybí (při současné neexistenci přechodu železničního). Místo dalšího zvýhodňování Ústecka další dopravní trasou existuje aktuální potřeba odstranit dopravní diskriminaci Mostecka, též s ohledem na nutnost urychleného oživení zdejší ekonomiky.

Všechny tyto aspekty se nutně promítly do formulace odstavce o D8 ve stanovisku  č. 85:

·      co nejdříve (přechodně) přenést trasu E55 mimo Cínovec a CHKO České středohoří (na silnici I/7 kolem Chomutova)   a

·      pro hlavní silniční spojení do Saska

Na první pohled je zde patrný rozdíl od návrhu Českého a Slovenského dopravního  klubu, kde D8 končí v Lovosicích a výhledovou trasu E55 jednoznačně řeší nová R28. Pan M. Říha se proto mýlí, když píše, že naše stanovisko se ztotožňuje s názorem ČSDK. Rozdílů proti návrhu ČSDK je uvedeno ve stanovisku STUŽ celkem pět a názor, že parametry silniční infrastruktury mohou obecně klesat úměrně k nižší dopravní zátěži i obtížnějším terénním podmínkám má např. i urbanista Ing.arch. M. Körner (viz jeho článek v časopisu Doprava 4/99, kde kontinuita dálničních parametrů není navrhována u D11 a východně od D1 a pro E55 jižně od Prahy je navrhována jen silnice R přecházející do modernizace stávající silnice I. třídy).

I event. ukončení dálnice D8 v Lovosicích, pouhých cca 20 km od centra Ústí n.L. by tomuto městu zabezpečilo nadprůměrně kvalitní napojení ve srovnání s mnohými jinými městy. Výstavba velkokapacitního překladiště v Lovosicích nepochybně posílí přesun dálkové nákladní zátěže z české silniční sítě na železnici a vodní cestu. „Nezodpovědný blábol“ o převedení zátěže typu Praha - Ústí n.L. na silnici I/13 přes Teplice a Bílinu byl prezentován v tisku jako výrok ministra A. Peltráma a není obsažen v návrhu ČSDK ani ve stanovisku STUŽ.

Jsem přesvědčen, že stanovisko č. 85 plně odpovídá základním cílům a zaměření činnosti STUŽ a zároveň respektuje citlivý problém hlavní silniční trasy do Saska dvojím pohledem na možné výhledové řešení. Protože p. M. Říha nedoložil, v čem všem je toto stanovisko ještě „odborně vadné a neobhajitelné, nejen dopravně, ale i environmentálně“, musím tento jeho odsudek odmítnout bez dalších důkazů. Na druhé straně chápu jeho vyhraněný postoj k otázce D8, protože byl dlouholetým pracovníkem býv. Severočeského KNV. Požadavek p. M. Říhy na okamžitou výstavbu dálnice přes České středohoří však naznačuje, že jeho vazby na Ústí n.L. dále přetrvávají.

Ve vyspělých státech je běžnou praxí, že průchod trasy hodnotnými částmi krajiny je řešen tunelem. V tomto případě je plně zdůvodněn alespoň pod nejcennější částí CHKO, zahrnutou do pásu evropské ekologické sítě EECONET, tj. v délce cca 4 km. Tunelem se zároveň zkrátí trasa o 1,6 až 1,8 km a zmenší překonávaná výška cca o 25 m. V tunelovém úseku na rozdíl od povrchového vedení trasy sice nelze umístit žádnou podnikatelskou aktivitu ani odpočívky s občerstvením, ale zato zůstane zachována celistvost pohoří alespoň v jeho hřebenovém pásmu. Názor, že Chráněnou krajinnou oblast České středohoří by měla „ozdobit“ dosud navrhovaná vyhlídková trasa dálnice nebo i rychlostní silnice vedená povrchově a na dlouhých mostech po labském úbočí - jak předpokládám - by velká většina členů STUŽ zásadně odmítla.

Pokud jde o způsob přijímání stanovisek STUŽ, dávám k úvaze, zda by v závěru každého stanoviska nemělo být stručně uvedeno, jakým způsobem bylo přijato, zpracováno či dokončeno. Např. „po rozpravě v předsednictvu při nesouhlasu ... jeho členů“, „po hlasování na besedě při nesouhlasu ... členů STUŽ“, event. dle přání nesouhlasících i s uvedením jejich jmen a argumentů.

Ing. Jan Klika,

Zdiměřická 1454

149 00 Praha 4